Skauti a skautky ve Strakonicích

Dne 23. března v 16:30 se skautky a skauti se zabalenými věcmi začali shromažďovat na autobusové zastávce v Tlučné, plní očekávání, co je v následujících třech dnech čeká. Když už jsme byli všichni, přijel autobus, naložili jsme zavazadla a vyrazili na vlakové nádraží. Poté, co jsme dorazili, nás čekala skoro hodinová čekací pauza na vlak. Během čekání dorazilo pár opozdilců a my mohli vyrazit na naše nástupiště. Nasedli jsme do vlaku a před námi byla hodinová cesta, která naštěstí rychle utekla. Když jsme vystoupili z vlaku, čekala nás krátká procházka směr skautská základna. Na základně na nás čekal Kubajs s Niky. Vybalili jsme si, dali jsme si večeři a pak pro nás byla připravena večerní hra – Aktivity. Rozdělili jsme se do skupin a hra začala. Pro vítězný tým byla připravená sladká odměna. Pak už nezbývalo nic jiného než jít na kutě.

Druhý den dopoledne nás čekalo rozluštění zprávy, ve které stálo, co ten den budeme dělat. Po obědě byl chvíli polední klid a poté mohla začít naše výprava – nejprve na strakonický hrad, safari a jako poslední na strakonický Stonehenge, kde jsme udělali pár společných fotek a trochu vyčerpání dorazili zpět na základnu. Po večeři následovala další aktivita, kdy se děti rozdělily do tří skupin a plnily různé úkoly, jako například: předání si karty dokola jen pomocí úst, postavení věže z kostiček, která sahala až po strop, lovení jablek z vody a následně lovení kyselých žížalek z mouky. Po skončení večerních her jsme šli spát.

A byl před námi poslední den, den odjezdu. Dopoledne jsme si zahráli pár her, ve kterých děti čekala i překážková dráha ve dvou, kdy jeden ze dvojice měl zavázané oči a byl navigován tím druhým. Byla legrace pozorovat některé dvojce. Po obědě už nám nezbývalo nic jiného než si zabalit, uklidit a vydat se na cestu. Po příjezdu do Tlučné už jsme se jen rozloučili a vydali se domů.

Fotogalerie: Skauti a skautky ve Strakonicích

Plzeňský Maškarák 2018

V chladnou neděli 18. března se do společenského sálu na Skvrňanech slétly víly z dalekého okolí, princezny přijely ve svých kočárech, vojáci přišli v plné polní, basketbalistky dorazily rovnou ze zápasu, a dokonce i Šmoulu jsem tam viděla. A co se to dělo, že všichni dorazili? V Plzni se totiž konal Maškarák.

Pro děti bylo připraveno spoustu soutěžních stanovišť, kde mohly poměřit své síly s ostatními. A pokud se jim zrovna nechtělo soutěžit, mohly tancovat na parketu, pojídat jídlo z bufetu či zdobit stůl potažený papírem. A že na zdobení byla motivace veliká – kromě nejhezčích masek se soutěžilo i o nejhezčí stůl.

Někdy v průběhu soutěžení dorazila udýchaná Culinka z Culinkova a s pomocí tanečků a písniček dětem vyprávěla, jakou to měla náročnou cestu. Brzy ale zase utíkala zpět na vlak a s dětmi si zahrál Šmoula hru „Šmoula řekl“. Zbytek odpoledne už se jen protancovalo, až konečně přišlo vyhlášení.

Žádná z našich masek sice nevyhrála, zato jsme ale dostali cenu nejlépe vyzdobeného stolu, kterou bylo zbylé jídlo z bufetu! Sbalili jsme se, dojedli, projeli se v nákupním vozíku a vyrazili na autobus do Tlučné.

Myslím, že jsme si akci všichni užili a příští rok se vypravíme znovu.

Fotogalerie: Plzeňský Maškarák 2018

Chata 2018 – světlušky a vlčata aneb strakonický Stonehenge

V letošním roce nás namísto střediskové chaty čekají 2 víkendy ve Strakonicích. Ten pro nejmladší členy a členky střediska, tedy světlušky a vlčata, proběhl od 16. do 18. února.

Chvíli po 17. hodině jsme se sešli na tlučenském vlakovém nádraží a pak už jsme se vydali vstříc jihočeským dobrodružstvím. Čekal nás přestup v Plzni a chvilku po 19. hodině už jsme byli ve Strakonicích a za necelou půlhodinu jsme se ubytovávali na místní skautské základně.

Čekala nás večeře a hned po ní jsme se dozvěděli legendu o tajemném kruhu, jehož narušení způsobí, že se lidem špatně povede a poznáme ho tak, že se městem začnou ozývat zvuky bubnů. Což se vzápětí také stalo. Nezbývalo nám tedy, než ve dvojicích navštívit místního čaroděje a vyluštěním šifry od něj zjistit, že je potřeba do kruhu vrátit předměty, které z něj pravděpodobně byly odcizeny. Spát jsme tedy šli s myšlenkou, že zítra to místo určitě musíme najít.

A přesně to se také stalo – tedy až po trochu náročnějším ránu, kdy nás překvapila netekoucí voda (jak jsme později zjistili, jednalo se o havárii), a tak jsme zbytek víkendu strávili v trochu bojovějších podmínkách. Vše jsme ale za pomoci místních skautů zvládli a program to nijak nenarušilo. Během dopoledne jsme tedy skutečně navštívili strakonický Stonehenge. Žádné předměty v něm však nebyly, takže jsme se museli snažit zvíře a základní kámen hradu najít, abychom je mohli vrátit zpět do kruhu. Díky hledání jsme navštívili místní hrad a safari, kde jsme zvířátko skutečně našli. Pak jsme se prošli kolem řeky a zamířili jsme zpět na základnu na oběd. Odpoledne nás překvapila sněhová chumelenice, ve které jsme vyrazili na louku získat při hře kameny potřebný základní kámen. Zmrzlí, ale nadšení ze sněhu, jsme se vrátili na večeři a večer jsme strávili hraním upíra a deskovek. Těsně před večerkou se nám také podařilo vrátit předměty do kruhu a navrátit tak do města klid.

Nedělní den jsme strávili sněhovými hrátkami a stavbou sněhuláků u základny. A pak už nás čekal jen úklid, oběd a odjezd domů, kde na nás nedočkavě čekali rodiče. A v březnu vyrážíme s druhou partou.

Fotogalerie: Chata 2018 – světlušky a vlčata aneb strakonický Stonehenge

Sportovní odpoledne v tělocvičně 2018

11. únor se v našem středisku nesl ve sportovním duchu, tento den jsme se totiž rozhodli strávit v místní tělocvičně.

První devítičlenná parta dorazila ve 14 hodin a nebyl to nikdo jiný než naši nejmenší – světlušky a vlčata. Na rozehřátí jsme si zahráli rybičky a pak následovala nutná rozcvička. Další na programu bylo překonávání tělocvičny pohybem typickým pro různá zvířátka (např. žirafa nebo ještěrka, která všem dala z hlediska koordinace pořádně zabrat). Pak se děti rozdělily na 2 týmy a čekal je závod formulí. Každý závodník musel překonat překážkovou dráhu – proběhnout slalom, na lavičce předvést člunkový běh, přeskákat bariéry, podlézt nízkou překážku a na závěr se svézt dolů po lavičce opřené o žebřiny. Tím však úkol neskončil – závodník musel rychle doběhnout zpět ke svému týmu a nechat se odbavit v depu. Teprve po výměně pneumatik (sundání a opětovném nazutí bot) a doplnění benzínu (vypití kelímku vody) mohl vyrazit na svůj druhý okruh. Takhle se postupně vystřídali na trati všichni závodníci a zásluhou velmi rychlého depa jeden z týmů s převahou zvítězil. A ve zbylé půlhodině jsme si zahráli vybíjenou.

V půl čtvrté proběhlo střídání a odcházející světlušky a vlčata nahradila podstatně početnější skupina skautů, skautek, roverů a rangers. Celkem se nás sešlo 19. Zahájení proběhlo stejně – rozcvička a zvířátka jsou prostě základ. Pak jsme se rozdělili na 3 týmy a úkolem bylo dostat se co nejdál od startovní čáry. Jenže jakmile se člen týmu dotkl jakoukoliv částí těla země, zůstal v té pozici přilepený a ostatní hráči museli jeho tělo využít, aby se dostali dál. Hra byla velmi náročná, ale účastníci se u ní taky výborně bavili, takže splnila účel. Na další aktivitu si bylo potřeba vytvořit trojice, přičemž jeden člen byl programátorem a 2 zbylí se stali roboty. Ti k sobě stáli zády, po zaznění startovního signálu vyrazili vpřed stejným tempem a šli pořád jen rovně. Úkolem programátora bylo, aby se jeho roboti setkali čely k sobě. Roboti se však uměli otáčet jen o 90° a směli být nastavováni jedině na přeskáčku. Sledovat ten mumraj bylo vtipné a programátoři se pěkně zapotili, než se jim povedlo splnit úkol. Na závěr jsme si všichni společně ještě zahráli vybíjenou a taky na památky.

Celkově se odpoledne vydařilo, snad jen účast mohla být o něco větší. Tak třeba příště.

Fotogalerie: Sportovní odpoledne v tělocvičně 2018

Střediskové deskohraní

V neděli 28. ledna se už chvilku před 14. hodinou do klubovny začali hrnout první nedočkavci, kteří se těšili, že stráví odpoledne s některou z nových nebo svých oblíbených deskových her.

Celkem se během herního odpoledne v klubovně vystřídalo více než 20 účastníků. Velké poděkování patří Pánovi, který přivezl několik her ze své bohaté sbírky a jako vždy byl připraven vysvětlit pravidla tak, jak to umí jen on. Z her, které jsme si vyzkoušeli poprvé, lze jmenovat například hru Agricola nebo Ticket to ride. Z klasických potom vedla Krycí jména, Diamant, Osadníci, Superfarmář nebo hra Na prodej.

Na závěr, když jsme po 18. hodině opouštěli klubovnu, nám nezbývalo než litovat, že odpoledne tak rychle uteklo, protože je velké množství dalších her, které vypadají přímo skvěle a jen čekají na vyzkoušení. Tak se snad zase brzy k nějaké dostaneme.

Fotogalerie: Střediskové deskohraní

Roverské závody aneb Cesta kolem světa

Krásný podzimní den, několik států světa vtěsnaných do okolí Tlučné a 8 týmů cestovatelů z různých koutů naší republiky připravených vyrazit za dobrodružstvím. Tak přesně takhle to ve zkratce vypadalo v sobotu 21. října 2017 na startu roverských závodů, které jsme v ten den pořádali.

Starty bývají náročné, ale my jsme ho nijak neprotahovali – takže stačilo zaregistrovat se, získat dopis se všemi potřebnými instrukcemi a čekat na startovní signál. A pak už záleželo na jednotlivých týmech, jak si poradí se souřadnicemi stanovišť a také množstvím doprovodných informací. Kromě slibovaných zážitků pak cestování týmům mělo přinést značné bohatství, které bylo potřeba po celou dobu shromažďovat.

Ti nejrychlejší cestovatelé toho stihli projít opravdu hodně. Tak schválně – kdo z vás se už někdy během jediného dne prodíral přes nástrahy brazilské džungle nebo obvazoval mumie, kreslil pískem a mapoval pohřebiště v Egyptě? A co takhle přidat k tomu stavbu zavlažovacího systému v daleké Číně, snahu dozvědět se potřebné informace v USA nebo přípravu anglické snídaně na čas a s handicapem? A to už vůbec nemluvíme o střelbě a získávání zdravotnického materiálu, transportu raněných a ošetřování ve válečné zóně nebo nalezení kočovných Mongolů, dorozumění se s nimi a stavbu jim vyhovujícího přístřešku. Navíc když si sůl na vaření musíte vyzvednout na solné pláni, náboje v Rusku, mezitím ještě máte stihnout vystoupat pro tajný kód na nejvyšší horu Jižní Ameriky a zjistit, že vám cestou přibyde neplánovaný výlet do Mexika za místními duchy (o jejichž požadavcích vědí nakonec jen ti nemnozí, kteří je stihli navštívit). A celé tohle putování navíc má skončit nejpozději v 16:30 hodin středoevropského letního času.

Vzhledem k tomu, že se nám v limitu všichni vrátili zpět, můžeme konstatovat, že zvládnout to skutečně šlo. A protože během takové cesty vyhládne, na závěr mohli cestovatelé použít získané bohatství na aukci jídel. Jenomže na co přihazovat, když znáte jen zemi, ze které jídlo pochází, a netušíte, co se pod podnosy skrývá, kdy jídla dojdou a aukce skončí? Tak tahle rozhodnutí už záležela jen na odhadu, odvaze riskovat a taky velikosti hladu jednotlivých týmů. Schválně, jak podle vás chutná třeba takové Japonsko, Polsko, Portugalsko, Řecko, USA nebo Itálie? Ti, kteří s námi cestovali, by určitě mohli vyprávět…

Úplným zakončením celého dne potom bylo vyhlášení výsledků a gratulace týmům BoRR na třetím místě, Santus na druhém místě a konečně i Nádherám, které zvítězily. A pak už opravdu nezbývalo než všem poděkovat za účast a kdo ví, třeba se těšit za rok opět na viděnou.

Fotogalerie: Roverské závody aneb Cesta kolem světa

Oslavy 100 let skautingu v Plzni

Letošní rok je pro plzeňský skauting velice významným milníkem, protože uběhlo právě 100 let od jeho úplných začátků. A protože stovka si zaslouží pořádnou oslavu, vztahovalo se k tomuto výročí během roku hned několik různých akcí. Zmínit lze třeba povídání s významnými plzeňskými skautskými osobnostmi nebo speciální městskou hru. Pomyslným vrcholem oslav potom bylo velké setkání v Borském parku ve středu 18. 10. od 16 hodin. Z našeho střediska vyrazila celkem 25členná výprava, která se postupně vytvořila z členů, kteří společně přijeli autobusem z Tlučné nebo dorazili až na místo srazu.

Na začátku akce nechybělo několik úvodních proslovů a také zahájení oslav zpěvem skautské hymny. Poté už následovalo rozdělení na týmy a hra, při níž účastníci sháněli materiál na stavbu tábora. Tak, jak plynul herní čas, přenášeli jsme se postupně do různých etap skautské historie a poznali jsme, i když ve zjednodušené formě, některá úskalí, se kterými se naši skautští předchůdci potýkali. Cílem pak bylo získat co největší množství vybavení na tábor a také nenechat si ukrást vlajku ze stožáru některým z dalších týmů.

Po celou dobu byla kromě samotné hry v provozu také různá doprovodná stanoviště, například oblíbené jízdy na koloběžkách nebo psaní přání plzeňskému skautingu. Před zakončením na účastníky čekalo ještě společné focení a potom vyhlášení výsledků. Na samotný závěr jsme se pak spojili v kruh a společně si zazpívali skautskou večerku. A pak už nezbývalo než vyrazit na vlak domů, který nás v půl osmé vysadil v Tlučné.

Děkujeme všem, kteří se podíleli na přípravách, a přejeme (nejen) plzeňskému skautingu mnoho dalších let plných energie, zážitků a přátelství.

Fotogalerie: Oslavy 100 let skautingu v Plzni