Tábor 2019 Pán Prstenů

Záznamy o válce o Prsten tak jak jsou uloženy v Minas Tirith sepsané trpaslíkem Gimlim

V sobotu 6. července třetího věku začal v Kraji nedaleko Hobitína náš tábor. V táboře děti přivítal hobit Bilbo Pytlík a jeho synovec Frodo. Večer jsme všichni oslavili Bilbovy stojedenácté a Frodovy třiatřicáté narozeniny. Dokonce přijel Gandalf Šedý, přítel Bibla a mocný čaroděj. V průběhu oslavy nám Frodo vysvětlil táborový řád. Byl nás tam celý veletucet, přes 60 zúčastněných. Po oslavě měl Bilbo proslov, kde oznámil, že odchází na další ze svých výprav za elfy. Z důvodu přejedení a přepití na oslavě jsme zůstali v Kraji a Bilbo se vydal na cestu sám.

Další den se hobiti (děti) rozdělovali pomocí poznávaní svých předků do družin, a to podle rodů: Pytlíků, Hrdonožků, Křepelků, Bombadilů, Bralů a Chluponožků. Odpoledne se nám podařilo získat Bilbův starý prsten. Gandalfa však tento prsten znepokojoval, a proto ho prohlédnul. Zjistil, že se jedná o Jeden prsten stvořený temným pánem Sauronem. Aby získal více informací, rozhodl se navštívit svého přítele a kolegu Sarumana Bílého, také kouzelníka a znalce historie Středozemě. Před odjezdem se dohodl s hobity a s Frodem, že se s nimi potká další den v Hůrce v hostinci U Skákavého poníka.

Hobiti to však neměli jednoduché, protože cestu jim zablokovali Nazgûlové, prstenové přízraky, které jsou ovládané temnou mocí a jejichž úkolem je získal Jeden prsten pro temného pána. Ale díky hobití mrštnosti a nenápadnosti se jim povedlo dostat přes Starý hvozd až do Hůrky. V hostinci se však dozvěděli, že Gandalf nedorazil, jak slíbil. Naštěstí pro ně byl v hostinci jeho přítel jménem Aragorn, i když mu všichni v Hůrce říkali Chodec. Ten hobitům poradil, aby se s prstenem vydali do Roklinky za paní Arwen – elfkou, večernicí svého lidu.

Ale předtím, než mohli vyrazit, si hobiti museli projit tréninkem tzv. tábornické dovednosti. Při tomto tréninku si vyzkoušeli vše potřebné na dlouhou cestu – jak si správně rozdělat oheň, jak zacházet a pracovat s nástroji, jak si postavit přístřešek, jak se orientovat v přírodě, jak si zabalit batoh na dlouhou výpravu nebo jak poznat různé druhy rostlin. To vše na cestu potřebovali.

Cesta do Roklinky byla dlouhá a trvala téměř celý den. Vedla přes mnohé řeky (silnice), které museli hobiti s pomocí Aragorna přebrodit. V půli cesty se dostali ke kopci jménem Větrov, kde stály zbytky věže Amon Sûl. Tam potkali mocného válečníka trpaslíka Gimliho a elfího prince z Temného hvozdu Legolase. O tyto dva bojovníky pak hobití rody mezi sebou soutěžily ve stavbě nejvyšší mohyly z kamenů. Rod, který vyhrál, mohl trpaslíka nebo elfa doprovázet do Roklinky, ale musel být na pozoru, protože ostatní rody mu doprovod mohli cestou ukrást. Po příchodu do Roklinky byli všichni přivítáni a občerstveni. Po dlouhé cestě pak byli hobiti velmi unaveni, proto se řešení nechalo na další den.  

Všichni znaveni z cesty strávili další den odpočinkovými aktivitami až do večera, kdy proběhla Arwenina rada. Tam bylo rozhodnuto o zničení prstenu. I přes pokus Gimliho zničit prsten vlastní sekerou bylo vyjeveno, že prsten lze zničit pouze v Hoře osudu uprostřed země Mordor, kde sídlí Sauron. O nesení prstenu se strhla hádka, až se nabídl Frodo, že prsten odnese do Mordoru. K němu se přidalo dalších osm osob a tím vzniklo Společenstvo Prstenu. Ve Společenstvu byli hobiti Smíšek, Sam, Pipin a Frodo, za lidi Aragorn, ze kterého se vyklubal Isildurův dědic a dědic gondorského trůnu, a Boromir z Gondoru, elf Legolas, trpaslík Gimli a Gandalf, který na radu dorazil a odhalil zradu Sarumana Bílého, který je na straně zla.

Cesta Společenstvo a hobity zavedla z Roklinky až do lesa Lothlórien, kde potkali paní Galadriel, mocnou elfí královnu. Ta jim poradila dál využít kratší, ale temnější cestu přes Morii. Pokus projít zaniklým trpasličím královstvím v Morii se však nepodařil, protože výpravu zastavil Balrog, démon z dávného světa. Gandalf obětoval svůj život, aby mohlo Společenstvo uniknout. Po nepodařeném průchodu Morií jim paní Galadriel povolila přespat v jejím magickém lese.

Další kroky Společenstva vedly do lidského království Rohanu, kde se mu povedlo vyhnat zrádného Grímu Červivce, který otrávil pomocí Sarumanových kouzel královu mysl. Po vyléčení krále se schylovalo k největší bitvě hobitího dobrodružství, kdy se se vší armádou vytáhlo na sídlo Sarumana, tedy na Železný pas, který byl plný skřetů. Boj trval celý den, síly se přelévaly na jednu nebo na druhou stranu, hromady mrtvých skřetů se vršily na sebe. Nakonec se povedlo dostat přes poslední linii obrany, Železný pas byl dobyt a Saruman poražen.

Nebyl však čas oslavovat, protože zatímco se bojovalo o Železný pas, Sauron vytáhl se svojí armádou na Minas Tirith, hlavní město Gondoru. Pokud by toto město padlo, poslední plamínek naděje by zhasl. Aragorn navrhl, abychom znovu nalezli a skuli Elendilův meč Anduril. Ten však byl zničen a pro jeho úlomky se hobiti museli vydat. Jejich lokaci museli vyluštit ze starých elfských spisů. Meč se jim i přes obtížnou cestu povedlo znovu skout, a tak se mohlo Společenstvo vydat do Minas Tirith a porazit Sauronovu armádu. Ta díky Andurilu byla velmi snadno porážena a zbývalo porazit jen Saurona. 

Aby se hobiti dostali k Hoře osudu, museli odlákat Sauronovo oko. Na to si vyrobili panáky, které oblékli do svého oblečení, aby se oko zaměřilo na ně a nevšimlo si postupu hobitů k Hoře osudu. Po setmění se všichni vydali ke vchodu Amon Amarth, kde Frodo vhodil Jeden prsten do výhně, ze které vzešel, a tím byl zničen. Moc prstenu přestala a Sauron byl poražen. Třetí věk skončil a v Minas Tirith byl Aragorn korunován na krále Gondoru.

Po korunovaci proběhlo vyhlášení nejlepší družiny a byly rozdány odměny za snahu v boji proti temnotě. To už ale byl pátek a blížil se čas odjezdu, tábor se začal bourat, probíhalo focení a poslední loučení s loukou nedaleko Rozněvic, která nám byla po dva (pro někoho tři) týdny domovem.

Fotogalerie: Tábor 2019 Pán Prstenů

Tábor 2018 Harry Potter

Byla sobota 7. července a na speciálním nástupišti 9 a 3/4 u kapličky se scházeli nedočkaví studenti a taky studentky z řad místních skautů, aby nastoupili do expresu mířícího rovnou do školy čar a kouzel v Bradavicích.

Až na místo všechny bezpečně dovedl Hagrid a večer čekalo na celkem šedesátku studentů a učitelů slavnostní rozřazování do kolejí. Brumbál četl seznam studentů a moudrý klobouk si dával záležet na výběru a mezi výkřiky: Nebelvír! Havraspár! Mrzimor! či Zmijozel! jsme se tak dozvěděli mnoho zajímavého. Student Nebelvíru Harry Potter pak prváky seznámil se školním řádem.

V dalších dnech si studenti dokoupili hůlky v  Olivanderově zájezdním obchůdku a taky si vyrobili kolejní koště. Z informací od učitelů i Denního věštce se postupně dozvídali více o kouzelnickém světě, jehož součástí se stali. Čas ve škole rychle ubíhal, ať už na hodinách obrany proti černé magii či létání na koštěti, při astronomii, během ošetřování studentů zraněných při výuce vzácných tvorů, v zápalu boje při famfrpálu, v turnaji o ohnivý pohár nebo při nezištném získávání ponožek k osvobození milého domácího skřítka Dobbyho.

Do okolí školy se však začínaly podivně stahovat temné síly, v čele s pánem zla Voldemortem. Poté, co se pokusil získat kámen mudrců a také zařídil otevření tajemné komnaty, studenti pochopili, že je opravdovou hrozbou. Asi nejnáročnější zkouškou si pak koleje prošly během víkendu, kdy Voldemort se svými smrtijedy na čas získal na svoji stranu studenty Mrzimoru a Zmijozelu. Nápor se podařilo ustát, ale bylo nutné zjistit, jak se zlem jednou provždy skoncovat.

K našemu velkému štěstí byl součástí učitelského sboru také profesor Křiklan, kterému stačilo připravit něco dobrého na zub a ochotně nám vydal svoji vzpomínku. Ta říkala, že k zastavení Voldemorta bude potřeba najít všechny viteály, tedy předměty, do nichž pán zla ukryl části své duše. Další dny tak studenti strávili jejich vyhledáváním a získáváním. Těsně před odjezdem se podařilo shromáždit všechny a po jejich zničení, závěrečném boji s Voldemortem a společném oživení Harryho Pottera si studenti mohli užít poslední večer oslavami vyhlášení školního poháru.

A během závěrečného balení  celého tábora všichni mohli přemýšlet nad tím, jak si začátek léta užili – ve víru her, ale i získávání nových vědomostí a dovedností, při zpívacích ohních i závěrečném slibovém, na službách i nočních hlídkách, zkrátka v každodenním táborovém režimu.

14 dní uteklo jako voda, dobro zvítězilo nad zlem, a tak nezbývalo než školu uzavřít a těšit se, co nás čeká v příštím školním roce.

Fotogalerie: Tábor 2018 Harry Potter

Tábor R&R 2018

Začátek letních prázdnin jsme jako každým rokem přivítali 30. června balením klubovny a táborového vybavení. Letošní rok byl tento začátek velmi hektický z důvodu změny termínu odjezdu a zařizování kamionu, ale nakonec jsme vše zdárně zvládli, naložili a vydali se na zelenou louku nedaleko Rozněvic u Pernarce.

Zde jsme se čile pustili do stavění a část z nás se vydala vypomoct s disciplínami pro děti na oslavy 100. výročí založení republiky do Tlučné. V sobotu večer už jsme se všichni po dlouhém dni sešli u večeře a plánovali, co vše musíme stihnout – kromě tradičních „tanečků“ nás tento rok čekala i nová lávka ke sprchám a lavičky, které si tajemní návštěvníci v průběhu roku přivlastnili.

Celý týden se pak nesl v duchu stavění tábora prokládaného odpolední zábavou, kdy slunce pražilo a žaludky byly příliš plné na pokračování v práci. Tato odpoledne pak vešla ve známost jako „rychlá Krycí jména“ – naše oblíbená stolní hra. Přízvisko „rychlá“ je zde pouze na zmatení, většinou jsme ztratili pojem o čase. Po odpoledním pracovním nasazení jsme se zase scházeli u ohně s kytarou či v jídelně u her.

I přes prvotní obavy jsme neměli časový skluz, a mohli se tak v sobotu 7. července odpočatí radovat z příjezdu dětí, který zahájil náš dětský tábor – letos s tématikou Harryho Pottera a Bradavic.

Fotogalerie: Tábor R&R 2018

Tábor 2017 Piráti z Karibiku

Ahoj, mořský vlku!

Jakožto kapitán Černé perly bych ti chtěl poděkovat za to, jak jsi mi pomohl najít poklad, užít si ho a pak ho zase sehnat zpět, abychom se zbavili toho aztéckého prokletí. Jaká to smůla… Ale co, byla to zábava.

Vzpomínáš, jak jsme se prvně poznali? Poslal jsem Ti a mnohým dalším dopis, abychom se 8. 7. 2017 shromáždili v Rozněvicích u Pernarce a společně se vydali hledat poklad. Ukázalo se vás hodně, to se musí nechat, jinak bychom to taky nezvládli. Domluvili jsme si nějaká pravidla, pobavili se a pak šli hned na věc.

Během prvních dní jsme společnými silami nalezli místo pokladu a jedna z posádek měla tu čest ho pro mě vykopat a odnést zpátky do doupěte, abychom si ho užili. A tak jsme řádně slavili a podělili se se všemi, kteří k získání pokladu čímkoliv přispěli. Jenže při večerním poděkování bohyni Kalypso za pěkný úlovek jsme zjistili, že poklad je prokletý… No, a pak se to vezlo jedno po druhém. Nejenom, že jsme se pokladu ještě nestihli nabažit, ale podíly všech se musely vrátit, a to do poslední mince. A tak začala honba za získáváním podílů zpět. Plavili jsme se do nejskrytějších koutů Karibiku, potápěli se v zátokách a získávali tak všemožná bohatství, která se tam skrývala, pomáhali jsme papouškovi, aby byl veselejší, zachránili jsme několik námořníků ze ztroskotané lodě, vyráběli jsme vlastní lodičky i s posádkou, se kterými jsme potom uspořádali závody, naučili se pracovat s mapou, buzolou a GPS v telefonu, připravili jsme si spoustu vtipných scének a hudebních vystoupení a taky jsme se dozvěděli zajímavé informace během několika přednášek. V neposlední řadě jsme zvládli odrazit také útok Davyho Jonese a osvobodili jsme tak nejhamižnější z nás od černé tečky, tedy označení toho, pro koho si přijde Kraken. Po tom všem a po shromáždění celého pokladu nazpátek jsme mohli konečně sejmout kletbu. Jenže v noci před naším vytouženým osvobozením nám poklad někdo ukradl. A tak přišel čas na můj kompas, který vystopoval zloděje a my je poté mohli společnými silami porazit, odnést poklad na místo, kde jsme ho vykopali, a konečně se tak zbavit prokletí. A aby vám to nebylo líto, tak jsem dokonce obětoval část své předešlé kořisti, kterou jste si poté podle zásluh rozdělili.

Nu musíš uznat, že to bylo vážně úchvatné čtrnáctidenní dobrodružství. A proto bych tě chtěl… ale ne, už je to tu zase, víš, jak jsem se posledně zmiňoval o tom, že po mě šla hospodská… tak teď si vede i kamarády…

Ahoj, Jack Sparrow

Fotogalerie: Tábor 2017 Piráti z Karibiku

Tábor R&R 2017

Byla sobota, 1. července, a na malou louku u Rozněvic dorazilo, doprovázeno letní přeháňkou, několik aut, z nichž vyskákaly skupinky teenagerů a začaly se dožadovat kamionu.

Podivná scénka? Ale vůbec ne. To právě začínal tábor střediska Krokodýl Tlučná. V kamionu bylo naloženo to, v čem jsme měli následující část měsíce přebývat.

Obvyklým zpestřením prvního dne bylo zpoždění kamionu, tentokrát však neobvykle nebylo na vině bahno u brodu, nýbrž chyba v navigaci. Hlavní ale bylo, že kamion dorazil, a my se jali vykládat náklad, což jsme zvládli rychlostí blesku.

Konečně došlo na stavbu – jako první jsme vztyčili hangár-jídelnu a hangár-kuchyni, pak jsme se vrhli na záchody a hangár-sklad. Posledním úkolem dne se stala stavba teepee. Na neděli tak zbyly jen menší dodělávky, jako výkop bio-jámy, vybalení kuchyně a jiného harampádí.

Pondělí byl odpočinkový den, tedy aspoň částečně – ti z nás, kteří měli být na navazujícím dětském táboře součástí družin, se rozdělili do skupin a dostali za úkol stvořit stěžně na bodování. Provedení bylo plně v naší režii, pouze jsme museli zachovat výšku 3 metry plus nějaké drobné na zakopání.

Úterý proběhlo ve znamení stavění stanů. Úsměvy z dobře vykonané práce nám poněkud zmrzly na rtech, když nám bylo oznámeno, že máme 20 minut na sbalení 15 věcí včetně oblečení na sebe. Po uplynutí lhůty jsme znovu byli rozděleni do skupin, ve kterých jsme odcestovali na různá místa mimo tábor, kde jsme strávili noc pod hvězdami. K našemu štěstí byla noc opravdu jasná, a tak jsme se následující den vrátili do tábora bez újmy na zdraví. Celý zbytek středy jsme se pak těšili na večer, na tradiční grilování všeho možného i nemožného.

Ve čtvrtek jsme se naposledy rozdělili do skupin a tvořili lanové překážky, ke kterým jsme pak dostali zpětnou vazbu, hlavně ohledně bezpečnosti. Nové informace jsme pak vstřebávali společně s tortillami u večeře.

Na pátek již žádný program nebyl, jali jsme se tedy poklízet tábor. Odpoledne pak někteří dodělávali stěžně, jiní hráli hry a další se připravovali na sobotní příjezd dětí.

Letošní tábor se skvěle vyvedl a už teď se těším na další rok.

Fotogalerie: Tábor R&R 2017

Tábor 2016 Trpaslíci

„Balendilíne, můj čas už se blíží, a proto bychom měli svolat velkou trpasličí radu a zvolit na ní mého nástupce.“ „Ale pane,“ pravil Balendilín, „víte přece, jaký má Gundrabar názory ohledně říše elfů, takový trpaslík nemůže usednout na trůn.“ „Vím to, Balendilíne, a proto jsem vymyslel lest a nechal poslat pro dalšího trpaslíka, jakožto nástupce na trůn velkokrále.“
Takovýmto dialogem začínal náš letošní tábor, který se konal již tradičně na louce v Rozněvicích u Pernarce ve dnech 9.7. – 23.7. Na tábor jsme přijeli jako zástupci z trpasličího kmene druhých. Naším úkolem bylo pomáhat trpaslíkovi Tungdilovi, který byl vychován lidským magusem, a prodloužit tak volbu velkokrále do doby, než král a jeho poradce něco vymyslí.
Nicméně Tungdil s naší pomocí pojal tuto výzvu opravdově a soutěžil tak se svým oponentem z kmene čtvrtých. A tak jsme zlepšovali svoji trpělivost učením se trpasličí abecedě, pořádali jsme závod v běhu se zlatem a dokonce se zúčastnili soubojů, abychom zjistili, který z uchazečů o trůn je lepší. Mezitím jsme také plnili s Tungdilem úkoly, které mu zadal jeho lidský mentor, a objevili hrozbu v podobě skřetů, která se na nás řítila. Tu bylo nutno zastavit, a tak byla svolána velká magická rada magusů, kde se zrodil Nod’on - hlavní záporák táborové hry - tím, že vysál sílu všem ostatním mágům a tím je porazil.
Trpaslíci nakonec zjistili, jak porazit Nod’ona - vyrobením zbraně Ohnivá čepel, ale úkol to byl velmi obtížný, a tak ho Tungdil vybral jako poslední, který musel být splněn, aby mohl být zvolen nástupce na trůn. Během tvorby této zbraně jsme zažili spoustu dobrodružství jako sběr surovin v magickém lese, stavbu velkých pecí, výpravu do rozpadlin říše prvních, získávali jsme dračí lampu a zapalovali ji dračím ohněm a dokonce jsme mohli připravit program pro samotné vedoucí a ukázat jim, že i mi to umíme.
Po dokončení zbraně jsme se probojovali až k samotnému Nod’onovi, pomocí lsti proklouzli přes jeho velkou armádu skřetů a s Ohnivou čepelí zničili čtyři krystaly, které držely jeho moc. Vítězství jsme náležitě oslavili na velké hostině, kde jsme následně svými dary obdarovali nového trpasličího velkokrále, který z nich je ještě stále moc nadšený.

Fotogalerie: Tábor 2016 Trpaslíci

Tábor R&R 2016

Letos nám odjezd vyšel na 2. července, a tak první prázdninovou sobotu spoustu roverů a rangers ze střediska Krokodýl Tlučná mělo nařízený budík, abychom mohli již v 8 hodin začít nakládat táborové vybavení do náklaďáku. Nad našimi hlavami se hnaly černé mraky a my jsme těsně stihli naložit všechny věci, když se spustila bouřka. I přes nepřející počasí jsme však nepolevili a odvedli jsme hned první den spoustu práce a večer jsme všichni ulehali do svých spacáků s dobrým pocitem ze střechy nad hlavou.
V pondělí přišla první část programu, který si pro nás připravili naši vedoucí. Přivítali nás ve známé soutěži Prostřeno! a vylosovali první pětici soutěžících, kteří pro ostatní měli připravit oběd a zábavu. První skupina se ukázala ve skvělém světle a uvařila vynikající sýrovou omáčku, jejíž chuť mi do teď tkví na jazyku. Poté proběhlo šmejdění ve stanech, zábava a dezert.  Během odpoledne však naši vedoucí společně kuli jakési pikle a my jsme proto počítali s nějakým dalším programem, který určitě bude v klasickém duchu výzvy. A nemýlili jsme se. Ráno nás vedoucí vzbudili, poslali k ohništi a přivítali nás v další (nyní však celosvětově) známé soutěži Kdo přežije. Rozdělili nás do dvou týmů, alfa a beta, vyzvali nás k vyprázdnění kapes a odvedli každý tým na jinou stranu - na místa, kde jsme si měli zřídit svou základnu. Dostali jsme lékárničku, mapu a papírek, na kterém byly napsané věci, které jsme potřebovali získat. O každou věc byla jiná výzva, a když jsme ji splnili, onu věc jsme dostali. V průběhu soutěže se také svolávaly společné výzvy, kdy oba týmy o něco bojovaly mezi sebou. Tato soutěž trochu pocuchala naše nervy, ukázala nám naše hranice a zanechala nám nevšední zážitek, na který budeme dlouho a rádi vzpomínat.
Čtvrteční oběd byl v rukou dalšího pětičlenného týmu, který zazářil vynikajícím kuřecím vývarem. Odpoledne jsme pak pokračovali ve stavbě stanů. Páteční kuchařský tým nás ohromil skvělým jablečným závinem. Při večerním ohni byly vyhlášeny výsledky soutěže. Vítězem se stali kuchaři ze čtvrtečního oběda, ale všechna jídla byla výborná, a proto výsledky byly velmi těsné. Pak už nám jen zbývalo si po náročném pracovním týdnu pořádně odpočnout, abychom mohli následující den přivítat děti v plné síle a s překypující energií do dalších dvou týdnů.

 

Fotogalerie: Tábor R&R 2016