Velikonoční výprava na Buben 2016

Na Velikonoční pondělí, tedy 28. března, se konala již tradiční výprava našeho střediska na nedalekou zříceninu hradu Buben. V 9 hodin se u klubovny sešlo přibližně 25 účastníků připravených na cestu za dobrodružstvím. Počasí si pro nás přichystalo krásný slunečný jarní den, a tak jsme mohli společně vyrazit za záchranou královny jara, kterou na svém hradu uvěznil král zimy. Hned na začátku cesty jsme potkali posla, který se sám snažil královnu zachránit, nezvládl však překonat všechny nástrahy, které na něj král zimy cestou nachystal, a tak se rozhodl nás před nimi alespoň varovat a popřát nám šťastnou cestu. Mezi náročnými úkoly v první části cesty nechyběla procházka slepců, chůze jako kachničky ani donesení nejmenších členů k dalšímu úkolu. Přibližně v polovině cesty jsme si potom dali krátkou přestávku na doplnění sil. Ještě než jsme dorazili do cíle, trénovali jsme také svoji přesnost při házení šišek na cíl a schopnost skrýt se před nepřáteli při hře na ovečky. Kolem poledne jsme konečně dorazili k hradu, kde už na nás čekal jeden z královniných sluhů. Ten nám vysvětlil, že pro záchranu královny je nutné dostat se přes stráže, poté najít správný klíč a královnu pomocí něj osvobodit. Lehce se mu to řeklo, ale projít neslyšně kolem stráží a pak rychle vybrat správný klíč nás stálo hodně úsilí. To se však nakonec vyplatilo, královna jara mohla probudit svoji sílu a svrhnout nadvládu krále zimy. Jako poděkování nám potom věnovala sladkou odměnu. Po úspěšném splnění úkolu jsme si ještě v podhradí opekli buřty, trochu si odpočinuli a pak už jsme se vydali na cestu zpět s vědomím, že se nám povedlo konečně ukončit zimu a můžeme se tedy těšit na další krásné dny. Tak příští rok zase ahoj!

Fotogalerie: Velikonoční výprava na Buben 2016

Středisková chata 2016

Tak co, bude tam vážně sníh? Určitě jsem nebyla jediná, komu se v pátek 19. února při balení na střediskový víkend na chatě tahle myšlenka honila hlavou. Webkamery i zprávy o počasí ukazovaly co chvíli něco jiného, a tak nám nezbývalo než si počkat na rozuzlení až na místo. Nejdřív jsme se ale museli sejít u kapličky, naložit vše potřebné (včetně bobů, na které ti nejoptimističtější členové nemohli zapomenout) a v 17 hodin mohl autobus s téměř čtyřiceti pasažéry vyrazit na cestu do Dobré Vody u Hartmanic. Jasno bylo už chvilku po půl sedmé, kdy jsme vykládali zavazadla z autobusu a pod nohama nám při tom křupal vytoužený sníh. Rychle jsme se ubytovali, dali si večeři a vtom do chaty vtrhl lovec. Z jeho pokřikování jsme pochopili, že se mu kdesi venku ztratil kamarád a prosí nás o pomoc při jeho hledání. Neváhali jsme a 3 teple oblečené a mapkou vyzbrojené pátrací skupiny vyrazily na místa v okolí, na kterých lovec prý může být. Výprava byla naštěstí úspěšná a lovce se zraněnou rukou a nohou se pátračům po vynaložení nemalého úsilí podařilo dopravit do chaty a ošetřit. Stihl nám říct jen tolik, že ho napadl vlkodlak a pak už usnul vyčerpáním. A spát jsme šli i my ostatní v očekávání, co se bude dít následující den. V sobotu dopoledne nám počasí vyloženě přálo, a tak jsme neváhali a hned po snídani jsme vyrazili na svah. Někdo boboval, jiní se koulovali a zbytek si prostě užíval možná poslední letošní sníh. Čekala na nás také hra spojená se získáním kompasu, který nám má pomoci najít stopy vlkodlaka. Po dopoledních výkonech na svahu následoval oběd, po něm chvíle odpočinku a pak už jsme se začali připravovat na odpolední výpravu. U Vintířova pramene nám místní zanechali zprávu, že vyrazili napřed na koních. Neváhali jsme a vydali se po koňských stopách za nimi. Cestou nás potrápily nejen některé úkoly (trefování se šiškou do stromu, tajné pomáhání jinému členovi výpravy, přenesení „zraněných“ k dalšímu úkolu, mlčení nebo vedení skupiny slepců), ale nemazlilo se s námi ani počasí, které nám předvedlo husté sněžení, zimu a silný vítr, a to v rozmanitých kombinacích. My jsme se však nevzdali a odměnou nám nakonec bylo chycení samotného vlkodlaka. Pak už stačilo jen ho dovést do chaty a mohli jsme se těšit na večerní hostinu. Hlavním chodem nemohlo být samozřejmě nic jiného než náš skvělý úlovek. A nutno říct, že se všichni jen olizovali. Na hostinu potom plynule navázal bál, na kterém nemohl chybět bar s různými dobrotami a loveckými drinky, seznamovací hry, židličková a pokusili jsme se také zabrousit do společenského tance a ukázali jsme si základy tance blues. Večer utíkal, bar skoro nestíhal a najednou už zase byl čas jít spát. V neděli nám hory bohužel ukázaly svoji nevlídnou tvář, od rána totiž pršelo, a tak program probíhal už jen uvnitř. I tak jsme si ale vyzkoušeli, jak dlouho a kolik se nás udrží na zmenšujícím se území, jak si dokážeme předávat slova pantomimou, nechybělo ani živé pexeso nebo živý uzel. Čas se nebezpečně krátil a po obědě už nezbývalo než si vše sbalit, vyhlásit šťastné výherce lovecké tomboly sestavené z výrobků některých družin a po úklidu už jsme se jen společně vyfotili a vyrazili na cestu domů. A u kapličky na nás v 16 hodin už čekali rodiče, připravení vyslechnout si všechny zážitky a taky to, jak že to vlastně nakonec bylo s tím sněhem.

Fotogalerie: Středisková chata 2016

Střediskovka Manga

Manga, podivné japonské slovo, pod kterým si asi jen málokdo z nás dokáže něco představit. Odhalit tajemství tohoto slovíčka se vydal i Katsuro společně se svými kamarády, a to 13. prosince do klubovny. Katsuro totiž cestoval sám, a tak využíval právě mangy, které dostal od mnichů, aby si zkrátil dlouhé chvíle. A když mu všechny mangy došly, začal si vymýšlet svoje. A přesně o tom byla tato středisková akce. Nejprve jsme se seznámili s tím, co to manga vlastně je. Manga je japonský komiks, který se liší od toho našeho především tím, že se čte zprava doleva a taky stylem kresby, kde se hojně objevují velké oči a rafinované tvary účesů. Poté se vytvořily dvojice, kterým byly zapůjčeny mangy, aby se mohly inspirovat a vytvořit tak vlastní japonské příběhy, které zabaví Katsura na několik dalších večerů. Na tvorbu mangy měla každá dvojice hodinu čistého času. Ti, kteří byli šikovní a stihli obrázky nakreslit rychleji, mohli ozdobit stromeček, který stál v klubovně. A nakonec už jsme si jen pochválili naše vlastní výtvory a rozloučili se s příjemně stráveným odpolednem.

 

Fotogalerie: Střediskovka Manga

Střediskovka Ninjové

Byl temný večer 6. 11. 2015 a Katsuro právě dorazil do chrámu Nebeských mnichů, kde na něho již čekal Shinran, jeden z nich. Ten mu jako dar za jeho odvahu a čestné úmysly daroval úlomek z medailonu, po kterém Katsuro tak usilovně pátrá. Poté ho provedl po chrámu a ubytoval. Jenže to by nebyl Katsurův příběh, aby se něco nestalo. V noci přepadli chrám ninjové a musím nechat, že jich nebylo zrovna málo, jestli jsem dobře počítal, tak snad kolem pětadvaceti. Ninjové se museli potichu a šikovně proplížit mezi Nebeskými mnichy strážícími ono posvátné místo a vložit lísteček se svým jménem do mističky, vedle které hořela svíčka. Ninjů, které objevili, jste si všimli na první pohled, ozářila je magie Nebeských mnichů a oni tak museli odevzdat svoji duši a utéct. Pak je také čekal trest v podobě tichého stání na místě, který jim navrátilo jejich bojovnou duši. A i když dnes děti stály na té „špatné“ straně příběhu a vžily se do role ninjů, tak si myslím, že si hru užily a rozhodně se těší na další část Katsurova příběhu.

Drakiáda 2015

Byla sobota, 25. října 2015, krásně svítilo slunce a na kopci na letišti se chvílemi proháněl vítr. Soudě dle zkušeností s počasím z minulých let, nic tedy nenasvědčovalo tomu, že by se měla konat drakiáda (ta totiž bývá zásadně ve dny, kdy je zima, nefouká vítr, případně dokonce kombinace obou možností). Letos to však opravdu vyšlo, a tak jsme ve 14:00 mohli společně zahájit již 25. ročník tlučenské drakiády. Všechny účastníky jsme přivítali, ještě nezaregistrované draky jsme pozvali k registraci a pak už následovalo to nejdůležitější, a sice připomenutí kategorií, ve kterých se draci utkají. Pro ty doma vyrobené tu byly kategorie krasavec, létavec a originál a na draky koupené čekala také cena -  za nejlepšího draka továrního. A potom už nezbývalo než letošní dračí klání odstartovat. Za pár minut se nad letištěm vznášela většina továrních draků a do vzduchu se během odpoledne postupně dostala také celá řada těch vyrobených. Porota to ani letos neměla jednoduché, protože někteří z draků byli favority ve více kategoriích, ale chvíli po třetí hodině už bylo jasno. Pak už stačilo jen vypsat diplomy, připravit ceny a před půl čtvrtou se pískal sraz. Ten přilákal účastníky zpět na plochu, protože všichni byli nedočkaví, jak jejich snažení dopadlo. Majitelé draků na 2. a 3. místech si odnášeli sladké odměny a na 1. místa čekaly tradičně dračí dorty. Ale ani ti, kteří si cenu nevybojovali, neodcházeli s prázdnou, protože pro ně byly připravené upomínkové listy a sladké ceny útěchy. Troufám si říct, že odpoledne si užily nejen děti, ale soutěživého ducha projevili i jejich rodiče a doufám, že příští rok se nás za podobně pěkného počasí sejde ještě více.

Fotogalerie: Drakiáda 2015

 

Zahajovací schůzka 2015

Byla neděle 13. září 2015, na nebi svítilo sluníčko a na Sokolské hřiště se před 14. hodinou začaly scházet davy. Pokud se ptáte, co je sem přivedlo, odpověď je jasná – konala se tu zahajovací schůzka nového skautského roku 2015/2016. Dorazilo nás asi 40 a mezi starými známými tvářemi se krčilo i poměrně dost holek a pár kluků z řad nováčků. Po nezbytném přivítání všech jsme neváhali a pustili se do první hry. Tou byla netradiční honička – pokud totiž chytač někoho polapil, chytil se s ním za ruku a dalšího člena společně mohli získat jen tak, že se kolem něj spojili v kruh. První dvojici se moc nedařilo, a tak se postupně vytvořilo více chytacích skupinek a mohla začít ta správná zábava. Do hry jsme vložili všechno a další na řadě tedy muselo být něco, co nám mělo dát prostor pro opětovné načerpání sil. O to víc se ale při hře Upír zapojily naše mozkové závity, když jsme se snažili vybavit si jméno kamaráda, který se na nás díval a prosil o záchranu před blížícím se upírem. Nejdřív to šlo ztuha, ale ke konci už jsme jména stříleli tak dobře, že upír měl co dělat, aby nějakou oběť vůbec získal. Čas utíkal a nám zbýval prostor na poslední hru – Roboty a vědce, při které jsme si vyzkoušeli, že docílit setkání 2 robotů, kteří si jdou svým tempem, není nikterak jednoduchý úkol. Pak už ale 15. hodina vážně klepala na dveře a byl čas rozdělit se do celoročních družin a domluvit se na družinových schůzkách. Nováčci kluci se přiřadili do Káňat a Bobrů a z holek nakonec vznikla nová družina – Dračice. A pak už nezbývalo než se rozloučit s pocitem, že další skautský rok byl oficiálně zahájen. Tak co, taky už se těšíte, co nám ten letošní přichystá?

Fotogalerie: Zahajovací schůzka 2015

Oslavy 900 let obce

Na oslavách 900 let od první písemné zmínky o obci Tlučná se chtěly předvést všechny místní spolky, a tak ani naše středisko nemohlo zůstat pozadu. V sobotu 27. června ve 12 hodin se nás přibližně dvacítka sešla před hasičskou zbrojnicí, kde jsme se seřadili do průvodu a v krojích a se střediskovou vlajkou v čele jsme vyrazili na fotbalové hřiště, abychom se stali součástí zahájení oslav. Průvod se povedl a kdo dorazil, určitě nelitoval. Na hřišti jsme pak neodolali, společně se vyfotili a poté už si každý užíval program po svém. Nechyběla různá vystoupení a vše vyvrcholilo opravdu povedeným ohňostrojem. Ale my jsme se během večera a po půlnoci přeci jen ještě společně sešli, abychom pomohli s uklizením a naložením pódia. Všem ještě jednou díky za účast i pomoc! A nezbývá než se těšit na některé další výročí.

Fotogalerie: Oslavy 900 let obce