Svojsíkův závod 2019 Plzeň

V sobotu 13. dubna se skauti a skautky z Tlučné, konkrétně tedy družiny Veverek a Dračic z dívčího oddílu a družina Bobrů z oddílu chlapeckého, zúčastnili základního kola plzeňského Svojsíkova závodu. Závod byl na celý den a jednotlivá stanoviště byla rozmístěna po celé Plzni. Děti již na začátku obdržely podrobné instrukce k závodu a bylo zcela na nich, v jakém pořadí budou stanoviště absolvovat. Závod byl rozdělen na dva moduly – modul Závod, který děti absolvovaly dohromady jako družina a modul Brány, na které se posílali pouze jednotlivci, kteří v dané disciplíně byli družinou zvoleni jako šampioni. Na společných stanovištích se děti potýkaly se zdravovědou, nakupováním surovin podle receptu v časovém limitu a následným vařením nebo s orientací v jízdních řádech pražského metra a angličtinou. Na stanovištích pro jednotlivce pak šampioni za každou družinu mohli ukázat své znalosti historie naší země, znalosti přírody, logické myšlení nebo například své sportovní nadání.

V 17 hodin se pak všechny závodní družiny, kterých bylo o mnoho více než obvykle, sešly na nástupu a proběhlo vyhlášení výsledků a první čtyři družiny z chlapecké i dívčí kategorie postoupily do dalšího kola závodu. A ačkoli ani jedna z našich družin nedosáhla na příčky postupujících, i tak si děti závod užily a zaslouží si pochvalu už jen za to, že za tak ošklivého počasí, které nás celý den doprovázelo, si jako správní skauti udrželi veselou mysl a závodního ducha až do úplného konce závodu.

Fotogalerie: Svojsíkův závod 2019 Plzeň

Chata světlušky a vlčata 2019

Letos jsme na tradiční chatu se světluškami a vlčaty vyrazili do Klatov v termínu 29. – 31. března. Na cestu jsme se vydali vlakem z Tlučné a v odpoledních hodinách jsme dorazili do Klatov. Po příjezdu na nádraží jsme šli na základnu. Poté, co jsme se ubytovali, nás čekaly výtečné hotdogy. Po večeři jsme dostali zprávu, že nedaleko od základny je člověk, který má důležité informace, které by nám měl sdělit. Nicméně abychom se k němu dostali, museli jsme projít skrz území hlídané strážci. Teprve když jsme územím prošli všichni, tajemná postava zahalená v kápi nám sdělila, že osud města Klatovy je v ohrožení. Soustředí se zde totiž dvě moci, dobrá a zlá, a ta zlá začíná převažovat. Je tedy jen na nás, abychom je dostali zpět do rovnováhy. Odebrali jsme se tak zpět na základnu, kde jsme přemýšleli, jak můžeme vrátit síly zpět do normálního stavu a hned další den jsme se do toho pustili. Nejprve jsme si však potřebovali vyzkoušet jak na to, a tak jsme po snídani prošli výcvikem jak správně manipulovat se silami. Po obědě jsme vyrazili na místo moci, které se nacházelo v centru Klatov a které muselo být posíleno. Následně jsme šli na posvátný kopec, na kterém jsme nasbírali materiál, který nám měl pomoci navrátit síly do rovnováhy. Vrátili jsme se na základnu a všichni jsme se připravovali na večerní obřad, který měl být vyvrcholením celého našeho snažení. Jakmile se Klatovy ocitly pod roušku tmy, museli jsme dojít na tajné místo. Ani my jsme však nevěděli, kde je, a tak nás tam museli se zavázanýma očima dovést průvodci. Na místě stál pouze jeden průvodce s petrolejkou, jejíž sporý plamínek osvětloval místo, kde jsme měli postavit bílou věž k posílení síly dobra. Připravili jsme si náš stavební materiál, který jsme získali odpoledne, a během pár chvil byla věž postavena. Bylo hotovo. Tímto byly síly navráceny do normálu. Odebrali jsme se zpět na základnu a šťastni, že všechno dobře dopadlo, jsme usnuli. Další den jsme už jen slavili náš úspěch a balili si všechny věci, abychom mohli Klatovy zase opustit. Učinili jsme tak až po vydatném obědě a v odpoledních hodinách jsme byli zpět doma.

Fotogalerie: Chata světlušky a vlčata 2019

Zóna pod palbou

„Vážená slečno/Vážený pane, dovolujeme si vás upozornit na zhoršenou bezpečnostní situaci v okolí Vaší lokace, která je zapříčiněna právě probíhající válkou. Naše organizace bude proto potřebovat profesionální služby Vás a Vašeho týmu, a to neprodleně. Prosíme Vás proto, abyste se dostavil/a dne 16. března 2019 před budovu skautské klubovny v Tlučné přesně v 18.00 hodin. Upozorňujeme, že pozdní příchody nebudou tolerovány!“

Přesně takhle to stálo v tom dopise, co mi přišel do schránky.  Že já jsem se k té organizaci přidával, věděl jsem, že toho budu jednoho dne litovat. No, co už, jednou jsem se tak rozhodl…  je tedy čas připravit se na náročnou akci. V den akce si radši přispím, je mi jasné, že dřív jak druhý den klid nenastane.

V 17:55 už stojím na místě srazu, je nás tu celkem dost a vypadá to, že nikdo nejde pozdě. Přesně v celou přichází důstojnice s přísným pohledem na tváři. Prohlíží si nás a ohrnuje nos. Co si jako sakra myslela, když nás volají takhle na poslední chvíli? Seznamuje nás se situací a odvádí nás směrem k bitevnímu poli. Čím jsme blíže, tím více slyšíme nářků a výstřelů, sem tam i výbuch nějaké nálože.

Dorážíme na naše shromaždiště v bitevních liniích, je tma a začíná být zima. Zničehonic se rozeznívá rádio a na vlnách hudby se trochu uvolňuje atmosféra. Důstojnice odchází, ale ještě předtím, než odejde, tak popíše okolí místa a varuje nás před minovým polem, ke kterému se za žádnou cenu nesmíme přiblížit. Vychrlila toho na nás moc, minimálně půlku jsem zapomněl, a jak tak sleduju ostatní, tak na tom nejsou o moc lépe. Po pěti minutách se z rádia ozývá hlas a hlásí pozici prvního zraněného, vysíláme tam tým s instrukcemi, aby zraněného ošetřili a dovedli do nedaleké nemocnice.

Takhle se to opakovalo celý večer, z rádia se ozýval ten prokletý hlas a sděloval nám pozice dalších zraněných. Na všechna místa jsem se nedostal, ale slyšel jsem, že se ostatní setkali s tepenným krvácením, sebevrahem nebo třeba vojáky, co ztratili morálku a chtěli utopit svůj žal v alkoholu. Ze začátku se to tak nezdálo, ale jak zraněných přibývalo, nám docházela energie a sami jsme začali trochu panikařit… na něco takového jsme asi nebyli ještě připraveni. Chvíli před půlnocí k nám přiběhl divně vypadající týpek, co mumlal něco o bombě na šachtě a že prý jakmile ošetříme všechny raněné, máme se za ním zastavit. Po tom, co odešel, se z rádia ozvalo ještě několik hlášení a pak zničehonic utichlo. Dostali jsme strach. Začali jsme hlídat své okolí a čekali útok nepřítele. Nic se ale nedělo. Vydali jsme se tak na dříve zmíněnou šachtu. Pobrali jsme vše, co jsme zvládli a raněné nechali v rukou lidí pracujících v nemocnici. Naše mise byla skoro u konce, jen vyjít ten obrovský kopec… tam čekal ten týpek s bombou, prý už dokonce zjistil kód, kterým ji lze deaktivovat, ale zabezpečení bomby je tak dobré, že nelze zadat pouze jednoduchý kód. Musí se k němu dojít matematickým vzorcem, výborně… několik hodin na nohou, totálně unaven, a ještě po mně chcete, abych tady počítal stupidní příklady?! Ještě, že je nás tu tolik… hledáme způsob, jak úkol dokončit, většina z nás je ale unavena a pracují už jen ti nejlepší, odpočet ukazuje posledních pět minut… napětí roste… sčítání není tak jednoduché, jak se zdá. Dáváme dohromady výsledný kód, z posledních sil ho zadáváme do systému a čekáme, co se stane. Nic. Odpočet stále běží. Vždyť jsme všechno udělali, co se děje? Zkoušíme to znova. Odpočet zhasl. Všem se neskutečně ulevilo, půlka týmu se z toho zhroutila, ale přežili jsme! Vracíme se na místo srazu, tam na nás čeká šéfová a děkuje za úspěšné splnění mise a nás konečně čeká zasloužený spánek.

Po stopách Golema – chata skauti a skautky 2019

V pátek 8. března jsme vyraziIi na chatu skautů a skautek. Z Tlučné jsme dojeli do Plzně, kde jsme přesedli na vlak do Chebu. Po příchodu na základnu jsme se ubytovali a navečeřeli se.

Poté jsme se sešli ve společenské místnosti, kde jsme se dozvěděli téma letošní chaty – Golem. Zahráli jsme si hru, díky které Golem obživl. Golemovým úkolem bylo najít ztracenou služku, aby vyvrátil křivé obvinění o tom, že ji unesl. Potom následovaly seznamovací hry: výměna identity a kontext, pak jsme šli spát.

Budíček byl v sobotu v 8 hodin. Po snídani jsme si vysvětlili hru, která měla probíhat celý den na pozadí (skautem v ilegalitě). Potom jsme si rozdali jídlo na výlet a vyrazili jsme prozkoumat Cheb, abychom našli rabínovu ztracenou služku. Celou dobu lehce pršelo, ale s tím jsme si poradili. Navštívili jsme chebský Špalíček, šli kolem hradu a  stavěli jsme se na dětském hřišti. Po obědě jsme došli až k bludišti, kde jsme nalezli „ztracenou” služku. Poté jsme se vydali zpět na základnu. Po příchodu jsme si chvíli odpočinuli a následně jsem dětem dala za úkol připravit si v týmech scénku na legendu, která se váže ke Golemovi. Měli hodinu na přípravu a pak scénku předvedli ostatním. Pak jsme hráli hry a následovala večeře. Po večeři se vyhlásila hra skautem v ilegalitě, všichni byli bohužel chyceni. Potom jsme hráli hry, např. báseň z Pankráce a také jsme se sami zamysleli nad tím, proč chodíme do skauta. Následně jsme si zahráli sněmovnu lordů, severní pól a pak jsme hráli deskovky.

V neděli byl budíček v 9 hodin. Po snídani jsme děti rozdělili do 3 týmů, ve kterých museli najít 55 lístečků s písmenky v morseovce, které byly různě po základně, a po vyluštění zjistili, kde je schován Golem, který se schoval, protože věděl, že bude muset být zničen. Po vyluštění jsme šli pro Golema do sklepa a provedli rituál, kterým byl Golem zničen. Poté jsme si začali balit věci. K obědu jsme měli těstoviny s omáčkou. Po obědě jsme začali uklízet základnu a připravovat se k odchodu. Po tom, co si základnu převzali majitelé, jsme se vydali na vlak, cestou jsme opět zmokli a vzhledem k tomu, že měl vlak zpoždění, jsme měli na přestup do vlaku pouhé 2 minuty. Naštěstí jsme to stihli a dorazili domů v 16:30 hodin.

Fotogalerie: Po stopách Golema – chata skauti a skautky 2019

Západočeská žirafa 2019

Ve čtvrtek 30. 1. se sešli Milan, Matýs, Šmudla a Kecka na nádraží v Tlučné. Čekali na vlak do Plzně, kde měli nabrat Zedníka. Zedník, kupodivu, stihl vlak včas. Společně jsme pak vyrazili vlakem směr Sušice. Ve vlaku jsme shledali, že nejsme jediní skauti, co cestují směrem na Horažďovice a hnedka jsme se tak seznámili se skauty z Rokycan, kteří nám nabídli pohoštění v podobě bonbonků. Skautky z Rokycan jaksi upustily kulaté bonbony zrovna ve chvíli, kdy šel okolo průvodčí (náhoda?). Lístky jim pak stejně zkontroloval. V Sušici jsme všichni vystoupili a čekali na vlak z Klatov, kde měli být skauti z Domažlic a Klatov. Na nádraží jsme se setkali s pořadateli akce, mezi nimiž byla i Festrová! Zahráli jsme si zde dvě rychlé seznamovací hry a pak jsme šli do sušické klubovny.

V klubovně jsme měli více času na to se lépe seznámit a taky si projít to, co nás během našeho pobytu čeká. Protože se zbytek tlučenské skupiny zpozdil, přišli již do místnosti, kde se spalo… jenže když otevřeli dveře, přesunuli se v tu chvíli na baseballové utkání Pilsen Yankees a Klatovy Giants. I pod palbou tenisových míčků se všichni uvelebili na karimatkách až na tlučenské chlapce, kteří si pro vylepšení postele našli karton namísto matrace či karimatky. Milan si, oproti Kecce, která vezla nejspíše i nová kamna (podle tíhy krosny), vzal jen malý batoh s dekou a spodním prádlem. Ráno bylo pro Milana slastné, hlavně pro jeho záda, a když k tomu přidáme i to, že celou noc neusnul zimou, tak mu kdekdo záviděl.

Druhý den jsme hráli velkou hru ve městě, rozdělili jsme se do tří týmů a v nich utvořili dvojice. Dvojicím se svázala levá ruka jednoho a pravá druhého, následně jsme se dozvěděli, že ty svázané ruce nesmíme používat. Po krátké instruktáži jsme se vypravili plnit úkoly do města. V úkolu, kde se jakýmkoli způsobem měly „vysomrovat“ sirky od cizích lidí, se nejvíce dařilo Zedníkovi, který dokázal nalézt sirky za pouhou minutu. Hru vyhrálo družstvo se Zedníkem a Keckou.

Po obědě byl zajímavý program, a to návštěva domova důchodců anebo domu dětí. Starším lidem se předčítalo a s dětmi se diskutovalo skoro o všem, o čem šlo, protože moc nechtěli komunikovat. Zbytek dne jsme strávili povídáním si o historii skautingu a sledováním filmu Skauti bez lilie. Večer se ale v chlapecké místnosti rozhodlo, že aby se dnes Milan vyspal, bude se fedrovat tak, aby bylo přes noc větší teplo. Hlavním topičem se stal Zedník, který i přes občasné hlášky typu „zahynem jak velbloudi na Sahaře“ nebo „i v pekle je líp“ reagoval přihozením polínka.

Obvykle jsme se vzbouzeli na klidné skladby hrající z reproduktoru, ale třetí den byla skladba tak zuřivá, že to nabádalo k rychlému přesunu na snídani. Po snídani jsme probírali zdravovědu a diskutovali o drogách. Program s názvem Autogenní trénink v nás měl vzbudit emoce, dojmy a ukázat nám, že každý vnímá jinak. Následně se vyrazilo do sušického areálu, kde se nacházel bazén, kam jsme si šli zaplavat. Zpátky v klubovně jsme se všichni utkali s výrobou motivů na plátěné tašky či trika. Milan, Matýs a Zedník zde vylepšili kroniku a černou skautskou lilii přes chmurnou vazbu kroniky. Naskytla se možnost si popovídat s Vabim, který nás obohatil nejen o své poznatky, ale také o vtipné historky.

Bílý sníh byl za parapetem a nám se nechtělo vstávat, až když spustili reproduktor jako budíček, začali jsme se hrnout ze spacáku do umývárny. Všichni byli nadchnuti množstvím napadlého sněhu, nikdo ale netušil, co se stane za 5 hodin. Ale nepředbíhejme. Všichni jsme se vydali na Andělíček, což je asi nejvýše položený kostelík na Sušicku, a zde jsme si zahráli spoustu her určených do sněhu. Po skončení všech her jsme se odebrali zpátky do klubovny, následovalo balení a odjezd domů. Holky si zajistily odvoz autem. Na kluky čekalo těžké rozhodnutí. 2 z nich mohli jet se Šmudlinky tátou a dostat se tak domů dříve anebo počkat s tím třetím odvážlivcem na vlak. Rozhodli se bratrsky, a to že pojedou vlakem společně se Zedníkem. Ze Sušice do Horažďovic se jelo krásně, ale v Horažďovicích se zjistilo, že je porucha na trase, takže všechny vlaky stojí. Horažďovické dobrodružství trvalo 4 hodiny, dokud se Zedník nerozhodl, že pojede motorákem do Klatov a pak do Plzně, což taky udělal a Milan s Matýsem počkali na zavolané rodiče. Všechno dopadlo dobře a my si odvezli spoustu zážitků a zkušeností.

Sportovní odpoledne v tělocvičně 2019

V lednu je venku ještě zima, a protože i v zimě se chceme trochu vydovádět, udělali jsme si 26. ledna odpoledne střediskovou akci v tělocvičně. Rozdělili jsme se na dvě skupiny a program si utvořili tak, aby se bavily obě věkové kategorie.

Co ovšem provázelo obě skupiny, byla pořádná dynamická rozcvička a hraní si na zvířátka, což protáhne a zahřeje celé naše tělo a připraví ho na další sportovní výkon.

Pak už následovaly různé aktivity jako vybíjená s takovými pravidly, kdy po zásahu do končetiny ji ten daný hráč nesmí používat. Vznikaly pak takové situace, kdy hráč třeba poskakoval na jedné noze nebo se plazil po zemi.

Nejoblíbenější aktivitou je ale chvilka volné zábavy, kdy se využije všeho vybavení tělocvičny a každý dělá, co ho zrovna baví. Mohli jsme tak vidět různé akrobatické kousky ať už na zemi, kruzích či kladině. Skákání přes velké i malé překážky a skrz obruče, houpání se na kruzích nebo lezení po lanech.

Každá skupina pak zakončila svoji chvilku hraní protažením a pak se již vydala domů, aby si odpočala a připravila se na další akce, které je tento rok čekají.

Fotogalerie: Sportovní odpoledne v tělocvičně 2019

 

Skauti na tlučenských oslavách 100. výročí založení ČSR

Také naše středisko se připojilo k oslavám 100 let od založení Československa, které proběhly ve čtvrtek 25. října 2018 v Tlučné. Členové družin i zástupci vedení v krojích přihlíželi v areálu školy slavnostnímu vysazení lípy a společně s ostatními spolky se zapojili také do symbolického přihození lopatky zeminy. Děti si u našeho stolečku mohly nechat rozsvítit svůj lampion nebo si, pokud neměly vlastní, vybrat jeden z připravených "erárních".

Po zasazení lípy, vystoupení dětí ze ZŠ a skupiny Máj se začal řadit průvod, v čele s krojovanými spolky. Ten následně zamířil středem obce přes park až k Pomníku padlých na návsi Svobody. Tady se spolky seřadily kolem pomníku a po úvodních slovech starosty Volfa a místostarosty Opla k událostem roku 1918 a let následujících položily květiny na památku občanů Tlučné padlých v 1. a 2. světové válce. Za středisko jsme se tohoto úkolu ujali společně se Šikym. Pietní akt zakončila Československá hymna a celé oslavy byly završeny krásným ohňostrojem.

Moc děkujeme všem členům střediska za účast a reprezentaci!

Fotogalerie: Skauti na tlučenských oslavách 100. výročí založení ČSR