Střediskovka Shuriken

Čas utekl rychle jako voda, a tak v sobotu 15. 11. 2014 přišla ta správná chvíle pokračovat v příběhu mladého samuraje Katsura. Stejně jako v předešlé etapě i tato začínala legendou, která navazovala přesně tam, kde skončila. Katsuro společně s mistrem Hayatem vyrazili do města, aby nakoupili zásoby nějakých pochutin, které by jim zpestřily jídelníček. Prodírali se davem, když vtom Katsuro zahlédl znak únosců. Bezhlavě se vrhl přímo do skupinky ozbrojenců, díky čemuž začala bitva mezi Katsurem a několika ozbrojenci. Mistr Hayato mu samozřejmě přispěchal na pomoc. Katsuro s mistrem si k sobě stoupli zády a bili se jako lvi. Hayato si začal uvědomovat, že mu docházejí síly, a tak velitel ozbrojenců zavelel zaútočit právě na něj. Převaha vojáků byla jednoznačná a oddělila od sebe oba naše hrdiny. Katsuro, který byl zahnán do vedlejší uličky, přesto viděl, že jeho mistr velice rychle ztrácí síly a nakonec také, jak mu prokláli hruď. Katsuro pochopil, že nejde jen o rvačku, ale o holý život. Sáhl proto do pouzdra na opasku a vytáhl vrhací hvězdice, takzvané shurikeny, které mu zachránily život. V duchu shurikenu a bitvy Katsura s ozbrojenci se nesla celá středisková akce. Nejdříve jsme se společně přesunuli do lesa ke studánce, kde jsme vybudovali pevnost, která se později pomocí shurikenů dobíjela i bránila. Shurikeny jsme si vytvořili z ponožek, takže jsme se nemuseli bát žádných zranění a mohli si vesele hrát. Ve dvou týmech jsme si ještě vyzkoušeli, jaké je krást si klobouky z území plného samurajů právě se shurikeny a také finální velkou bitvu do posledního žijícího člena týmu. A jak to všechno dopadlo? No samozřejmě suprově a všechny výsledky budou, stejně jako ty z předešlé etapy, viset v klubovně na nástěnce. Na závěr jen mohu říct, že se budu těšit, až se zase potkáme na další části Katsurovy cesty.

Fotogalerie: Střediskovka Shuriken

Přípravy na drakiádu 2014

Aneb malá ukázka toho, jak to vypadá v klubovně, když se barví plakáty, kreslí draci, svazují konstrukce a to všechno současně.

Fotogalerie: Příprava na drakiádu 2014

Střediskovka Hachimiki

Napoprvé se nám kvůli dešti celoroční střediskovou hru zahájit nepodařilo, ale podruhé už nám počasí přálo více, a tak se v neděli 5. října ve 14 hodin v klubovně sešla skupinka přibližně 25 kluků a holek připravená vyrazit za dobrodružstvím. Na začátku jsme s Kubičkou přečetli krátkou úvodní legendu. Ta nás seznámila s japonským chlapcem Katsurou, kolem kterého se bude celé naše letošní snažení točit. Příběh začal ve chvíli, kdy byli z Katsurovy vesnice odvedeni všichni jeho přátelé maskovanými muži neznámo kam a zbyl po nich pouze šátek (kamon) s jakýmsi znakem. Katsuro si tento znak nepřátel pečlivě vryl do paměti a rozhodl se, že přivede své kamarády zpět. Ještě téhož dne se tak vydal za starým mistrem do buddhistického kláštera a přesvědčil ho, aby jej přijal za svého učedníka a naučil ho všemu, co by se mu na záchranné výpravě mohlo hodit. A to je přesně ten důvod, proč jsme se dnes sešli - aby každý z nás, stejně jako Katsuro, prošel výcvikem a zasloužil si tak nosit svůj bojovnický šátek (kamon). Ještě než jsme vyrazili do lesa, rozdali jsme si průvodky 1. etapou hry s názvem Hachimiki a pak už nám nic nebránilo přemístit se k velkému ďolíku, v jehož okolí byla různě rozmístěna stanoviště. Než se všichni rozutekli, domluvili jsme se, že až se zapíská, sejdeme se opět na tomto místě. Potom už bylo na každém učedníkovi, aby obešel co nejvíce stanovišť a poradil si, jak nejlépe uměl, s úkoly. A s čím vším se museli naši Katsurové poprat? U Kubičky se luštily šifry, u Robina se poznávala zvířátka, u Tomsíka zase mapové značky, Festrová prověřovala znalosti uzlů, Jenkýs testoval, kdo zvládne nejlépe odhadnout tři metry a jednu minutu a u mě se poznávaly kytičky z atlasu a různé přírodniny z okolí. Čas rychle uběhl a po zapískání jsme se všichni seběhli, rychle se spočítali, vybrali jsme si průvodky a společně jsme zamířili zpět ke klubovně. A výsledky? Ty se vyhlásí na další střediskovce a budou viset i na nástěnce v klubovně. Tak ahoj příště na další části Katsurovy cesty za záchranou přátel!

Fotogalerie: Střediskovka Hachimiki

Zahajovací středisková akce 6.9.2014

Prázdniny jsou za námi. Někomu uběhly rychle, jinému se líně vlekly, ale jisté je, že je tu opět září a začíná nový školní rok. A společně s ním přichází i milá povinnost zahájit nový rok skautský. Tato tradiční akce letos vyšla na sobotu 6. září, kdy jsme se ve 14 hodin sešli na Sokolském hřišti. Dorazilo nás přes 30 a mezi mnoha starými známými tvářemi se krčilo i několik nováčků. Na nic jsme nečekali a do dnešní sportovní hodinky jsme vkročili zahřívací běhací hrou Rybičky. Počasí nám přálo, sluníčko pražilo, a proto byla dál na programu odpočinková hra s názvem Elektrárna. Rozdělili jsme se na starší a mladší a rychle si vysvětlili pravidla. Všichni stojí v kruhu a drží se za ruce, uprostřed kruhu je technik. Mezi dětmi se určí elektrárna, zvonek a žárovka. Elektrárna zahájí hru vysláním stisknutí, které běží po kruhu jako proud. Když narazí na žárovku, ta blikne a zvonek zase zazvoní. Důležité je, že jediná elektrárna může měnit směr, kterým proud běží. Úkolem technika, který má při zahájení hry zavřené oči, je co nejrychleji zjistit, kdo je elektrárna. Technikům se celkem dařilo a o úlohu zvonku a žárovky byl velký zájem, ale čas neúprosně běžel a my jsme chtěli stihnout ještě jednu hru. Rozdělili jsme se tedy na 2 skupiny a hráli jsme upravenou verzi amerického fotbalu, kdy je úkolem týmů položit míč do protivníkova čtverce na druhé straně hřiště. Problémem ale je, že hráč držící míč nesmí dělat kroky, a tak celý tým musí spolupracovat a co nejlépe si nahrávat. I tuhle hru jsme zvládli a pak už se blížila třetí hodina a byl tu čas na nejdůležitější část – domluvení časů schůzek. A tak jsme se rozdělili do družin a dávali jsme dohromady, kdy má kdo čas. Nakonec se vše podařilo a mohli jsme se rozloučit. Díky za účast a skvělé vykročení do dalšího skautského roku. Doufám, že bude pro všechny úspěšný!

Fotogalerie: Zahajovací střediskovka 2014

Výprava za pokladem templářů 24. 5. 2014

A tak jsme se zase jednou sešli u klubovny, abychom konečně po dlouhé době ukončili pátrání po templářském pokladu. Naši zvědi našli finální polohu pokladu, ale trochu zapomněli na to, že do mapy měli zakreslit jen jednu tečku místo dvaceti. Proto jsme vyzvali všechny hledače pokladů, aby se dostavili a pomohli nám vyluštit, kde se poklad nachází. Popravdě moc hledačů nepřišlo, asi je strašila předpověď na sobotní odpoledne, ale kdo by tomu věřil, že? Tak jsme se rozdělili do dvou větších skupin, do kterých jsme dostali hádanku, která nás vedla na místo ke hřbitovu. A již cestou se bohužel začala projevovat pravda meteorologických rosniček a nás chytla ta největší sprcha za posledních pár let. A aby toho nebylo málo, tak se přidaly i kroupy. Takže jsme celí promočení dorazili do klubovny, kde jsme si rozdělili poklad, který nám přinesl jeden ze zvědů, který způsobil onu tragickou chybu s mapou. Tudíž vlastně všechno dopadlo dobře, až na pár kusů mokrého oblečení.

Fotogalerie: Výprava za pokladem templářů

Memoriál Pavlíka, Šindeláře a Záleského „Letem světem“ 27. 4. 2014

Poslední dubnový víkend zkrátka patřil závodům. A protože v sobotu jsme dali prostor světluškám, neděle musela patřit vlčatům, skautkám a skautům. Na svůj tradiční memoriál nás opět pozvalo středisko 5. květen, a tak se naše dvacetičlenná výprava vydala v neděli ráno k doubraveckým klubovnám. Nejprve jsme při nástupu kytičkou uctili památku letců z 2. světové války, na jejichž památku se tato akce každoročně koná, a pak už jsme sledovali instruktáž pro všechny osoby cestující s „5.květen Airlines“ aneb úvodní scénku k dnešnímu závodu. Naše středisko reprezentovalo celkem 6 hlídek – 2 hlídky vlčat, 2 skautek a 2 smíšené (závodící za skautky). Každá hlídka u registrace obdržela průvodku s číslem letu a také plánek okolí. První úkol těsně před vystartováním byl tedy jasný – překreslit si co nejsprávněji na svůj plánek polohu letišť a v 10 hodin se dostavit k hromadnému startu. Tak honem, dobalit batohy, naplánovat trasu a hlavně se nezapomenout včas vrátit. „Tak hodně štěstí a v 1 čekáme v cíli!“ stihli jsme akorát říct a bylo odstartováno. Zajímalo nás, jaké úkoly v jednotlivých městech, do kterých hlídky doletěly, čekaly, a tak jsme se také vydali na trasu závodu a sledovali, jak si cestující poradí se zdravovědou, sbalením batohu, postavením stanu, koordinací týmu při řešení úkolu, určováním dopravních značek nebo hledáním spojů v jízdních řádech. Čas rychle ubíhal nejen nám, ale hlavně všem hlídkám na trati a najednou tu byla jedna hodina a do cíle doplachtily poslední lety, včetně všech našich. Následoval krátký odpočinek a ještě před vyhlášením jsme si stihli zahrát společnou hru. Ale pak už nás zajímalo, které z dnešních letů se zhostily úkolů nejlépe, a proto jsme se opět shromáždili na nástupu. Všechny naše hlídky musíme pochválit, protože si nevedly vůbec špatně. Největší gratulace ale patří dvěma hlídkám, kterým se podařilo obhájit loňské úspěchy. V kategorii skautek obsadila 1. místo hlídka ve složení Andy, Bára a Ťapík a 2. místo hlídka ve složení Ananas, Áďa a Jáša. A po vyhlášení výsledků, rozdání cen, diplomů a upomínkových listů si celá naše výprava společně pochutnala na výborném dortu pro vítězky. Na závěr zbývalo jen se rozloučit, poděkovat za pozvání a vyrazit na cestu domů. Byla to další výborně připravená akce, dokonce i počasí vyšlo dle objednávky a my se už teď těšíme na příští rok!

Fotogalerie: Memoriál Pavlíka, Šindeláře a Záleského 2014

Velikonoční výprava 21.4.2014

Tak jsou tu opět Velikonoce a s nimi tradiční výprava na Buben. Upřímně, dovedete si představit sváteční pondělí jinak? Já ne. V 9.00h ráno se scházíme u klubovny, malí i velcí, s očekáváním, jaký příběh a hry nás letos na příjemné procházce doprovodí. Nebudu vás nudit podrobnostmi. Cesta ubíhala vesele, radostně a já jsem si občas položila otázku, jaké by to bylo, kdyby nás hradní pán na Bubnu vítal vířením bubnu, jak tomu bývalo v dávných dobách… Minimálně by vyplašil naši letošní velikonoční slepičku, která pro děti v lese nedaleko hradu snesla barevná čokoládová vajíčka. A aby to nebylo moc jednoduché, poschovávala je a každý mlsoun se rád snažil, aby našel to své. Nechybělo ani tradiční opékání vuřtů, či mrskut, kdy chlapci vyšlehali děvčata. Naše světlušky a skautky budou tedy určitě krásné a zdravé. Za pomlázku -(po)omlazení- darovaly dívky chlapcům vajíčka, s úlevou, že se jim konečně odlehčí batohy.

Letošní velikonoční výprava byla prostě úžasná, cesta domů nám ubíhala rychle a při loučení u klubovny jsme se začali těšit, až půjdeme příští rok „zase na Buben“.

Fotogalerie: Velikonoční výprava na Buben