Vánoční oddílovka
- Podrobnosti
- Kategorie: Bílý bůvol
- Vytvořeno: 25. 1. 2018 18:02
- Napsal Maty
Členky dívčího oddílu se každoročně před Vánoci setkávají, aby se společně naladily na sváteční vlnu. Většinou si uvaříme čaj, ochutnáváme cukroví a vyrábíme vánoční dekorace. Jenže letos jsme se rozhodly, že uděláme změnu a vyrazily jsme společně krmit zvířátka do lesa.
Teple oblečená a s taškami plnými dobrot se v neděli 17. prosince ve 14 hodin naše patnáctičlenná výprava sešla u klubovny. Hlavní úkol byl jasný – navštívit alespoň jeden z místních krmelců. Abychom se cestou nenudily, čekalo na nás ale ještě pár dalších aktivit. Cestou jsme tak sledovaly stopy zvířat a také jsme hledaly nejhezčí přírodní dekorace do klubovny. Myslím, že na začátku jsem si ještě ani nestihly pořádně uvědomit, že jsme v lese, a už jsme vykládaly část zásob u prvního z krmelců. Holky si, nejspíš ze zvyku, přinesly krabičky s cukrovím, a tak jsme si hned na první zastávce pochutnaly kromě zvířátek i my samy. Po rychlé svačince jsme mohly pokračovat dál.
Po cestě k druhému cíli jsme se pak všechny snažily v jednoduché aktivitě nenápadně zbavit klacku, který jsme si samy vybraly, aniž by to viděl někdo další. To se nakonec všem podařilo – možná i během chvil, kdy jsme v korunách stromů obdivovaly obrovské trsy jmelí. A to už jsme se pomalu blížily ke druhému krmelci, kde jsme vyložily zbylé zásoby tvrdého pečiva, jablíček a kaštanů. Cestu zpátky ke klubovně nám pak zkrátila hra na Ovečky, při které Šmudlinka vyprávěla moc hezký příběh o zvířátkách, která v lese žijí. Do klubovny jsme dorazily chvilku před 16. hodinou, a tak jsme před rozchodem stihly i rozdání několika dárečků a vzájemné popřání si veselých Vánoc.
Fotogalerie: Vánoční oddílovka
Stánek na Vánočním jarmarku
- Podrobnosti
- Kategorie: Veřejnost
- Vytvořeno: 25. 1. 2018 18:01
- Napsal Maty
V sobotu 16. prosince se u bývalé malé budovy ZŠ konal další ročník Vánočního jarmarku a nemohl na něm chybět – letos podruhé – ani náš skautský stánek. Sešli jsme se chvíli po desáté hodině, abychom postavili stánek, připravili výzdobu a vůbec si vytvořili to správné zázemí.
Oficiální začátek byl v 11 hodin, ale většina účastníků se začala trousit až po obědě, kdy také začínal program na pódiu. Ve stánku se střídali naši roveři a rangers a mohli jste se u nás zastavit pro čaj, dětský punč, ochutnat cukroví nebo si pořídit dětmi vyrobenou lodičku z ořechové skořápky. Kromě obsluhy a milých setkání ve stánku jsme si i my užívali připravený program – mimo jiné třeba ohnivou show, do které se zapojili také naši roveři. Celé odpoledne pak kolem půl šesté zakončil krásný ohňostroj. A potom už nezbývalo než vše rychle sklidit a běžet se zahřát domů.
Děkujeme všem, kteří se podíleli na přípravách i chodu stánku, také obci za uskutečnění jarmarku a příští rok se budeme těšit na viděnou.
Fotogalerie: Stánek na Vánočním jarmarku
Po stopách historie skautingu
- Podrobnosti
- Kategorie: Bílá růže
- Vytvořeno: 14. 1. 2018 16:15
- Napsal Eddie
3. prosince se kluci z Bílé růže sešli ráno v klubovně. Ráno bylo mlhavé a deštivé. V klubovně jsme se rozdělili na menší skupiny a vydali jsme se po stopách za fáborky. Cestou jsme nacházeli různé úkoly, jako najít schovanou mapu a zapisovat naši cestu, pomocí spolupráce dosáhnout na vysokou větev pro fáborek, jít podle rýže (ano, rýže) a napsat dopis vůdcům oddílu. U každého úkolu byl papír s určitou částí skautské historie. Po ukončení posledního úkolu jsme došli na ostrůvek na střelnici, tam jsme si uvařili čaj a opekli buřty. Po lehkém obědě jsme ještě zašli do klubovny se ohřát a přečíst si texty o historii skautingu. Po přečtení jsme papíry svázali a dali každé družině jeden. Pak už byly dvě hodiny, a tak jsme oddílovku ukončili.
Fotogalerie: Po stopách historie skautingu
Mikulášská 2017
- Podrobnosti
- Kategorie: Veřejnost
- Vytvořeno: 14. 1. 2018 16:12
- Napsal Maty
Ani letos nemohla chybět další tradiční akce, kterou obec Tlučná pro děti zajišťuje, a sice Mikulášská. Konala se v sobotu 2. prosince v Restauraci Na Hřišti. Pořadatelství akce si opět vzali na starosti skauti a skautky ze střediska Krokodýl Tlučná a hudbu zajišťoval pan Kopejtko, tentokrát společně s dcerou. Zapomenout se samozřejmě nesmí ani na obsluhu, která se starala o občerstvení účastníků.
Už před půl třetí, kdy byl oficiální začátek, se do sálu začaly hrnout davy rodičů a dětí. Letošní ročník byl, co se účasti týká, skutečně rekordní a kapacita restaurace téměř nestačila. Program byl zahájen uvítáním a krátkým nastíněním programu. Pak byly děti rozděleny do 2 skupin – menší si šly s pomocí rodičů vyrábět čertovské kornouty na sladkosti pro případ, že se dočkáme příchodu Mikuláše a jeho družiny. Pro větší děti byla mezitím připravena hra – vytvořily kruh a za zády si předávaly vzácné peříčko z anděla, prostřední se ho potom snažil ukořistit pro sebe uhádnutím, kdo ho má. Vyrábění v takovém počtu bylo náročné, ale rodiče i děti se s ním statečně poprali. Jen škoda, že materiál bohužel na některé nezbyl – do příště se určitě polepšíme.
Další hra byla naopak jen pro menší děti. Udělaly si kroužek a jejich úkolem bylo podávat si kousek uhlí. Jenže to nebylo tak jednoduché – uhlí bylo žhavé a mohlo se předávat, jen když hrála hudba. A u koho uhlí skončilo, když nastalo ticho, ten dostal na důkaz spálení černou čmouhu na ruku.
A co se pak nestalo – do místnosti vtrhli čerti a za nimi přicházel Mikuláš s andělem. Děti se přitiskly k rodičům, Mikuláš je pozdravil, zeptal se, zda letos byly hodné a po jednohlasném souhlasu dovolil rozdávání dobrot. Sám se věnoval těm, kteří se rozhodli mu něco zazpívat přímo na mikrofon. Zájem byl obrovský a sál naprosto zaplněný, ale dobroty se nakonec dostaly ke každému. A ještě před odchodem Mikuláš slíbil, že si děti příští rok přijde opět zkontrolovat.
Tím ale program Mikulášské nekončil, přestože se sál lehce vyprázdnil. Děti se tak mohly ve zbytku odpoledne ještě naučit mikulášskou mazurku, pomohly čertům přikládat dřívka do ohně a taky hledaly ztracený čertí ocásek (menší) a ztracený andělský zvoneček (větší). Na závěr nezbývalo než poděkovat všem za účast, nalákat na březnové Maškarní, rozloučit se a nechat roztancované děti ještě pár minut samotné řádit na parketu.
Fotogalerie: Mikulášská 2017
Expedice Karlovy Vary
- Podrobnosti
- Kategorie: Bílý vlk
- Vytvořeno: 2. 1. 2018 9:10
- Napsal Muffin
„Kde že jsme to měli ten sraz?“ honilo se mi hlavou chvilku před pátou hodinou v pátek 24. 11., zatímco jsem bloudila po autobusovém nádraží. Jediné, co jsem věděla, bylo, že se jede do Karlových Varů a že autobus odjíždí v 17:10. Chtěla jsem se aspoň v hale podívat, odkud to jede, a ukázalo se, že ostatní měli stejný nápad. Super!
Společně jsme vyrazili na nástupiště číslo 2, kde již čekala pěkná skupina lidí. Zde se k naší hvězdné výpravě připojil poslední nejmenovaný dobrovolný hasič, který na CAN dorazil přímo z výjezdu. I přes menší problémy s místenkami jsme tak v celkovém počtu 10 lidí nastoupili do autobusu směrem Karlovy Vary.
Po příjezdu už začal první bod programu – každý z nás dostal 2 obálky. Jedna byla určena pro něj a druhou měl za úkol předat určitému člověku. Ale aby to nebylo tak jednoduché, měl každý určeného ještě někoho, komu měl předávku překazit. Předání tedy muselo proběhnout v maximálním utajení.
Samozřejmě jsme také byli zvědaví, co obálky obsahují. Naštěstí jsme si obálku určenou nám mohli rovnou otevřít. Našli jsme v ní adresu a označení týmů. Zatímco jsme nad těmito informacemi přemýšleli, vydali jsme se do Přístavu Orion – na základnu vodních skautů, která se měla na víkend stát naším domovem. Cestou jsme se ještě stavili v místní Penny, po jejímž opuštění bylo odstartováno předávání obálek. Během večera, kdy jsme se ubytovávali, vařili večeře a hráli hry, našly všechny své právoplatné majitele.
Přestože nám bylo doporučeno, abychom šli spát brzy, sobotní budík v 6:15 nás nemile překvapil. Nikomu se moc vstávat nechtělo, ovšem když nám bylo oznámeno, že adresy, které jsme našli v obálkách, jsou místa srazu, na kterých máme být v sedm, změnilo se naše tempo vskutku zázračně. Po sedmé hodině jsme již byli na určených místech. Vyšlo najevo, že týmy jsou celkem 2 a co že to vlastně ukrývají obálky, jež měly být předané. Na zahradě střediska se ukrývalo dalších 10 obálek na tým, které se nám „měly hodit“ a do 8:00 jsme měli čas na sbalení věcí na výpravu, včetně jídla, lékárničky, zkumavek a mapy od organizátorů. Poté se mělo středisko zavřít.
Kvapem jsme vyrazili zpět. Část našeho týmu se vydala balit a druhá část sbírat obálky. Když jsme měli všech deset, byl odhalen náš denní cíl – obálky obsahovaly kolem 30 míst značených souřadnicemi. Dostali jsme za úkol navštívit jich minimálně 15, z toho aspoň jednu rozhlednu a 4 prameny, z kterých jsme měli nabrat vodu. U všech destinací jsme se měli vyfotit. Vrátit jsme se směli až kolem 17. hodiny.
Jakmile jsme měli do mapy zakreslená všechna místa, dál jsme neotáleli a vyrazili na cestu. Asi po 500 metrech nás kontaktoval druhý tým a společně jsme se vydali směrem první zastávky – vyhlídky nad Doubím. Nutno podotknout, že někdy v tu dobu se spustil déšť a celou cestu lesem nás zavlažoval.
Po návštěvě vyhlídky jsme se vydali ke zřícenině kostela sv. Linharta. Cestou jsme se zastavili na pozorovatelně obdivovat jeleny a pak už se nám ukázaly kamenné zbytky kostela a kaple. O kus dál jsme narazili na oboru s daňky, kde jsme se zdrželi akorát tak dlouho, abychom z pozorovací lávky viděli, jak je majitelé krmí. Za dalším ohybem cesty nás uvítal první pramen – lesní vřídlo Podševcovská. Zde se po nabrání vody odehrálo drama – jeden člen výpravy si vzpomněl, že na pozorovatelně jelenů nechal důležitou součást naší denní diety – adventní kalendář!
Zármutek jsme zajedli sušenkami a jali se stoupat k chatě Kazatelně, kde jsme v zájmu ulehčení našim zádům spořádali většinu přiděleného jídla. Pak nás čekala cesta dolů na vyhlídku Rusalčina chata. Cesta k ní byla zapadána stromy, což naší výpravě dodalo nádech adrenalinu. Ten se nám hodil, když jsme znovu stoupali, tentokrát na rozhlednu Diana. Byli jsme dokonce tak pošetilí, že jsme si dali nahoru závod s výtahem.
Pak jsme v serpentinách sestoupili do samotného lázeňského centra Karlových Varů. Zde jsme se přesvědčili, že je možné, aby se uživila troje hodinářství vedle sebe, nechali jsme se zahalit parou z Vřídla, dali si oplatky, prošli jsme si (a někteří i ochutnali) místní prameny, obdivovali ve výloze figurínu Iron Mana a zjistili, že už je nám vlastně docela zima. Vydali jsme se tedy zpět do střediska, kde na nás čekaly boloňské špagety a teplá sprcha. Večer jsme opět strávili hraním her a probíráním zážitků.
V neděli jsme se rozdělili na dvě skupiny – jedna zůstala ve středisku a hrála hry a druhá se vydala hledat ztracený adventní kalendář. Byla větší zima než v sobotu, dokonce i sněžilo, ale to nás neodradilo. I únava byla znát, přesto jsme se ale vyškrábali až k pozorovatelně jelenů… Abychom zjistili, že kalendář už někdo vzal. Ztrátu jsme oplakali, ale kvůli hladu a zimě jsme se urychleně vydali zpět.
Ve středisku jsme se naobědvali, něco málo si zahráli a už nastal čas úklidu, odchodu a závěrečné fotky. Zpáteční autobus do Plzně v 17:30 jsme s přehledem a zasněžení stihli.
Tak končí dlouhý zápis z příliš krátkého víkendu. Chtěla bych poděkovat organizátorům – Andy a Leošovi – a myslím, že nebudu mluvit jen za sebe, když řeknu, že jsem si výpravu maximálně užila a doufám, že nebyla jejich poslední.
Fotogalerie: Expedice Karlovy Vary
Halloweenská oddílovka
- Podrobnosti
- Kategorie: Bílý bůvol
- Vytvořeno: 2. 1. 2018 9:08
- Napsal Festrová
Tentokrát jsme naše setkání naplánovaly na sobotu 4. listopadu. V tento den nastala správná konstelace hvězd, která nám umožňovala konečně po mnoha a mnoha letech uskutečnit rituál, při kterém jsme měly zlá strašidla přeměnit v hodná a potom společně oslavit, že náš svět již není zlobou strašidel ohrožen.
Pamatuji si ten den jako včera, magické uspořádání hvězd způsobilo, že celý den byla všude mlha a chladno. Když začala padat temnota a začalo se stmívat, byl správný čas se ustrojit a dorazit na místo srazu. Tma už pohltila celý svět, když jsme se sešly u kapličky. Zapálily jsme petrolejky, připravily si bojový plán a plné odvahy jsme pod vedením kostlivce a dýně vyrazily na strašidelnou stezku. Na této stezce na nás čekala strašidla, která jsme musely obelstít a domluvit jim, aby šla s námi.
První strašidla, se kterými jsme se setkaly, byla mrtvá vodní víla, jejíž šupiny ukradl a střežil duch. Víla řekla, že s námi půjde pod podmínkou, že získáme zpět její šupiny. Nedalo nám to moc zabrat a brzy jsme šupiny získaly. Víla tedy souhlasila, že půjde s námi. A duch, který obdivoval, že jsme zvládly šupiny vzít, nás také následoval. Dalším strašidlem byl děsivý klaun, který poztrácel po lese různé předměty a žádal nás, abychom zjistily, co to bylo za předměty a napsaly je na seznam. Pomohly nám s tím malinké bludičky, které našly předměty před námi a posvítily nám na ně. Když jsme sepsaly všechny věci na papír, bludičky zhasly svá světýlka a odešly do lesů. Klaun nás následoval. Dalšími strašidly byli Joker se svojí šílenou družkou Harley Quinn. Chtěli po nás naprostou šílenost – abychom zabalily dvě z nás do obvazů a udělaly z nich mumie. Nakonec jsme souhlasily a provedly svůj úkol. Joker s Harley se nad výsledkem zasmáli šíleným skřípavým skřekem a připojili se k nám na naší cestě. V hlubokém temném lese na nás vybafl upír. Naštěstí mezi námi nebyl žádný člověk, takže nikomu z nás nic neudělal, ale musely jsme pro něj namíchat krvavé koktejly, aby se mohl vydat s námi. Poslední strašidlo, které nás čekalo, byl kostlivec. Dostaly jsme od něj záludnou otázku, na kterou jsme musely přijít. Jelikož jsme ale šikovná strašidla, byla to pro nás hračka, a tak s námi dál na rituální horu pokračoval i on. Když jsme dorazily na rituální horu, čekala nás tam čarodějnice, která předsedala celému rituálu. Společně jsme se spojily v kruh, do kterého jsme uzavřely strašidla, pronesly několik zaklínadel a strašidla jsme osvobodily, udělaly jsme z nich hodná strašidla a pozvaly je, aby se s námi zúčastnila oslavy našeho úspěchu.
Roverské závody aneb Cesta kolem světa
- Podrobnosti
- Kategorie: Střediskové akce
- Vytvořeno: 29. 12. 2017 6:28
- Napsal Maty
Krásný podzimní den, několik států světa vtěsnaných do okolí Tlučné a 8 týmů cestovatelů z různých koutů naší republiky připravených vyrazit za dobrodružstvím. Tak přesně takhle to ve zkratce vypadalo v sobotu 21. října 2017 na startu roverských závodů, které jsme v ten den pořádali.
Starty bývají náročné, ale my jsme ho nijak neprotahovali – takže stačilo zaregistrovat se, získat dopis se všemi potřebnými instrukcemi a čekat na startovní signál. A pak už záleželo na jednotlivých týmech, jak si poradí se souřadnicemi stanovišť a také množstvím doprovodných informací. Kromě slibovaných zážitků pak cestování týmům mělo přinést značné bohatství, které bylo potřeba po celou dobu shromažďovat.
Ti nejrychlejší cestovatelé toho stihli projít opravdu hodně. Tak schválně – kdo z vás se už někdy během jediného dne prodíral přes nástrahy brazilské džungle nebo obvazoval mumie, kreslil pískem a mapoval pohřebiště v Egyptě? A co takhle přidat k tomu stavbu zavlažovacího systému v daleké Číně, snahu dozvědět se potřebné informace v USA nebo přípravu anglické snídaně na čas a s handicapem? A to už vůbec nemluvíme o střelbě a získávání zdravotnického materiálu, transportu raněných a ošetřování ve válečné zóně nebo nalezení kočovných Mongolů, dorozumění se s nimi a stavbu jim vyhovujícího přístřešku. Navíc když si sůl na vaření musíte vyzvednout na solné pláni, náboje v Rusku, mezitím ještě máte stihnout vystoupat pro tajný kód na nejvyšší horu Jižní Ameriky a zjistit, že vám cestou přibyde neplánovaný výlet do Mexika za místními duchy (o jejichž požadavcích vědí nakonec jen ti nemnozí, kteří je stihli navštívit). A celé tohle putování navíc má skončit nejpozději v 16:30 hodin středoevropského letního času.
Vzhledem k tomu, že se nám v limitu všichni vrátili zpět, můžeme konstatovat, že zvládnout to skutečně šlo. A protože během takové cesty vyhládne, na závěr mohli cestovatelé použít získané bohatství na aukci jídel. Jenomže na co přihazovat, když znáte jen zemi, ze které jídlo pochází, a netušíte, co se pod podnosy skrývá, kdy jídla dojdou a aukce skončí? Tak tahle rozhodnutí už záležela jen na odhadu, odvaze riskovat a taky velikosti hladu jednotlivých týmů. Schválně, jak podle vás chutná třeba takové Japonsko, Polsko, Portugalsko, Řecko, USA nebo Itálie? Ti, kteří s námi cestovali, by určitě mohli vyprávět…
Úplným zakončením celého dne potom bylo vyhlášení výsledků a gratulace týmům BoRR na třetím místě, Santus na druhém místě a konečně i Nádherám, které zvítězily. A pak už opravdu nezbývalo než všem poděkovat za účast a kdo ví, třeba se těšit za rok opět na viděnou.
Fotogalerie: Roverské závody aneb Cesta kolem světa