Podrobnosti

Kategorie: Bílý vlk

Vytvořeno: 2. 1. 2018 9:10

Napsal Muffin

„Kde že jsme to měli ten sraz?“ honilo se mi hlavou chvilku před pátou hodinou v pátek 24. 11., zatímco jsem bloudila po autobusovém nádraží. Jediné, co jsem věděla, bylo, že se jede do Karlových Varů a že autobus odjíždí v 17:10. Chtěla jsem se aspoň v hale podívat, odkud to jede, a ukázalo se, že ostatní měli stejný nápad. Super!

Společně jsme vyrazili na nástupiště číslo 2, kde již čekala pěkná skupina lidí. Zde se k naší hvězdné výpravě připojil poslední nejmenovaný dobrovolný hasič, který na CAN dorazil přímo z výjezdu. I přes menší problémy s místenkami jsme tak v celkovém počtu 10 lidí nastoupili do autobusu směrem Karlovy Vary.

Po příjezdu už začal první bod programu – každý z nás dostal 2 obálky. Jedna byla určena pro něj a druhou měl za úkol předat určitému člověku. Ale aby to nebylo tak jednoduché, měl každý určeného ještě někoho, komu měl předávku překazit. Předání tedy muselo proběhnout v maximálním utajení.

Samozřejmě jsme také byli zvědaví, co obálky obsahují. Naštěstí jsme si obálku určenou nám mohli rovnou otevřít. Našli jsme v ní adresu a označení týmů. Zatímco jsme nad těmito informacemi přemýšleli, vydali jsme se do Přístavu Orion – na základnu vodních skautů, která se měla na víkend stát naším domovem. Cestou jsme se ještě stavili v místní Penny, po jejímž opuštění bylo odstartováno předávání obálek. Během večera, kdy jsme se ubytovávali, vařili večeře a hráli hry, našly všechny své právoplatné majitele.

Přestože nám bylo doporučeno, abychom šli spát brzy, sobotní budík v 6:15 nás nemile překvapil. Nikomu se moc vstávat nechtělo, ovšem když nám bylo oznámeno, že adresy, které jsme našli v obálkách, jsou místa srazu, na kterých máme být v sedm, změnilo se naše tempo vskutku zázračně. Po sedmé hodině jsme již byli na určených místech. Vyšlo najevo, že týmy jsou celkem 2 a co že to vlastně ukrývají obálky, jež měly být předané. Na zahradě střediska se ukrývalo dalších 10 obálek na tým, které se nám „měly hodit“ a do 8:00 jsme měli čas na sbalení věcí na výpravu, včetně jídla, lékárničky, zkumavek a mapy od organizátorů. Poté se mělo středisko zavřít.

Kvapem jsme vyrazili zpět. Část našeho týmu se vydala balit a druhá část sbírat obálky. Když jsme měli všech deset, byl odhalen náš denní cíl – obálky obsahovaly kolem 30 míst značených souřadnicemi. Dostali jsme za úkol navštívit jich minimálně 15, z toho aspoň jednu rozhlednu a 4 prameny, z kterých jsme měli nabrat vodu. U všech destinací jsme se měli vyfotit. Vrátit jsme se směli až kolem 17. hodiny.

Jakmile jsme měli do mapy zakreslená všechna místa, dál jsme neotáleli a vyrazili na cestu. Asi po 500 metrech nás kontaktoval druhý tým a společně jsme se vydali směrem první zastávky – vyhlídky nad Doubím. Nutno podotknout, že někdy v tu dobu se spustil déšť a celou cestu lesem nás zavlažoval.

Po návštěvě vyhlídky jsme se vydali ke zřícenině kostela sv. Linharta. Cestou jsme se zastavili na pozorovatelně obdivovat jeleny a pak už se nám ukázaly kamenné zbytky kostela a kaple. O kus dál jsme narazili na oboru s daňky, kde jsme se zdrželi akorát tak dlouho, abychom z pozorovací lávky viděli, jak je majitelé krmí. Za dalším ohybem cesty nás uvítal první pramen – lesní vřídlo Podševcovská. Zde se po nabrání vody odehrálo drama – jeden člen výpravy si vzpomněl, že na pozorovatelně jelenů nechal důležitou součást naší denní diety – adventní kalendář!

Zármutek jsme zajedli sušenkami a jali se stoupat k chatě Kazatelně, kde jsme v zájmu ulehčení našim zádům spořádali většinu přiděleného jídla. Pak nás čekala cesta dolů na vyhlídku Rusalčina chata. Cesta k ní byla zapadána stromy, což naší výpravě dodalo nádech adrenalinu. Ten se nám hodil, když jsme znovu stoupali, tentokrát na rozhlednu Diana. Byli jsme dokonce tak pošetilí, že jsme si dali nahoru závod s výtahem.

Pak jsme v serpentinách sestoupili do samotného lázeňského centra Karlových Varů. Zde jsme se přesvědčili, že je možné, aby se uživila troje hodinářství vedle sebe, nechali jsme se zahalit parou z Vřídla, dali si oplatky, prošli jsme si (a někteří i ochutnali) místní prameny, obdivovali ve výloze figurínu Iron Mana a zjistili, že už je nám vlastně docela zima. Vydali jsme se tedy zpět do střediska, kde na nás čekaly boloňské špagety a teplá sprcha. Večer jsme opět strávili hraním her a probíráním zážitků.

V neděli jsme se rozdělili na dvě skupiny – jedna zůstala ve středisku a hrála hry a druhá se vydala hledat ztracený adventní kalendář. Byla větší zima než v sobotu, dokonce i sněžilo, ale to nás neodradilo. I únava byla znát, přesto jsme se ale vyškrábali až k pozorovatelně jelenů… Abychom zjistili, že kalendář už někdo vzal. Ztrátu jsme oplakali, ale kvůli hladu a zimě jsme se urychleně vydali zpět.

Ve středisku jsme se naobědvali, něco málo si zahráli a už nastal čas úklidu, odchodu a závěrečné fotky. Zpáteční autobus do Plzně v 17:30 jsme s přehledem a zasněžení stihli.

Tak končí dlouhý zápis z příliš krátkého víkendu. Chtěla bych poděkovat organizátorům – Andy a Leošovi – a myslím, že nebudu mluvit jen za sebe, když řeknu, že jsem si výpravu maximálně užila a doufám, že nebyla jejich poslední.

Fotogalerie: Expedice Karlovy Vary