Pohádkový les 2014
- Podrobnosti
- Kategorie: Veřejnost
- Vytvořeno: 31. 5. 2014 18:06
- Napsal Miry
I letos se naše středisko podílelo na pořádání této v naší obci celkem nové akce, která se koná u příležitosti oslavy Dne dětí. Protože kde jinde než v našich řadách byste hledali ty nejlepší Vodníky, Víly, Čerty, Medvěda nebo Dlouhého, Širokého a Bystrozrakého? A pokud vás zajímá, jak se nám i dětem dařilo, určitě čtěte dál.
V sobotu 31. 5. 2014 se jako mávnutím kouzelného proutku proměnil kousek obyčejného lesa v les pohádkový. A co všechno na účastníky čekalo? Podívejme se na to očima jednoho z nich.
„Už mám to nejdůležitější - kartičku na razítka a vyrážím na trať. Hned u tribuny vidím Horníka. Dostal jsem kousek uhlí a prolezl jsem s ním tunelem. A mám první razítko. Po oranžových fáborkách chvátám k dalšímu stanovišti. Hele Bob a Bobek. Několika míči se trefuji do jejich klobouku a cestou do kopce přemýšlím, co na mě bude čekat nahoře. Zívající Trpaslík mi vypráví o ztracených kamarádech, našel jsem jich šest a s razítkem od Sněhurky zase vyrážím dál po fáborkách. No vida, táta s mámou už mě došli, a bylo na čase, na dalším stanovišti jsou totiž čerti. „Blll…,“ přivítala mě Čertice a podává mi pytel. Naštěstí mě v něm nenese do pekla, ale mám v něm doskákat k čertovi pro razítko. Uf, peklo je za mnou. Po krmení Medvěda pokračuju v cestě a za rohem mě vítá Vodník. Strkám ruku do záhadných rour a zjišťuju, co se v nich schovává za poklady. „Voda a hrneček," říkám Vodnici a na mojí kartičce přibylo už šesté razítko. Z rybníka rovnou na vílí paseku. Teď najít ty švestky a razítko bude moje. Mám je a mířím za dalším dobrodružstvím. A jéje, číhá na mě Ježibaba u perníkové chaloupky. Naštěstí spí, rychle pustím Jeníčka s Mařenkou z chlívku a s razítkem a slaďoučkým perníčkem peláším pryč. Málem jsem minul Tři prasátka. Rychle jednomu utrhnu ocásek a za ten dostanu prasátko na mojí razítkovou kartičku. Už mi zbývá poslední volné okýnko, proto musím zpátky na hřiště. Dlouhý, Široký a Bystrozraký tu postavili překážkovou dráhu. Hotovo, nasbíral jsem všechna razítka a jde se pro buřta.“
Pohádkový les pro děti připravili členové místních organizací spolupracující s Komisí Pro Občanské Záležitosti OÚ Tlučná. Poděkování též patří Pekařství Šefl a Řeznictví - Lávička za pečivo a buřty jako sponzorský dar. A velký závěrečný dík patří také sobotnímu prosluněnému odpoledni, které přilákalo na 120 soutěžících dětí, které si společně s rodiči užili krátký výlet do pohádky.
Fotogalerie: Pohádkový les 2014
Výprava za pokladem templářů 24. 5. 2014
- Podrobnosti
- Kategorie: Střediskové akce
- Vytvořeno: 24. 5. 2014 21:10
- Napsal Kubička
A tak jsme se zase jednou sešli u klubovny, abychom konečně po dlouhé době ukončili pátrání po templářském pokladu. Naši zvědi našli finální polohu pokladu, ale trochu zapomněli na to, že do mapy měli zakreslit jen jednu tečku místo dvaceti. Proto jsme vyzvali všechny hledače pokladů, aby se dostavili a pomohli nám vyluštit, kde se poklad nachází. Popravdě moc hledačů nepřišlo, asi je strašila předpověď na sobotní odpoledne, ale kdo by tomu věřil, že? Tak jsme se rozdělili do dvou větších skupin, do kterých jsme dostali hádanku, která nás vedla na místo ke hřbitovu. A již cestou se bohužel začala projevovat pravda meteorologických rosniček a nás chytla ta největší sprcha za posledních pár let. A aby toho nebylo málo, tak se přidaly i kroupy. Takže jsme celí promočení dorazili do klubovny, kde jsme si rozdělili poklad, který nám přinesl jeden ze zvědů, který způsobil onu tragickou chybu s mapou. Tudíž vlastně všechno dopadlo dobře, až na pár kusů mokrého oblečení.
Fotogalerie: Výprava za pokladem templářů
Memoriál Pavlíka, Šindeláře a Záleského „Letem světem“ 27. 4. 2014
- Podrobnosti
- Kategorie: Střediskové akce
- Vytvořeno: 27. 4. 2014 18:10
- Napsal Maty
Poslední dubnový víkend zkrátka patřil závodům. A protože v sobotu jsme dali prostor světluškám, neděle musela patřit vlčatům, skautkám a skautům. Na svůj tradiční memoriál nás opět pozvalo středisko 5. květen, a tak se naše dvacetičlenná výprava vydala v neděli ráno k doubraveckým klubovnám. Nejprve jsme při nástupu kytičkou uctili památku letců z 2. světové války, na jejichž památku se tato akce každoročně koná, a pak už jsme sledovali instruktáž pro všechny osoby cestující s „5.květen Airlines“ aneb úvodní scénku k dnešnímu závodu. Naše středisko reprezentovalo celkem 6 hlídek – 2 hlídky vlčat, 2 skautek a 2 smíšené (závodící za skautky). Každá hlídka u registrace obdržela průvodku s číslem letu a také plánek okolí. První úkol těsně před vystartováním byl tedy jasný – překreslit si co nejsprávněji na svůj plánek polohu letišť a v 10 hodin se dostavit k hromadnému startu. Tak honem, dobalit batohy, naplánovat trasu a hlavně se nezapomenout včas vrátit. „Tak hodně štěstí a v 1 čekáme v cíli!“ stihli jsme akorát říct a bylo odstartováno. Zajímalo nás, jaké úkoly v jednotlivých městech, do kterých hlídky doletěly, čekaly, a tak jsme se také vydali na trasu závodu a sledovali, jak si cestující poradí se zdravovědou, sbalením batohu, postavením stanu, koordinací týmu při řešení úkolu, určováním dopravních značek nebo hledáním spojů v jízdních řádech. Čas rychle ubíhal nejen nám, ale hlavně všem hlídkám na trati a najednou tu byla jedna hodina a do cíle doplachtily poslední lety, včetně všech našich. Následoval krátký odpočinek a ještě před vyhlášením jsme si stihli zahrát společnou hru. Ale pak už nás zajímalo, které z dnešních letů se zhostily úkolů nejlépe, a proto jsme se opět shromáždili na nástupu. Všechny naše hlídky musíme pochválit, protože si nevedly vůbec špatně. Největší gratulace ale patří dvěma hlídkám, kterým se podařilo obhájit loňské úspěchy. V kategorii skautek obsadila 1. místo hlídka ve složení Andy, Bára a Ťapík a 2. místo hlídka ve složení Ananas, Áďa a Jáša. A po vyhlášení výsledků, rozdání cen, diplomů a upomínkových listů si celá naše výprava společně pochutnala na výborném dortu pro vítězky. Na závěr zbývalo jen se rozloučit, poděkovat za pozvání a vyrazit na cestu domů. Byla to další výborně připravená akce, dokonce i počasí vyšlo dle objednávky a my se už teď těšíme na příští rok!
Fotogalerie: Memoriál Pavlíka, Šindeláře a Záleského 2014
ZVaS 26. 4. 2014
- Podrobnosti
- Kategorie: Bílý bůvol
- Vytvořeno: 26. 4. 2014 18:15
- Napsal Maty
V sobotu 26. dubna jsme s našimi světluškami vyrazily na okresní kolo Závodu vlčat a světlušek, které se konalo v Plzni u kluboven u Seneckého rybníka. Sešlo se tu velké množství výprav polárníků, které při společném nástupu kapitán přivítal na palubě lodi Čtyřlístek mířící na severní pól. Všechno vypadalo výborně, až do chvíle, kdy nám led znemožnil další plavbu a naše posádky se musely vydat na cestu po svých. Každá expedice si hned na prvním stanovišti vyrobila saně a vyzbrojena expediční vlajkou, průvodkou a dalšími věcmi nezbytnými pro přežití vyrazila po sněhových vločkách na svoji dvouhodinovou výpravu „tam na sever“. Cestou na polárníky čekaly rozmanité úkoly, které prověřily znalosti, šikovnost a vůbec schopnost přežít v obtížných podmínkách (nechybělo dokonce ani krmení ledního medvěda). S úkoly si členové výprav poradili, jak nejlépe uměli a všem expedicím se podařilo úspěšně dosáhnout cíle. Ještě ale neměly vyhráno – bylo totiž zapotřebí zvládnout i druhou část závodu, která prověřila vodácké dovednosti našich malých svěřenkyň. S (místy velmi vydatnou) pomocí zkušeného kormidelníka si naše světlušky propádlovaly zadanou trasu na lodi, házely z ní na cíl a poté si ze břehu zarybařily a zopakovaly si i vázání lodního uzlu. Samozřejmě že než se na severní pól dostalo postupně přes 20 expedic, nějakou tu chvilku to trvalo, a tak tu byla možnost zúčastnit se různých doplňkových aktivit – třeba si postavit iglú, půjčit si deskové hry nebo si odlít stopu ledního medvěda. Právě poslední aktivita zaujala naši výpravu, takže jsme podstatnou část volna strávily na místní pláži, nejprve odléváním sádrových stop a poté, vzhledem k tomu, že počasí bylo přímo letní, také cachtáním se na břehu. Když všechny expedice úspěšně završily své putování, čekala nás ještě velká společná hra a pak už byl čas opět si nastoupit a předat slovo kapitánovi. Ten vyjádřil překvapení nad faktem, že jsme se tu všichni opět shledali, výpravu označil za velice úspěšnou a následně už přistoupil k odměňování 3 nejlepších hlídek v každé kategorii. Naše expediční skupina ve složení: Kitty, Jahůdka, Šmudlinka a Tygřice se z 11 hlídek, které soutěžily v kategorii světlušek, umístila na krásném 7. místě. A pak už nezbývalo než se rozloučit a s pocitem příjemně stráveného dne vyrazit na cestu domů. Na závěr chceme holkám k účasti na jejich prvních velkých závodech moc pogratulovat, a kdo ví, s trochou tréninku to příště dokážou třeba ještě vylepšit.
Fotogalerie: ZVaS 2014
Velikonoční výprava 21.4.2014
- Podrobnosti
- Kategorie: Střediskové akce
- Vytvořeno: 21. 4. 2014 19:48
- Napsal Paní
Tak jsou tu opět Velikonoce a s nimi tradiční výprava na Buben. Upřímně, dovedete si představit sváteční pondělí jinak? Já ne. V 9.00h ráno se scházíme u klubovny, malí i velcí, s očekáváním, jaký příběh a hry nás letos na příjemné procházce doprovodí. Nebudu vás nudit podrobnostmi. Cesta ubíhala vesele, radostně a já jsem si občas položila otázku, jaké by to bylo, kdyby nás hradní pán na Bubnu vítal vířením bubnu, jak tomu bývalo v dávných dobách… Minimálně by vyplašil naši letošní velikonoční slepičku, která pro děti v lese nedaleko hradu snesla barevná čokoládová vajíčka. A aby to nebylo moc jednoduché, poschovávala je a každý mlsoun se rád snažil, aby našel to své. Nechybělo ani tradiční opékání vuřtů, či mrskut, kdy chlapci vyšlehali děvčata. Naše světlušky a skautky budou tedy určitě krásné a zdravé. Za pomlázku -(po)omlazení- darovaly dívky chlapcům vajíčka, s úlevou, že se jim konečně odlehčí batohy.
Letošní velikonoční výprava byla prostě úžasná, cesta domů nám ubíhala rychle a při loučení u klubovny jsme se začali těšit, až půjdeme příští rok „zase na Buben“.
Fotogalerie: Velikonoční výprava na Buben
Středisková akce 29. 3. 2014 – boj o vlajky
- Podrobnosti
- Kategorie: Střediskové akce
- Vytvořeno: 29. 3. 2014 18:25
- Napsal Kubička
S příchodem jara a slunného počasí se středisko Krokodýl Tlučná, zastoupené přibližně třiceti účastníky, vydalo na svojí první letošní venkovní oddílovou hru, která nebyla nijak složitá, nýbrž náročná. Od klubovny jsme vyrazili směrem ke staré studánce za přejezdem, kde už jsme pěkně dlouhou dobu nepořádali jedinou hru, a tak tam mnozí z účastníků byli poprvé. Terén tam byl kopcovitý s cestou uprostřed, což vytvářelo dokonalé místo pro bojovku s vlajkami, kterou jsme hráli. Po celou dobu hry to vypadalo, že skončí nerozhodně, avšak ke konci se vše změnilo a vyhrála strana zelených, která ukořistila všechny vlajky nepřátelského týmu, a tak mohla být akce ukončena. Každý se se smíchem rozešel do stran, odkud to měl nejblíže domů a všichni se jistě těší na další společnou akci.
Fotogalerie: Boj o vlajky
Středisková chata 14. - 16. 3. 2014
- Podrobnosti
- Kategorie: Střediskové akce
- Vytvořeno: 16. 3. 2014 18:18
- Napsal Maty
Rok utekl jako voda a zase tu byl březen a s ním již tradiční víkendový pobyt našeho střediska na chatě. Už od začátku bylo jasné, že letošek bude v něčem jiný. Jindy s sebou vozíme boby, čepice a rukavice, ale dneska, tedy v pátek odpoledne, se u autobusu sešlo na pětatřicet účastníků připravených, díky neobvykle pěknému počasí, spíš na jarní výlet než zimní radovánky. A aby těch změn hned na úvod nebylo málo, naším útočištěm na následující dva dny se tentokrát nestala základna na Javorné, ale Domov sv. Vintíře v Dobré Vodě u Hartmanic. Ptáte se, jak jsme se se změnami vypořádali a co všechno jsme zažili? To si samozřejmě nenecháme pro sebe ...
Hned po příjezdu jsme se ubytovali a seznámili se s chatou. Protože mezi sebou máme hodně nováčků, začátek večera jsme věnovali seznamovacím hrám. Když padla tma, vydali jsme se, jako ti největší odvážlivci, po staré stezce, vedoucí ke kraji lesa, na jejímž konci se údajně cosi skrývá. Cestu osvětlovaly jen svíčky a měsíc v úplňku, který krásně dotvářel tajemnou atmosféru. Podél trasy jsme potkávali pocestné, kteří nás všemožně odrazovali, ale nás nic nemohlo zastavit. Odhodlaně jsme pokračovali, i když jsme se dozvěděli, že na místě se nachází malá část pokladu hlídaná rozhněvanými dušemi padlých templářů. A vyplatilo se, duše se nám nakonec podařilo obelstít, poklad ukořistit a mohli jsme jít spokojeně spát.
Sobota byla ve znamení velké výpravy za ještě větším pokladem. A nutno říct, že nešlo o žádnou nenáročnou vycházku – kopec střídal kopec a zdolání jednoho znamenalo jen postup k dalšímu. Proto jsme byli rádi, když jsme dorazili do cíle naší cesty – k Vintířově skále. Po skupinkách jsme se střídali nahoře na vyhlídce a zbytek dole zatím pilně hledal dávno ukrytý poklad. „Máme ho!“ ozvalo se. Ostatně už byl nejvyšší čas, protože počasí si s námi začínalo nepříjemně pohrávat. Foukal silný vítr a začalo pořádně pršet. Rychle jsme se tedy o poklad rozdělili a dali se na zpáteční cestu do chaty, kde na nás čekal výborný oběd. Tvrzení, že na horách se počasí mění hodně rychle, se bohužel nenaplnilo a propršelo celé odpoledne. My ale naštěstí počítáme se vším, a tak jsme se zabavili v chatě při společných hrách a potom hraním deskových her. Věřili jsme, že následující den se počasí umoudří.
V neděli dopoledne nás čekala návštěva místního kostela sv. Vintíře s unikátními skleněným oltářem, kde jsme si vyslechli velice zajímavé vyprávění o historii tohoto místa i o původu světce, se kterým je vše v okolí spojené. Naše přání ohledně počasí opět nebyla vyslyšena a déšť vystřídal velice prudký vítr. My jsme se mu ale rozhodli alespoň na chvíli čelit a zahráli jsme si pár kol hry na schovávanou a rychlý fotbálek. Mrzelo nás to, ale nakonec jsme to museli vzdát a vrátit se zpět do tepla chaty na oběd. Zbylý čas nám opět vyplnily oblíbené deskové hry. Odpoledne ubíhalo a než jsme se nadáli, byl tady autobus. Tak rychle zkontrolovat, jestli máme všechno zabaleno, nalodit se a se zamáváním se rozloučit s Dobrou Vodou a Vintířem. Tak zase za rok ahoj!
Fotogalerie: Středisková chata 2014