Podrobnosti

Kategorie: Střediskové akce

Vytvořeno: 16. 3. 2014 18:18

Rok utekl jako voda a zase tu byl březen a s ním již tradiční víkendový pobyt našeho střediska na chatě. Už od začátku bylo jasné, že letošek bude v něčem jiný. Jindy s sebou vozíme boby, čepice a rukavice, ale dneska, tedy v pátek odpoledne, se u autobusu sešlo na pětatřicet účastníků připravených, díky neobvykle pěknému počasí, spíš na jarní výlet než zimní radovánky. A aby těch změn hned na úvod nebylo málo, naším útočištěm na následující dva dny se tentokrát nestala základna na Javorné, ale Domov sv. Vintíře v Dobré Vodě u Hartmanic. Ptáte se, jak jsme se se změnami vypořádali a co všechno jsme zažili? To si samozřejmě nenecháme pro sebe ...

Hned po příjezdu jsme se ubytovali a seznámili se s chatou. Protože mezi sebou máme hodně nováčků, začátek večera jsme věnovali seznamovacím hrám. Když padla tma, vydali jsme se, jako ti největší odvážlivci, po staré stezce, vedoucí ke kraji lesa, na jejímž konci se údajně cosi skrývá. Cestu osvětlovaly jen svíčky a měsíc v úplňku, který krásně dotvářel tajemnou atmosféru. Podél trasy jsme potkávali pocestné, kteří nás všemožně odrazovali, ale nás nic nemohlo zastavit. Odhodlaně jsme pokračovali, i když jsme se dozvěděli, že na místě se nachází malá část pokladu hlídaná rozhněvanými dušemi padlých templářů. A vyplatilo se, duše se nám nakonec podařilo obelstít, poklad ukořistit a mohli jsme jít spokojeně spát.

Sobota byla ve znamení velké výpravy za ještě větším pokladem. A nutno říct, že nešlo o žádnou nenáročnou vycházku – kopec střídal kopec a zdolání jednoho znamenalo jen postup k dalšímu. Proto jsme byli rádi, když jsme dorazili do cíle naší cesty – k Vintířově skále. Po skupinkách jsme se střídali nahoře na vyhlídce a zbytek dole zatím pilně hledal dávno ukrytý poklad. „Máme ho!“ ozvalo se. Ostatně už byl nejvyšší čas, protože počasí si s námi začínalo nepříjemně pohrávat. Foukal silný vítr a začalo pořádně pršet. Rychle jsme se tedy o poklad rozdělili a dali se na zpáteční cestu do chaty, kde na nás čekal výborný oběd. Tvrzení, že na horách se počasí mění hodně rychle, se bohužel nenaplnilo a propršelo celé odpoledne. My ale naštěstí počítáme se vším, a tak jsme se zabavili v chatě při společných hrách a potom hraním deskových her. Věřili jsme, že následující den se počasí umoudří.

V neděli dopoledne nás čekala návštěva místního kostela sv. Vintíře s unikátními skleněným oltářem, kde jsme si vyslechli velice zajímavé vyprávění o historii tohoto místa i o původu světce, se kterým je vše v okolí spojené. Naše přání ohledně počasí opět nebyla vyslyšena a déšť vystřídal velice prudký vítr. My jsme se mu ale rozhodli alespoň na chvíli čelit a zahráli jsme si pár kol hry na schovávanou a rychlý fotbálek. Mrzelo nás to, ale nakonec jsme to museli vzdát a vrátit se zpět do tepla chaty na oběd. Zbylý čas nám opět vyplnily oblíbené deskové hry. Odpoledne ubíhalo a než jsme se nadáli, byl tady autobus. Tak rychle zkontrolovat, jestli máme všechno zabaleno, nalodit se a se zamáváním se rozloučit s Dobrou Vodou a Vintířem. Tak zase za rok ahoj!

Fotogalerie: Středisková chata 2014