Podrobnosti

Kategorie: Střediskové akce

Vytvořeno: 2. 5. 2017 20:39

Napsal Maty, Ťapík

I letošní Velikonoční pondělí, které připadlo na 17. duben, se v našem středisku neslo v duchu tradiční výpravy. V 9 hodin jsme se sešli u klubovny, následovalo přivítání a pak už jsme vyrazili starou známou cestou. Kousek od dubu jsme potkali pasáčka, kterému někdo unesl beránky ze stáda. Samozřejmě jsme souhlasili, že mu pomůžeme s jejich nalezením. Cestou jsme postupně plnili úkoly a získávali za ně různé suroviny potřebné k výrobě jakéhosi lektvaru. Tak třeba Zvonilka procházela poslepu bludištěm pro recept, část cesty jsme absolvovali jako trakaře pro získání trpasličí soli a bloudili jsme trpasličím podzemím, abychom získali speciální olej. K získání další suroviny jsme museli vyplnit dotazník, který se ptal například na jméno nejstaršího člena výpravy, počet žlutých domů v Myslince nebo třeba počet aut, která v ní potkáme. Mezi dalšími úkoly nechybělo ještě vytvoření chiméry nebo uvázání modré nebo červené bavlnky na ruku všech účastníků. Kousek od Pohodnice jsme potkali Areu, která nás vyzvala k vyluštění hádanky, abychom mohli pokračovat dál v cestě. Jako nápovědu jsme použili dopis, který jsme cestou našli, nazvaný „Otevřít, až se bude hodit“. A vyplatilo se. Po chvíli jsme přišli na heslo Sněženka a Area nás vyzvala, ať se rozdělíme na 2 skupiny. A tady už se naše vyprávění rozcházejí…

Modří, tedy ti menší účastníci výpravy, si nejprve ze získaných surovin umíchali lektvar. Poté jsme společně sešli níž k potoku, kde jsme spatřili tajemnou bytost. Byla to Selene a pod pláštěm se jí houpali ukradení beránci. Zjistili jsme, že vidí jen to, co se pohybuje a má u sebe několik magických vajec, která je potřeba získat, aby ztratila svoji moc. Postupně se podařilo se k ní proplížit a vajíčka odstranit. Pak už zbývalo jen pokapat ji oním magickým lektvarem a získat beránky zpět. Věc se podařila, jen byla škoda, že právě ve chvíli našeho vítězství začalo pršet a déšť nás poté provázel po celý zbytek cesty. Hlavní část úkolu tedy byla splněna, a protože nám pořádně vyhládlo, vrhli jsme se na přípravu ohniště a zaslouženou odměnu v podobě pečených buřtů. A než jsme vyrazili zpět, ještě jsme si také pochutnali na beráncích. Cestou domů jsme pak sklízeli značení a taky provázková bludiště a vhod nám v tom nečase přišel i teplý čaj. Ke klubovně jsme přišli přibližně v 15 hodin. Mokří, ale šťastní z výborně splněného úkolu.

A o tom, jak si po zbytek cesty vedli červení, povypráví Ťapík:

Zatímco naše světlušky s vlčaty hledaly první dva beránky, skupina skautů a skautek posvačila, aby nabrala síly nutné k pokračování v cestě na zříceninu Buben. Tam jsme měli zachránit zbylé beránky z pasáčkova stáda.

Ovšem nepřízeň počasí, úkoly a výzvy, na které naše výprava cestou narazila, nám naneštěstí cestu nijak neusnadňovaly. Takový útěk před rojem včel, či podcházení mostu, pod kterým mohou jít vždy jen 3 osoby, ale při tom se země mohou dotýkat pouze 2 nohy dohromady, to není jen tak. I přesto se nám podařilo dorazit až na Buben, a cestou jsme si dokonce našli nového kamaráda Huga – vajíčko, co neumělo chodit po svých, a tak ho jednotliví členové skupiny museli nést v náručí.

Tím, že se nám podařilo dorazit až ke zřícenině, naše trable bohužel nekončily. Čekali na nás strážci, hlídající ukradené beránky. Ale protože jsme všichni (až na Huga) hbití a šikovní, podařilo se nám strážce obelstít a beránky získat zpět.

S dobrým pocitem z vítězství jsme rozdělali oheň, posilnili se opečenými buřty, ohřáli se a pak už zbytek naší skautské výpravy (a Hugo) vyrazil domů. Na zpáteční cestě nakonec i déšť ustoupil a usmálo se na nás sluníčko. Lepší konec to snad ani být nemohl.

Fotogalerie: Velikonoční výprava 2017