Podrobnosti

Kategorie: Střediskové akce

Vytvořeno: 13. 3. 2016 17:37

Napsal Maty

Tak co, bude tam vážně sníh? Určitě jsem nebyla jediná, komu se v pátek 19. února při balení na střediskový víkend na chatě tahle myšlenka honila hlavou. Webkamery i zprávy o počasí ukazovaly co chvíli něco jiného, a tak nám nezbývalo než si počkat na rozuzlení až na místo. Nejdřív jsme se ale museli sejít u kapličky, naložit vše potřebné (včetně bobů, na které ti nejoptimističtější členové nemohli zapomenout) a v 17 hodin mohl autobus s téměř čtyřiceti pasažéry vyrazit na cestu do Dobré Vody u Hartmanic. Jasno bylo už chvilku po půl sedmé, kdy jsme vykládali zavazadla z autobusu a pod nohama nám při tom křupal vytoužený sníh. Rychle jsme se ubytovali, dali si večeři a vtom do chaty vtrhl lovec. Z jeho pokřikování jsme pochopili, že se mu kdesi venku ztratil kamarád a prosí nás o pomoc při jeho hledání. Neváhali jsme a 3 teple oblečené a mapkou vyzbrojené pátrací skupiny vyrazily na místa v okolí, na kterých lovec prý může být. Výprava byla naštěstí úspěšná a lovce se zraněnou rukou a nohou se pátračům po vynaložení nemalého úsilí podařilo dopravit do chaty a ošetřit. Stihl nám říct jen tolik, že ho napadl vlkodlak a pak už usnul vyčerpáním. A spát jsme šli i my ostatní v očekávání, co se bude dít následující den. V sobotu dopoledne nám počasí vyloženě přálo, a tak jsme neváhali a hned po snídani jsme vyrazili na svah. Někdo boboval, jiní se koulovali a zbytek si prostě užíval možná poslední letošní sníh. Čekala na nás také hra spojená se získáním kompasu, který nám má pomoci najít stopy vlkodlaka. Po dopoledních výkonech na svahu následoval oběd, po něm chvíle odpočinku a pak už jsme se začali připravovat na odpolední výpravu. U Vintířova pramene nám místní zanechali zprávu, že vyrazili napřed na koních. Neváhali jsme a vydali se po koňských stopách za nimi. Cestou nás potrápily nejen některé úkoly (trefování se šiškou do stromu, tajné pomáhání jinému členovi výpravy, přenesení „zraněných“ k dalšímu úkolu, mlčení nebo vedení skupiny slepců), ale nemazlilo se s námi ani počasí, které nám předvedlo husté sněžení, zimu a silný vítr, a to v rozmanitých kombinacích. My jsme se však nevzdali a odměnou nám nakonec bylo chycení samotného vlkodlaka. Pak už stačilo jen ho dovést do chaty a mohli jsme se těšit na večerní hostinu. Hlavním chodem nemohlo být samozřejmě nic jiného než náš skvělý úlovek. A nutno říct, že se všichni jen olizovali. Na hostinu potom plynule navázal bál, na kterém nemohl chybět bar s různými dobrotami a loveckými drinky, seznamovací hry, židličková a pokusili jsme se také zabrousit do společenského tance a ukázali jsme si základy tance blues. Večer utíkal, bar skoro nestíhal a najednou už zase byl čas jít spát. V neděli nám hory bohužel ukázaly svoji nevlídnou tvář, od rána totiž pršelo, a tak program probíhal už jen uvnitř. I tak jsme si ale vyzkoušeli, jak dlouho a kolik se nás udrží na zmenšujícím se území, jak si dokážeme předávat slova pantomimou, nechybělo ani živé pexeso nebo živý uzel. Čas se nebezpečně krátil a po obědě už nezbývalo než si vše sbalit, vyhlásit šťastné výherce lovecké tomboly sestavené z výrobků některých družin a po úklidu už jsme se jen společně vyfotili a vyrazili na cestu domů. A u kapličky na nás v 16 hodin už čekali rodiče, připravení vyslechnout si všechny zážitky a taky to, jak že to vlastně nakonec bylo s tím sněhem.

Fotogalerie: Středisková chata 2016