Podrobnosti

Kategorie: Střediskové akce

Vytvořeno: 9. 4. 2019 6:57

Napsal Zedník

Ve čtvrtek 30. 1. se sešli Milan, Matýs, Šmudla a Kecka na nádraží v Tlučné. Čekali na vlak do Plzně, kde měli nabrat Zedníka. Zedník, kupodivu, stihl vlak včas. Společně jsme pak vyrazili vlakem směr Sušice. Ve vlaku jsme shledali, že nejsme jediní skauti, co cestují směrem na Horažďovice a hnedka jsme se tak seznámili se skauty z Rokycan, kteří nám nabídli pohoštění v podobě bonbonků. Skautky z Rokycan jaksi upustily kulaté bonbony zrovna ve chvíli, kdy šel okolo průvodčí (náhoda?). Lístky jim pak stejně zkontroloval. V Sušici jsme všichni vystoupili a čekali na vlak z Klatov, kde měli být skauti z Domažlic a Klatov. Na nádraží jsme se setkali s pořadateli akce, mezi nimiž byla i Festrová! Zahráli jsme si zde dvě rychlé seznamovací hry a pak jsme šli do sušické klubovny.

V klubovně jsme měli více času na to se lépe seznámit a taky si projít to, co nás během našeho pobytu čeká. Protože se zbytek tlučenské skupiny zpozdil, přišli již do místnosti, kde se spalo… jenže když otevřeli dveře, přesunuli se v tu chvíli na baseballové utkání Pilsen Yankees a Klatovy Giants. I pod palbou tenisových míčků se všichni uvelebili na karimatkách až na tlučenské chlapce, kteří si pro vylepšení postele našli karton namísto matrace či karimatky. Milan si, oproti Kecce, která vezla nejspíše i nová kamna (podle tíhy krosny), vzal jen malý batoh s dekou a spodním prádlem. Ráno bylo pro Milana slastné, hlavně pro jeho záda, a když k tomu přidáme i to, že celou noc neusnul zimou, tak mu kdekdo záviděl.

Druhý den jsme hráli velkou hru ve městě, rozdělili jsme se do tří týmů a v nich utvořili dvojice. Dvojicím se svázala levá ruka jednoho a pravá druhého, následně jsme se dozvěděli, že ty svázané ruce nesmíme používat. Po krátké instruktáži jsme se vypravili plnit úkoly do města. V úkolu, kde se jakýmkoli způsobem měly „vysomrovat“ sirky od cizích lidí, se nejvíce dařilo Zedníkovi, který dokázal nalézt sirky za pouhou minutu. Hru vyhrálo družstvo se Zedníkem a Keckou.

Po obědě byl zajímavý program, a to návštěva domova důchodců anebo domu dětí. Starším lidem se předčítalo a s dětmi se diskutovalo skoro o všem, o čem šlo, protože moc nechtěli komunikovat. Zbytek dne jsme strávili povídáním si o historii skautingu a sledováním filmu Skauti bez lilie. Večer se ale v chlapecké místnosti rozhodlo, že aby se dnes Milan vyspal, bude se fedrovat tak, aby bylo přes noc větší teplo. Hlavním topičem se stal Zedník, který i přes občasné hlášky typu „zahynem jak velbloudi na Sahaře“ nebo „i v pekle je líp“ reagoval přihozením polínka.

Obvykle jsme se vzbouzeli na klidné skladby hrající z reproduktoru, ale třetí den byla skladba tak zuřivá, že to nabádalo k rychlému přesunu na snídani. Po snídani jsme probírali zdravovědu a diskutovali o drogách. Program s názvem Autogenní trénink v nás měl vzbudit emoce, dojmy a ukázat nám, že každý vnímá jinak. Následně se vyrazilo do sušického areálu, kde se nacházel bazén, kam jsme si šli zaplavat. Zpátky v klubovně jsme se všichni utkali s výrobou motivů na plátěné tašky či trika. Milan, Matýs a Zedník zde vylepšili kroniku a černou skautskou lilii přes chmurnou vazbu kroniky. Naskytla se možnost si popovídat s Vabim, který nás obohatil nejen o své poznatky, ale také o vtipné historky.

Bílý sníh byl za parapetem a nám se nechtělo vstávat, až když spustili reproduktor jako budíček, začali jsme se hrnout ze spacáku do umývárny. Všichni byli nadchnuti množstvím napadlého sněhu, nikdo ale netušil, co se stane za 5 hodin. Ale nepředbíhejme. Všichni jsme se vydali na Andělíček, což je asi nejvýše položený kostelík na Sušicku, a zde jsme si zahráli spoustu her určených do sněhu. Po skončení všech her jsme se odebrali zpátky do klubovny, následovalo balení a odjezd domů. Holky si zajistily odvoz autem. Na kluky čekalo těžké rozhodnutí. 2 z nich mohli jet se Šmudlinky tátou a dostat se tak domů dříve anebo počkat s tím třetím odvážlivcem na vlak. Rozhodli se bratrsky, a to že pojedou vlakem společně se Zedníkem. Ze Sušice do Horažďovic se jelo krásně, ale v Horažďovicích se zjistilo, že je porucha na trase, takže všechny vlaky stojí. Horažďovické dobrodružství trvalo 4 hodiny, dokud se Zedník nerozhodl, že pojede motorákem do Klatov a pak do Plzně, což taky udělal a Milan s Matýsem počkali na zavolané rodiče. Všechno dopadlo dobře a my si odvezli spoustu zážitků a zkušeností.