Podrobnosti

Kategorie: Střediskové akce

Vytvořeno: 21. 4. 2009 9:46

Napsal Michaela Mathauserová (MatyPat)

Tak tu máme po roce zase velikonoční pondělí a kolem deváté hodiny ráno se u klubovny začínají scházet ti, kteří se rozhodli dnešní náročnou cestu absolvovat. Ještě počkáme na poslední opozdilce a můžeme vyrazit.

Těsně před odchodem v klubovně objevíme dopis od čokoládového beránka, který tu na nás od rána čekal, ale přestalo ho to bavit, a tak šel napřed. Následuje trefná poznámka, že máme cestou hledat čokobobky a pak už se opravdu vydáváme na cestu. Namísto čokobobků nám však cestu značí čokotatranky, které nás dovedou až do Myslinky. Tady stopy končí a tak dál pokračujeme po modré. Ta nás zavede až na Pohodnici, kde potkáváme bratry, malého, středního a velkého. Všichni tři jsou umělci pracující s přírodním materiálem. Ptáme se jich, jestli tady náhodou neviděli čokoberánka, ale je to s nimi trochu složitější... Jeden zakazuje, druhý povoluje (ale ten se zrovna někde toulá) a třetí má zakázáno mluvit. Takže čekáme na to, až se vrátí ten co povoluje, aby se mohlo zrušit mlčení toho třetího. Bratři jsou pohromadě a my se znovu ptáme na čokoberánka. Střední bratr nám po tom všem oznamuje, že neví, co to je čokoberánek. Náš úkol je tedy jasný, máme ho nakreslit přírodními materiály.Utvoříme si skupinky a každá jiným způsobem plní úkol. Výtvory předáme bratrům. Ti sice tvrdí, že toho méďu, krysu či mrak, jak naše výtvory nazvali, nikdy neviděli, ale nakonec, po pečlivém přezkoumání, určí směr kde by se čokoberánek mohl nacházet a my hledáme. ,, Máme ho!!!“, ozývá se lesem a zachvilku už si pochutnáváme na zaslouženém úlovku. Následuje přesun k potoku, výroba ohniště a následné opékání výborných buřtíků. Máme za sebou první etapu a oddělují se od nás malí, jejichž cesta tady končí a vracejí se ke klubovně. My ostatní pokračujeme. Cesta ani není tak dlouhá a my jsme doslova za chvíli na Bubnu. Tady si chvilku oddechneme a opět se dělíme. Část odchází zpátky domů a jen hrstka odvážných se rozhodne pokračovat ještě dál. Zdoláváme tedy kopce, jdeme přes pole, louky, lesy a po tomhle úsilí se konečně ocitáme na kopci s kameny nazvaném Komberk. Tady si opečeme doslova vše co nám zbylo a s posledními zásobami vody se vydáváme na nekonečnou zpáteční cestu.