Podrobnosti

Kategorie: Střediskové akce

Vytvořeno: 11. 1. 2007 16:42

Napsal Miroslava Mottlová (Miry)

Je páteční odpoledne 8.12.2006, pár minut po čtvrté a parkoviště za kapličkou je plné mávajících rodičů, sourozenců a jiných lidiček. V odjíždějícím autobusu je spousty dětiček, co se těší na víkend na horách na chatě ve Filipově Huti. 

Jako vždy je cesta děsně dlouhá a nudná. Hned po příjezdu a ubytování nás čeká bezva „véča“. Jako tradičně: párky. Po nasycení našich bříšek se všichni uvelebujeme na karimatkách a naše zraky se upírají na zeď, kam budou promítány fotky z tábora. A už je to tu. Místností se rozléhá smích a štěbetání...

Ráno nás vítá zatažená obloha, ale sníh stále nikde. Hned po snídani se rozdělujeme na dvě skupiny, skauti a skautky & světlušky a vlčata. Obě skupinky vyráží pátrat po sněžném muži. Ten je na horách bez sněhu snáze lapitelný. Ti starší odchází zkoumat oblast Tříjezerní slatě. Mladší se vydávají na průzkum podél Vydry. A mají úspěch!!! Sněžného muže viděli a skoro chytili nedaleko řeky. Bohužel jim upláchl. Hlavně že máme jeho stopu. Při návratu z průzkumu začíná počasí nahrávat sněžnému muži. Padá totiž sníh. Po výborném obědě a odpočinku se opět vydáváme za sněžným mužem. Někteří z nás jsou ale zlákáni sněhem a zůstávají u chaty. Zbylí odvážlivci skoro do tmy sledují sněžného muže. Už už bychom ho chytli, ale počasí bylo proti nám.

Sníh stále padal a to je po sněžného muže ráj. Tak snad někdy příště. Pro zlepšení nálady jsme si v chatě společně zahráli několik her, jako třeba bingo. Nebo tichou poštu, při které se kreslilo prstem na záda. A také spoustu dalších. Pro starší byl na večer připraven „Bar u oběšence“, kde byly roztodivné nápoje různých barev a názvů. A jaký by to byl bar bez muziky a tak se tancovalo a dovádělo...

V neděli nás budilo sluníčko a venku se třpytil sníh. My ale museli hned po snídani balit a uklízet. Teprve před obědem nám zbyla chvilka na malou procházku po okolí. Po výborných Áďovo těstovinách s italskou omáčkou jsme jen nasedli do autobusu a tradáá domů.

A je zase pár minut po čtvrté a na parkovišti za kapličkou už netrpělivě všichni rodiče, sourozenci a všelijaký lidičky vyhlížej náš autobus.