Podrobnosti

Kategorie: Střediskové akce

Vytvořeno: 12. 4. 2004 2:00

Napsal Šárka Leitlová (Bačová)

Velikonoční pochod na zříceninu hradu Bubnu se stal již mnohaletou tradicí. Tak tedy i letos jsme vyrazili z Tlučné něco málo po deváté hodině ranní modrou značkou a zelenými lesy vstříc k cíli.

Na zelené louce nedaleko hájovny zvané Pohodnice se měly ukrývat 2 beránci, ale kde nic, tu nic, beránci jsou k nenalezení! Celou situaci zachraňoval Píďa, který urychleně zavolal detektivům, kteří nám oznámili, že beránky někdo ukrad. Co teď? Nezoufejte! Nedaleko jsou na zelených papírcích indicie, které nás dovedou přímo ke zloduchovi, který si dovolil naši velikonoční odměnu ukrást.

Kolem dvanácté hodiny jsme dorazili pod zříceninu hradu. Tam se děti dozvěděly, co musejí udělat dál pro záchranu beránků. Za každý splněný úkol dostaly písmenka, ze kterých si složily místo, kam zloděj ukryl svoji kořist. Ve zprávě vyšlo: šli jste kolem pařezu. Ihned nato tata začala velká honička za různými pařezy v okolí. Tam není, tam taky ne, hele tady je další pařez, kuk… haló… nikde nic

Ten veliký pařez přímo pod hradem padl do oka jedné z dívčin z družiny Sněženek. Je tam velká černá krabice, šátry šátry, hmat, tah a je venku. A kdopak se to na nás zpod víka krabice culí? No přece naši beránci! Hurááááá

Jelikož byl letos přestupný rok, znamenalo to pro děvčata možnost vyšupat kluky. A že je nešetřily, pěkně jednoho po druhém. Sice se zpočátku chlapci bránili a prchali, svůj boj však měli marný. Mrštné pomlázky v rukou děvčat jen svištěly vzduchem a myslím si, že nejnebezpečnější tvor s pomlázkou byla malá Ryba. Té opravdu nikdo neunikl.

Čas se nachýlil a my vyrazili zpět do svých domovů, s úsměvem na tváři, utlapkanými nožičkami a se sluníčekm v zádech.