Podrobnosti

Kategorie: Veřejnost

Vytvořeno: 14. 1. 2016 19:36

Napsal Maty

Byla sobota 5. 12. a chvilku před půl třetí se v Restauraci Na Hřišti začaly scházet děti spolu se svými rodiči, konala se tu totiž další mikulášská zábava. Program mělo již tradičně na starosti naše středisko a hudební doprovod zajišťoval pan Kopejtko. Během uvítání jsme nastínili, co nás během odpoledne čeká, a ubezpečili děti, že pokud byly hodné, můžeme očekávat i návštěvu Mikuláše a jeho družiny. Sál se teprve zaplňoval, a tak jsme na úvod zvolili nasměrování dětí do výtvarného koutku, kde si mohly s pomocí rodičů a taky našich skautek vyrobit pěkný pytlíček na sladkosti.  Pak už následovala první společná hra, při níž se děti nejprve seřadily od nejvyšších po nejmenší a první dvě pak vždy vytvořily bránu, pod kterou procházel zbytek. A když bránu utvořila poslední dvojice, odpředu se opět začala bourat. Při další hře děti pomáhaly čertům přikládat do ohně tím, že hledaly a přinášely dřevěné kostičky poschovávané po místnosti. Zábava byla v plném proudu a zrovna jsme se chystali zahájit další společnou hru s názvem Andělský let, když vtom do sálu vtrhli čerti a děti se rozprchly schovat do náručí rodičů. V těsném závěsu za čerty naštěstí přicházel Mikuláš spolu s anděly, který čerty umírnil. S dětmi se nejprve pozdravil, zjistil, jak se jim dařilo plnit loňský slib, že budou hodné a po kladném ohlasu dal pokyn andílkům, aby začali rozdávat dobroty, které přinesl. Sám se mezitím věnoval poslouchání nejrůznějších písniček a básniček, které si pro něj děti připravily a samozřejmě je za pěkné výkony odměňoval. Dobroty z košíku mizely, děti předvedly vše, co měly připravené, a tak Mikulášovi nezbylo nic jiného, než děti nechat obnovit slib, že budou hodné, i pro příští rok a rozloučit se. Následovala krátká pauza, během které děti ochutnaly některé z dobrot, a pak už jsme pokračovali v připraveném programu. Děti dostaly ocásky (různě barevné šátky) a jejich úkolem bylo tancovat a přitom plnit různé úkoly – např. udělat kroužek dohromady se všemi s ocásky stejné barvy nebo vytvořit dvojici s kamarádem, který má jiný ocásek než oni. Chybět potom nemohla ani oblíbená židličkovaná, i když letos se hrála trošku netradičně. Děti tancovaly kolem ohně a okolo něj byla poházená dřívka. Když přestala hrát hudba, kdo chtěl hrát v dalším kole, musel mít v ruce právě jedno z dřívek. A nakonec, ještě než jsme se s dětmi a rodiči rozloučili, jsme si zahráli hru se schováváním ocásků. Děti stály v kruhu, měly zavřené oči, a dokud zněla říkanka, nesměly je otevřít. My jsme mezitím v místnosti schovali 2 ocásky. Když zaznělo tlesknutí, děti otevřely oči a vydaly se ocásky hledat. Ti nejrychlejší nálezci vždy získali sladkou odměnu. A protože už se začínalo stmívat, nám nezbývalo než se rozloučit, poděkovat všem za účast a rodiče s dětmi mířili domů, aby náhodou neprošvihli ještě večerní návštěvu Mikuláše u nich doma.