Podrobnosti

Kategorie: Bílý vlk

Vytvořeno: 14. 9. 2002 2:00

Napsal Jaroslav Pfalzer (Mič)

Koukám na hodinky a s ospalýma očima sotva přečtu, že je šest hodin ráno.Začíná víkendová výprava, která měla prověřit naše síly a schopnosti. Jsmeroztroušení po celém okolí Tlučné a všichni čekáme na spojku, která by mělaprávě v tento čas dorazit. Každý z nás má instrukce a část šifry, které uždostal předem spolu s předepsaným vybavením. Píďa a Štěpka stojí na zastávceMHD ve Vejprnicích, Janina a Pepe na haldě v Tlučné, Jary a Dominik jsou nadálničním mostu u Líní. Já a Adam čekáme na začátku Doubravy. Pouze Mirka,Lenka a Ců se vydávají na cestu sami, protože jejich spojky odřekly účast.

Tak to vlastně všechno začalo. Každý čekal na nějakou tu spojku, ale vtipbyl v tom, že spojkou byl vlastně každý. Každá dvojice vlastnila dvě částišifry, které museli dát dohromady, aby se dozvěděli kam mají dále putovat.Bohužel se stalo,že alespoň jeden z této dvojice nechal svoji část šifry doma.Jediná schopná dvojice byla Janina s Pepem a ostatní byli nuceni o třicet minutpozději otevřít přibalenou obálečku s nápisem HELP!! Stálo tam "8:00 Buben" atak se každý vydal podle svých možností na stanovené místo. Ale rozhodně tonebylo na stanovenou dobu, protože cesta byla dlouhá a čas krátký. Na Bubnujsme narazili na organizátory. Mišák, Radek a Šiky stáli na vyvýšené straněhradu a vyhlíželi, zda se už někdo neblíží. Když jsme se všichni sešli, dostalyjsme balíček dalších dopisů. Na každé z obálek byl čas, kdy se má otevřít az prvního dopisu jsme se dozvěděli, že naši zemi postihly povodně a my jsmetým záchranářů, kteří se mají dostat do Lipna, kde musí vyzvednout náhradnídíl do auta pro přepravu humanitární pomoci. Po krátkém odpočinku jsme se tedyvydali na cestu.

O několik minut později otvíráme další obálku a dozvídáme se,že během cestyje nutné udržovat dobrou náladu v týmu. Úkol byl si dvacet minut zpívat, alekdyž si někteří z nás začali pobrukovat, strhla se šišková válka všichni protivšem. Zda byl úkol splněn nikdo nevěděl,ale nálada byla výborná. Postupovalijsme tedy dál až do doby,kdy Jary otevřel další obálku. Bylo kolem desáté hodinya blížila se záplavová vlna. Museli jsme tedy najít místo, kam by se dalo vylézt.Stromů bylo kolem sice dostatek, ale do výšky tří metrů by nevylezl nikdo znás. Naštěstí nám padl do oka velký seník, který stál opodál a na který jsmese po chvilce vyšplhali všichni. Po krátké pauze a svačině jsme byli opět nacestě. Za několik málo minut jsme vyšli z lesa a zjistily jsme,že začíná svítitsluníčko. Bylo to příjemné, i když teploty nebyly obzvláště vysoké. Spíš bychřekl, že už začal podzim. Na chvilku usedáme do trávy a Jary otvírá další obálku.Čte nahlas a my se dozvídáme, že po předchozím úkolu jsme zablácení a musímese vykoupat. Nacházíme se ale na kopci u pole a voda široko daleko není. Shodlijsme se, že tento úkol vynecháme, abychom nebyli nemocní a pokračujeme dál.Nikdo si však neuvědomil, že tím narušíme celou hru a její význam. Konečnějsme dorazili do Lipna, kde nacházíme již zmíněnou součást do auta. Byla jívelká pneumatika od nákladního auta, kterou jsme museli dopravit do Pernarce,kde na nás čeká kamión s humanitární pomocí.

Další úsek cesty se zdá být nezvladatelný, protože Pernarec je zhruba 8kmdaleko a pneumatika je docela těžká. Začínáme se o ní střídat a cesta po silnicinám ubíhá rychle až do dalšího úkolu. Všichni až na Janinu a Adama jsme osleplia tak si zavazujeme oči šátkem a děláme velkého hada. Po další dva kilometryslepě důvěřujeme Janině a Adam se stará o pneumatiku. Když si konečně sundámešátky, stojíme před maličkou vesnicí, kde jsme se rozhodli trošku si odpočinout.Uplyne několik minut a vydáváme se dále, ale je na čase otevřít další obálku.Toho se jako vždy ujme Jary a my se dozvídáme, co je v ní napsáno. Naše oblečeníje mokré a tak se musíme převléct do plavek, abychom jej usušili. Čas nás aletlačí a všichni jsou natolik unavení, že se už teší na konec cesty. Proto postupujemedál a počáteční herní nadšení opadá. K tomu také přispěje nešťastná náhodas Píďovo novým digitálním fotoaparátem. Při závodech s pneumatikou mu nešťastněupadne na silnici a rozbije se. Dále nás čeká veliký kopec na jehož konci sidáváme přestávku. Všichni se snaží nabrat nové síly. Tedy až na Dominika, kterýšplhá na jedenu z vysokých borovic aby Jarymu utrhl jmelí. Koukáme na hodinkya otvíráme už předposlední obálku. Musíme jít 1 kilometr cesty po zpátku. Zvedámepneumatiku ze země a jdeme dále nehledě na úkol, který nám byl dán. Stejněto dopadá i s poslední obálkou, když musíme sehnat a uvařit vajíčko. Všichnimají v hlavě jen jedno. Pneumatiku a Pernarec. Unavení a hladoví konečně dorážímedo Pernarce, kde necháváme pneumatiku a nalézáme další, tentokrát zašifrovaný,dopis. Všichni se shodujeme, že je na čase abychom si pořádně odpočinuli atak usedáme v restauraci "U Lva". Miry a Lenka se vrhají na dopisa za chvíli je rozluštěný. Dalším a konečně konečným cílem je tábor, kam vyrážímeani ne po hodinovém odpočinku. Dále cesta ubíhá sama, protože pneumatiku jsmeschovali při cestě na konci Pernarce a bez ní jde všechno snáze. Když dorazímedo tábora popadáme na zem a myslíme si,že už máme vyhráno. Museli jsme všakještě vyšplhat na kopec, kde se měl postavit tábor. S vynaložením posledníchsil jsme se dostali až na vrchol, kde nebude ráno taková mlha a kde jsme setaké sešli s organizátory, kteří nám připravili ještě dva poslední úkoly. Získatjídlo zavěšené na špičce stromu a přelézt provazovou dráhu. Sundavání jídlauž byla hračka. Alespoň se to tak na první pohled jevilo. Ve skutečnosti tobylo velice těžké, i když jsme dva svázané pytlíky těstovin zasáhli šípem zluku, kamenem nebo větví vypadalo z nich jen několik kousků. Nakonec se Mišákslitoval a jídlo nám sundal. Druhý úkol jsme přeložili na ráno a začal se budovattábor. Někdo si postavil stan z celt nebo jednoduchý přístřešek. Jiní zas dalipřednost spaní pod širákem. Po sedmé hodině je už vše připraveno a každý sivaří těstoviny nebo posedává kolem rozdělaného ohně z kterého příjemně sáláteplo. Neuplynou ani dvě hodinky a jde se spát. Jen Šiky zůstává u ohně nežvyhasne a pak si jde také lehnout. V noci spadne pár kapek deště, ale nikomunevadí, protože se stačí jen přikrýt celtou a spát dál.

Ráno se pomalu všichni probouzíme. Začíná se balit a připravovat na cestu.Posnídáme poslední zbytky jídla a někteří ještě splní poslední úkol z předcházejícíhodne. Provazová dráha je skvělá a dostat se až na konec vyžaduje dobrou stabilitua spolupráci mezi všemi. Když máme vše zabaleno naše výprava se rozpadá a končí.Janina a Štěpka, s nepříjemně vypadajícími puchýři na nohou, spolu s Píďouodjíždí domů autem stejně jako Mišák, který musí odvézt všechno vybavení potřebnépro hru. Zbytek se po svých vydává do Trpíst na vlakovou zastávku a nadšeniskvělým víkendem odjíždí domů. Jen význam hry se neuskutečnil díky úkolům,které jsme nesplnili. Ale to všechny začalo mrzet až později. Na závěr můžujen dodat,že jako záchranný tým, který si měl sáhnout až na dno svých sil,jsme zřejmě moc neuspěli.