3. oddíl R&R "Bílý vlk"

Klubová chata 2008

Je 7. března a náš vlak uhání směr Třemešné u Přimdy. Už máme za sebou několik přestupů a venku se začíná nebezpečně stmívat. Někde na půl cesty k cíli si na nějakém nádraží narychlo přebírám klíče od srubu. Když k nim dostávám tři svíčky, všichni si uvědomujeme, že ta letošní chata bude fakt na divoko.

Jsme v cíli, teď nás čeká cesta asi dva kilometry po tmě a pak už tam budem. „Tak tady někde už by to mělo být.“ Jsme v lese, všude je tma tmoucí a ze všech stran je slyšet hukot vody. Po několika minutách někdo volá „už to mam“ a o pravdu o pár metrů výš se nachází hledaný srub. Zvenku vypadá všelijak. Nahrnem se dovnitř, no vida řádily tu myšky. A tak se dělíme na několik skupinek, někdo jde hledat studánku, jiný zakládá venku ohýnek a někdo zatím dává srubík dohromady, aby byl obyvatelný. Asi po hodince se všichni scházíme u ohýnku a k večeři si děláme párky v rohlíku. Když už je opravdu zima, odcházíme debatovat ke kamnům ve srubu a potom jdeme spát.

Po výborné anglické snídani (vajíčka s anglickou slaninou) vyrážíme na výlet. Jen krátkou, protože s počasím to nevypadá slibně. Náš cíl je kostel sv. Apolena, tedy spíš jeho zřícenina. Po důkladném prozkoumání objektu (někteří ho zkoumali tak důkladně, až jim z toho na hlavu buchla cihla, naštěstí z toho byla jen boule) se dělíme na dvě skupinky. Ta větší se navrací do „tepla“ srubu, ta menší pokračuje na hrad Přimda. Na ten však nedorazila, protože pod kopcem na kterém hrad stojí objevila bobroviště. No a protože stálo za důkladné prozkoumání a zdokumentování bylo od výstupu ke zřícenině upuštěno. K večeru jsme se štasně sešli u obědo-večeře a večer jsme strávili ve srubu.

V neděli se na nás konečně podívalo sluníčko. Někteří se slunili a chytali bronz, jiní připravovali oběd a většina děvčat vyrazila na dobrodružnou procházku po pastvinách a malých mokřadech. Po výborném rizotu jsme se odebrali balit a poklízet. Pak už nás čekala jen zpáteční cesta vlakem a pak domů povyprávět.