3. oddíl R&R "Bílý vlk"

Nevřeňské doly

Výpravy se zúčastnilo pět odvážných: Jarry, Já, Inuš, Miry a Šiky. Úkolem bylo najít vstup do dolů v nevřeňských lesích. Nikdo nevěděl kde přesně hledat, ale bylo jasné co –  úzkou betonovou rouru. Rozdělili jsme se a ve dvojici nebo každý sám jsme pátrali. Já vchod našel, ale protože jsem předtím volal pořád, že už ho mám, nikdo mi teď nevěřil. Když jsme se všichni shromáždili, začali jsme přípravu k sestupu. 

Cesta dolů nebyla těžká, ale jednoduché to taky nebylo. Dole jsem byl první, za mnou dorazil Jarry a zatímco vyráběl pochodně z rozlámaného pepa, dorazila Inuš. Šiky s Miry se zdržovali nahoře převlékáním. Když slezli i oni mohli jsme jít prozkoumat chodby, byly dost široké i vysoké, tak se dalo jít pohromadě vedle sebe. Pochodně svítily ostošest, ale pepo rychle ubývalo.

Rozhodli jsme se prozkoumat hlavní chodbu a pak se zabývat ostatními. Bylo to úžasné. Najednou nám v cestě stál zával. Dohodli jsme se, že zkusíme najít cestu skrz. Měli jsme štěstí, byl tam uzoučký průlez.

Protáhli jsme se na druhou stranu, kde zase byla obrovská chodba a co víc na stěnách a na zemi byly sošky, obrazy z hlíny a různé další věci. Nádhera! Pobíhali jsme sem a tam a nevěděli na co dřív koukat. Málem bych zapomněl. Našli jsme hliněnou mapu jeskyně. Někdo si s tím dal pěknou práci. S pepem už to bylo kritické!

Poté, co jsme si vše prohlédli, jsme šli prozkoumat boční chodby. Ty už nebyly tak prostorné a někde jsme se dokonce museli plazit. Ztratil jsem papírové kapesníky, což pro mě byl téměř nepřekonatelný problém. Lezli jsme i vzhůru, úzkými chodbičkami a tak, super prolézačky.

Došlo pepo!!!

Tma............................................... tma jak .................... v dolech. Už nám zbyly jen baterky a Miry měla ještě deset čajových svíček. Rozhodli jsme se také něco vymodelovat a při tom jsme je využili. Zanechali jsme po sobě bílého vlka. Největší zásluhu na tom měla Miry, Inuš a Šiky. Nakonec jsme uhasili svíčky a vyrazili k východu.

Vylézt ven tou rourou bylo nadlidské úsilí. Byl to dlouhý výstup, ale nakonec jsme to zvládli všichni. Venku jsem zjistil, že si z výletu vezu i památku, prasklý display od mobilu.

Po cestě domů jsme si povídali a shodli se na tom, že to bylo fajn a že se tam určitě ještě někdy podíváme a to ve větším počtu.