Podrobnosti

Kategorie: Bílý bůvol

Vytvořeno: 26. 2. 2011 20:17

Napsal Michaela Mathauserová (MatyPat)

Opět po roce je tu to důležité datum, a sice 22. 2., což je den, kdy skautky po celém světě na počest narozenin zakladatelů skautingu, manželů Baden-Powellových, slaví svůj Den sesterství.

Náš dívčí oddíl již tradičně v tomto období pořádá oddílovku. Každá družina se na tuto událost předem pečlivě připravuje a vymýšlí originální slané či sladké výtvory, které jí mají zaručit vítězství v mezidružinovém klání o nejlepší občerstvení.

Letos jsme se sešly v sobotu 26. 2. ve 14:00 a protože krásně svítilo sluníčko, rozhodly jsme se program zahájit hrou na nedalekém poli. Z 12 Berušek a Veverek jsme s Kikinou udělaly 2 skupiny a jako první nás čekala hra Džungle. Všem holkám se zavázaly oči a staly se z nich zbloudilí lovci, kteří se orientovali pouze podle zvuku bubnů znějících z jejich vesnice, které se snažili následovat a zároveň museli utíkat před chřestidlem, které symbolizovalo nebezpečného hada. Někteří se z lovu šťastně navrátili, a tak si družiny přičetly první body. Chvíli jsme pokračovaly podobnými hrami, kdy se celé družiny, nebo jejich jednotlivé členky, měly co nejrychleji dostat k předem určenému zvuku. Holky nástrahy zvládaly až překvapivě snadno a body se jen hrnuly.

Ale co by to bylo za oddílovku, kdybychom si nepřipomněly, proč že jsme se tu vlastně dneska sešly. V další hře si tedy každá skupina rozdělila role, Kiki četla článek o počátcích světového skautingu a pokaždé, když zaznělo určité jméno, vybíhaly členky obou družin a snažily se ke mně dorazit jako první, aby získaly cenné body. Nakonec následoval kvíz, který prověřil, co z článku si holky zapamatovaly. Právě ten rozhodl o vítězném týmu, který hned po návratu do klubovny získal sladkou čokoládovou odměnu. Uvnitř na nás čekala Miry a pak přišla ta nejdůležitější část – uvařil se čaj a pustily jsme se do ochutnávání družinových laskomin. Potom jsme se ještě jednou přemístily ven a společně jsme se vyfotily v krojích.

Ve zbylém čase jsme si v klubovně postavily kruh z židlí, každá z holek si vytáhla kartu a zapamatovala si její barvu. Pak jsem losovala karty z balíčku a podle vytažené barvy se holky posunovaly o 1 místo určeným směrem, nehledě na to, jestli na tomhle místě náhodou někdo neseděl. Občas vznikaly pěkné zástupy, ale pohnout se vždy mohl jen ten, kdo seděl navrchu. Některým nešťastnicím se tak stalo, že se za celou hru nepřemístily vůbec nikam. Vítězem se stal ten, kdo se vrátil na původní místo a seděl na něm sám, což se kupodivu vždycky někomu podařilo a pro velký úspěch jsme hrou vyplnily čas až do 16:30. A pak už jsme jen umyly nádobí a rozloučily jsme se.

A ještě jedna poznámka úplně na závěr. Ač nerada, musím uznat, že Veverky nás nejen počtem druhů a originalitou, ale také co do chuti svých výtvorů jasně převálcovaly, ale my, Berušky, tak máme alespoň motivaci jim to příští rok vrátit i s úroky.