Podrobnosti

Kategorie: Bílý bůvol

Vytvořeno: 27. 5. 2006 20:24

Napsal Miroslava Mottlová (Miry)

Je pár minut před sedmou a na tlučenském nádraží se objevila skupina děvčat. Je nás deset, zbytek zřejmě odradil noční déšť. Na nás se teď ale usmívá sluníčko a skoro modré nebe. Nastupujeme do vlaku směr Domažlice a zanedlouho vystupujeme v Chotěšově. Tady holkám předávám mapu a seznamuji je s naším dnešním cílem - Křížovým vrchem.

Vydáváme se skrz město po zelené turistické značce. V lese si dáváme svačinu a blbneme se svízelem přítulou. Pokračujeme dále v cestě po zelené, přichází poslední stoupání a jsme na vrcholu Křížového vrchu. Nachází se zde kostel, jehož opravená věž slouží jako rozhledna.

Než ji otevřou zkoumáme okolí. Nacházíme tu zajímavé kamínky, ten nejhezčí, kterého je tu také nejmíň, pojmenováváme dřevo. Ještě než nás hledání kamínků omrzí doráží správce věže. U něj si kupujeme vstupenky a pádíme nahoru na věž. Je odtud krásný výhled. Tlučnou jsme sice nespatřily, ale zato je dobře vidět Radyně, Plzeň a Stod. Ještě skupinové foto na schodech a zase dolů. Někteří nakupují maminkám domů pohledy a jiné upomínkové předměty, jiní ještě hledají kamínky.

Tak už jsme všechny a vyrážíme hledat nějaké dobré místo na opékání buřtíků. Cestou ještě potkáváme javor a z jeho plodů si děláme nosy. Zanedlouho už ale sedíme pěkně u ohýnku a baštíme opečené buřty, párky… Po obědě si hrajeme ještě na schovku. Mezitím se nám do patky chleba zavrtal brouk Chrobák lesní. Všechny jsme to okoukly a patky jsme se vzdaly ve prospěch chrobáka. Poté jsme zahladily ohniště a po červené turistické značce jsme vyrazily směr vlakové nádraží ve Stodě. Do Tlučné jsme dorazily chvilku po půl čtvrté už však ale bez sluníčka a na nebi se převalovaly dešťové mraky. A tak jsme šupajdily domů, aby nás ještě přece jen ten déšť nezastihl.