Podrobnosti

Kategorie: Bílý bůvol

Vytvořeno: 26. 4. 2013 0:00

Napsal Matypat

Je to tady. Akce, na kterou jsme se dlouho připravovaly, a sice tradiční závod pro skauty a skautky, který se koná každé 2 roky. Letošní základní kolo pro Plzeň-město se konalo ve dnech 26. – 27. dubna a z naší družiny se ho zúčastnila Andy, Áďa, Ananas, Ája, Ladyna, Tete, Ťapík a Žába. Doprovod nám dělala Maty.

V pátek jsme se chvilku po 6. hodině dostavily na louku nedaleko Třemošné, kde nás po
zaregistrování čekalo zahájení. Organizátoři nás přivítali na oslavě keltského svátku Beltain a
seznámili nás s tím, co nás čeká. A první úkol na sebe nenechal dlouho čekat a my jsme se k jeho splnění rozdělily do 3 skupin.První měla na starosti přípravu ohniště, druhá se věnovala stavění stanů a třetí rozdělala oheň a dala se do vaření z obdržených surovin. Oheň se povedlo zapálit hned na první sirku, stany prošly kontrolou proti větru a dešti a k večeři jsme si daly moc dobrou naběračku a výborné topinky. Čas rychle ubíhal a najednou tu byla tma. U dohasínajícího ohně jsme si zahrály naše oblíbené „Městečko Palermo“ a pak už byl ten správný čas jít spát.

Ráno jsme vstaly v 7 hodin a v co nejkratším čase jsme se musely stihnout nasnídat, vše sbalit, zahladit ohniště, nechat si úklid tábořiště zhodnotit a vyrazit na nádraží. Tam jsme s menšími obtížemi nakonec dorazily J a nasedly jsme na vlak směr Plzeň-Bolevec. Cílovou stanicí byly klubovny na Senečáku, kam jsme všichni úspěšně došli a další fáze závodu nazvaná Brány mohla začít. Naším úkolem bylo rozdělit se na jednotlivá stanoviště – někdo šel testovat svoji výřečnost, zručnost, jiný logiku či fyzickou sílu. Po více (někdy i méně) úspěšném splnění tu byl čas na oběd. Společně jsme si sedly ven, užívaly si chvíli volna, pálící sluníčko a sdělovaly jsme si dosavadní dojmy.

V 1 hodinu startovala poslední, nejdůležitější část – modul Závod. Dostaly jsme mapku s vyznačenými stanovišti a pokyn, že zpět se máme vrátit nejdéle v 18 hodin. Zbytek byl na nás – samy jsme si určily, kudy a kam půjdeme. S mapou jsme si chvílemi úplně nerozuměly, ale nakonec jsme se vždycky našly. Na stanovištích nás čekaly opět různé úkoly – od skládání modelu ze stavebnice, přes hraní si na špiony až po používání beranidla… Těsně před cílem nás postihla nemilá věc – Andy nebylo dobře, a tak ji odvezli na pohotovost. Do cíle jsme doběhly jako poslední a s velkým zpožděním. Při vyhlašovacím ceremoniálu, který následoval hned po našem návratu, jsme dostaly památeční odznáčky a vyslechly jsme si své umístění. A co říct na závěr? Snad jen, že jsme si nakonec posbíraly všechny věci a za chvíli už jsme, celkem unavené, nasedaly k rodičům do aut.

A naše pocity ze závodu? Co na tom, že jsme byly poslední. Hlavní je, že Andy byla v pořádku, celý závod jsme si společně maximálně užily, víme, co máme zlepšovat a už teď se těšíme, jak to všem za 2 roky ukážeme!

Družina Berušek