Podrobnosti

Kategorie: Střediskové akce

Vytvořeno: 19. 4. 2017 21:37

Napsal Maty

O víkendu 24. – 26. února jsme vyrazili na tradiční víkendový pobyt a útočištěm se nám i letos stala základna v Dobré Vodě nedaleko Hartmanic. V pátek v 17 hodin jsme u kapličky zamávali rodičům a autobus vyrazil vstříc šumavským kopcům. Přestože sníh na místě podle všech informací už být neměl, po ubytování a večeři jsme se vydali na stále ještě bílý svah. Úkolem bylo ve 4 skupinách postavit ze zbytků sněhu mohyly a poté u nich provést rituál k navázání spojení s posledním přeživším sněhulákem, kterého kdesi vězní ledová královna. Rituál spočíval ve skupinovém plížení se k mohylám, aniž by byl některý ze členů zasažen tajemným světlem. Ze čtyř stran nakonec dorazily všechny skupiny do těsné blízkosti mohyl, spojily se v kruh a poslaly si sněhovou kouli na znamení propojení. A pak už nezbývalo než doufat, že se přes noc podaří navázat spojení. Zatím jsme se mohli vrátit zpět do tepla chaty a zahrát si pár seznamovaček na oživení jmen. Stihli jsme vytvořit obrovskou pavučinu – házeli jsme klubíčko a úkolem bylo vždy se představit a pojmenovat toho, komu se hází. Výsledkem byla taková středisková „sociální síť“. Ale abychom jen neseděli, potrénovali jsme jména ještě u postřehové hry. Uprostřed kruhu vždy stál někdo z nás a řekl: „Já jsem … a pouštím koště pro ….“. Jmenovaný pak musel hbitě vyskočit a chytit koště předtím než spadne na zem. A pak už byl čas jít spát a těšit se, co přinese další den.

Sobotní dopoledne vyplnily venkovní hry – nejprve honička v hřišti vyšlapaném do sněhu, poté hra na veverky. Při té jsme si vytvořili 4 týmy, které se chytily za ruce a úkolem bylo pohybovat se skrz les od startu k cíli tak, aby se vždy první nebo poslední člen držel nějakého stromu. První kolo bylo tréninkové, ale ve druhém už týmy věděly jak na to a „přeskakovaly“ ze stromu na strom pořádnou rychlostí. Před obědem jsme si zahráli ještě hledání sardinky v širém oceánu. Po obědě a poledním klidu jsme se teple oblékli a vyrazili vstříc hledání sněhuláka. Rituál se naštěstí podařil a mohyly nám tak ukázaly cestu. Každý z nás si ještě nabral 10 kamínků a za projev souhlasu či nesouhlasu (ano/ne/jo/hm…), který cestou použil, jeden kamínek zahodil. Jenže kamínky se prý u královny budou hodit, a tak bylo potřeba se snažit. Cesta utíkala rychle, párkrát jsme si zahráli na ovečky a pak už nás na svém sídle vítala ledová královna. Odmítla nám sněhuláka Edafa vydat, a tak jsme jí museli ze zbytků sněhu postavit náhradu (a právě tady se hodily donesené kamínky). Pak už se přece jen nechala obměkčit a my jsme spolu s vysvobozeným Edafem mohli vyrazit na zpáteční cestu. Čekala nás výborná večeře a potom projektový večer. Vytvořily se menší skupinky a úkolem každé bylo vymyslet vlastní stavbu a poté ji odprezentovat ostatním – samozřejmě se všemi výhodami a argumenty, proč je tak jedinečná a zkrátka nejlepší. Pak už se skupinky pustily do reálné práce na projektu a stavebním materiálem jim byly křupky, špejle a špagety, které jim byly postupně dodávány. Všem šla práce pěkně od ruky a poradili si i s dodatečným požadavkem zadavatele na umístění bazénu. Na závěr nechyběla společná fotka s veledíly a také hromadné rozdávání bodů těm nejlepším stavbám. A pak už byl najednou zase čas jít spát.

V neděli po snídani se děti rozdělily na 2 skupiny. Jednu čekal zajímavý zamýšlecí program, druhá se mezitím věnovala aktivitám a během dopoledne se obě skupiny prohodily. Mezi aktivitami nechybělo skládání puzzle ve dvojicích, kdy stavějící měl zavázané oči a druhý ho navigoval, dále skládání origami, hlavolamy ze sirek nebo kimovka. Do oběda jsme to stihli tak akorát a poté už následovalo jen balení, úklid a cesta domů. A chvíli před 16. hodinou na nás už čekali rodiče, celí natěšení na vyslechnutí zážitků.

Fotogalerie: Středisková chata 2017