Podrobnosti

Kategorie: Bílá růže

Vytvořeno: 20. 11. 2010 14:10

Napsal (Vencek)

V sobotu 20. listopadu LP 2010 děly se zvláštní věci. 10 lidí sešlo se ve skautské klubovně střediska Krokodýl v Tlučné, aby se vydalo na pouť složitou a těžkou a navšívili místa, jež předchůdci jejich navštěvovali, aby zde po dobu 13 nocí přespávali a přiblížiti mohli se životu minulému...

Vše začalo srazem v 08:00. U klubovny se sešlo několik Bobrů - Leoš, Tomsík, Hobit, Gorila a Jenkýs, dále se dostavili Vencek, Kubajs s Kubičku a v neposlední řadě Hans s Jarrym. V plánu byla výprava za poznáním okolí Manětína a údolí řeky Střely, kam se dříve jezdilo na tábory. Po opatření všeho potřebného a zabalení věcí jsme nasedli do aut a vyrazili. V polovině cesty jsme zastavili a museli jsme si oči zavázat šátkem. Byli jsme rozděleni na 2 skupiny: Vencek, Leoš, Tomsík a Hobit tvořili první, Kubajs, Kubička, Martin a Jenkýs tvořili druhou. Obě skupiny byly vysazeny cca 4km od Manětína. Dostaly obálku s instrukcemi a šifrou. Úkol č. 1 zněl: "Manetín, pošta. Vyčkejte na spojku."

Obě skupiny se tedy vydaly směrem k Manětínu. Kubajsova skupina byla rychlejší, jelikož Leoš se v polovině cesty přezouval z kanad do tenisek a tím svou skupinu zpomalil. V Manětíně před poštou pak obě skupiny čekaly na spojku. Nic se nedělo, nikdo nepřicházel, zavolal tedy Kubajs Hansovi, aby zjistil, co máme dělat. Došlo k chybě v implementaci slova "spojka" jelikož jedna skupina byla pro druhou spojkou a naopak. Dešifrovali jsme zprávu a vydali se za Manětín k Vuršovu mlýnu. Tam na nás čekala další zpráva a mapa. Podle mapy jsme se dostali na první místo, kde bývaly Krokodýlovské tábory. Na prvním stanovišti jsme nalezli další zprávu a fotografie starých dob.

Pokračovali jsme tedy podle mapy na další stanoviště. Zde došlo k největší chybě - strávili jsme zde asi 3, možná i 4 hodiny hledáním zprávy. Prošli jsme několi luk, nachodily hafo kilometrů ale zpráva nikde. Opět jsme volali Hansovi o radu. Ten nás nasměroval k Fratovu mlýnu, kde pod mostem byla zpráva další. Ta nás odkázala na mlýn Čoubův, před kterým stál velký betonový most, na němž, ve střední části čekala další zpráva. Z té jsme zjistili, že pokračovat musíme po zelených puntíkách nasprejovaných na pařezech, na zemi, na kamenech atd. To už jsme všichni hlady šilhali, ale chuť poznání nás hnala kupředu.

Puntíkovaná cesta vedla na další tábořiště, kde na kopci nad ním čekal Jarry s Hansem a rozdělaným ohněm. Zde jsme se pak rozprchli do rokle, kde bylo schované jídlo.

K pozdnímu obědu, asi ve 3 odpoledne jsme měli jarryho fazole. Ty připravil se slovy "Prosimtě, tys v životě neohřál ani párek a budeš mi radit" směřovanými na Kubajse, který namítal přílišné množství pálivé papriky v pokrmu, načež tam Jarry vysypal celou zásobu. Než jsme se najedli, byly 4 a nad loukou se rozprostřela mlha. Ochladilo se a my se po umytí nádobí vydali na zpáteční cestu.

Tu jsme vzali po jiné trase než jsme přišli - Jarry s Hansem nám chtěli ukázat jistou pověstnou jeskyni. Cesta k ní byla tvrdá a strastiplná, jelikož jsme museli 5x překonávat potok. Nic na tom, kdyby nebyla taková zima, tma a potok nebyl rozvodněný.

Asi v 5 hodin jsme dorazili k jeskyňce, prolezli ji a vydali se do Manětína k autům. Cestou jsme již potok nepřekonávali. Ještě že tak - Hobit se vymáchal ve vodě, Tomsík už nemohl a celkově všichni se už těšili na horkou vanu a měkkou postel.

Naučná tato cesta byla zajímavá a pestrá, všichni užili si ji. Hodně nachodilo se i namluvilo, ale co viděno bylo, v naší paměti zapsáno navždy bude již.