Tábor 2017 Piráti z Karibiku

Ahoj, mořský vlku!

Jakožto kapitán Černé perly bych ti chtěl poděkovat za to, jak jsi mi pomohl najít poklad, užít si ho a pak ho zase sehnat zpět, abychom se zbavili toho aztéckého prokletí. Jaká to smůla… Ale co, byla to zábava.

Vzpomínáš, jak jsme se prvně poznali? Poslal jsem Ti a mnohým dalším dopis, abychom se 8. 7. 2017 shromáždili v Rozněvicích u Pernarce a společně se vydali hledat poklad. Ukázalo se vás hodně, to se musí nechat, jinak bychom to taky nezvládli. Domluvili jsme si nějaká pravidla, pobavili se a pak šli hned na věc.

Během prvních dní jsme společnými silami nalezli místo pokladu a jedna z posádek měla tu čest ho pro mě vykopat a odnést zpátky do doupěte, abychom si ho užili. A tak jsme řádně slavili a podělili se se všemi, kteří k získání pokladu čímkoliv přispěli. Jenže při večerním poděkování bohyni Kalypso za pěkný úlovek jsme zjistili, že poklad je prokletý… No, a pak se to vezlo jedno po druhém. Nejenom, že jsme se pokladu ještě nestihli nabažit, ale podíly všech se musely vrátit, a to do poslední mince. A tak začala honba za získáváním podílů zpět. Plavili jsme se do nejskrytějších koutů Karibiku, potápěli se v zátokách a získávali tak všemožná bohatství, která se tam skrývala, pomáhali jsme papouškovi, aby byl veselejší, zachránili jsme několik námořníků ze ztroskotané lodě, vyráběli jsme vlastní lodičky i s posádkou, se kterými jsme potom uspořádali závody, naučili se pracovat s mapou, buzolou a GPS v telefonu, připravili jsme si spoustu vtipných scének a hudebních vystoupení a taky jsme se dozvěděli zajímavé informace během několika přednášek. V neposlední řadě jsme zvládli odrazit také útok Davyho Jonese a osvobodili jsme tak nejhamižnější z nás od černé tečky, tedy označení toho, pro koho si přijde Kraken. Po tom všem a po shromáždění celého pokladu nazpátek jsme mohli konečně sejmout kletbu. Jenže v noci před naším vytouženým osvobozením nám poklad někdo ukradl. A tak přišel čas na můj kompas, který vystopoval zloděje a my je poté mohli společnými silami porazit, odnést poklad na místo, kde jsme ho vykopali, a konečně se tak zbavit prokletí. A aby vám to nebylo líto, tak jsem dokonce obětoval část své předešlé kořisti, kterou jste si poté podle zásluh rozdělili.

Nu musíš uznat, že to bylo vážně úchvatné čtrnáctidenní dobrodružství. A proto bych tě chtěl… ale ne, už je to tu zase, víš, jak jsem se posledně zmiňoval o tom, že po mě šla hospodská… tak teď si vede i kamarády…

Ahoj, Jack Sparrow

Fotogalerie: Tábor 2017 Piráti z Karibiku

Tábor 2015 Assassin’s Creed

„Poběžte, rychle, na co čekáte? Musíme jít, všechno vám vysvětlím později, teď na to není čas, rychle!“ Tak touto panickou větou byl zahájen letošní tábor našeho střediska, který se konal od 11. do 25. července v Rozněvicích u Pernarce a zúčastnila se ho necelá padesátka skautů a skautek.

Lucy Stillmanová, která vyřkla tuto věta, měla za úkol zachránit velice důležité osoby, které měly velmi zvláštní vlastnost - v DNA měly odkazy na své předky, které sahaly až do doby italské renesance. A před kým je vlastně zachránila? Před templáři, zlou organizací, která se pomocí artefaktů z historie snažila ovládnout svět a získat nad ním a všemi jeho obyvateli plnou kontrolu.

Lucy zastupovala řád Assassinů, který už od dávných dob bojoval proti templářskému řádu a snažil se mu zabránit v dokončení jeho cíle, k čemuž byly potřeba právě ony geneticky nadané osoby, tedy my. Pomocí Animu, přístroje, který dokázal vykreslit vzpomínky předků, jsme se přesunuli do italské renesance a seznámili jsme se s hlavním představitelem assassinského řádu té doby, Eziem Auditore da Firenze, s jehož pomocí jsme hledali Jablko z Edenu, nejvzácnější artefakt, který kdy existoval. Jenže templářský řád se ho zmocnil dříve, a tak bylo potřeba vystopovat, kdo stojí v jeho čele a získat od něj Jablko zpět. To se po několikadenním pátrání podařilo a Jablko získala strana Assassinů.

Nicméně tím to nekončilo, protože s Jablkem se otevřel Trezor, místo, kde měly být odpovědi na všechny otázky. Jenže jediné, co jsme v Trezoru zjistili, bylo to, že se blíží katastrofa, která spálí celý svět. Této katastrofě se dalo zabránit otevřením Chrámu, ve kterém mělo být zařízení, které by ji dokázalo odvrátit. Bohužel, Chrám byl zavřen a Jablko samotné k jeho otevření nestačilo, a tak jsme se museli vydat ještě do dob americké revoluce, kde jsme se s pomocí předka Connora Kenwaye snažili najít medailon, klíč k Chrámu. Ten taktéž vlastnila hlava templářského řádu té doby, jeho získání bylo tedy opravdu nesnadné. Když se to podařilo, mohl se Desmond, hlavní postava ze současnosti, vydat otevřít Chrám a zastavit tak sluneční erupci. Nicméně v tom byl háček. Desmond musel obětovat svůj život, aby zachránil miliony dalších. A to také udělal. Všichni, kteří mu dopomáhali v jeho cestě, byli odměněni poklady z pradávného Chrámu a mohli se v klidu vrátit do svých domovů, kde vyprávěli, jak zachránili svět před přírodní katastrofou a taky o tom, jak se statečně poprali s nástrahami tropického počasí, které téměř celých 14 dní panovalo, jak se koupali na přehradě, batikovali trička, přiučili se něco nového z přežití v přírodě, zpívali u táboráků a o mnohém dalším, co je na táboře potkalo.

Fotogalerie: Tábor 2015 Assassin’s Creed

Video: Tábor 2015 Assassin’s Creed

Tábor R&R 2015

Letos jsme na tábor R&R  vyrazili v sobotu 4. července 2015. Tento krásný slunný a parný den jsme zahájili ranním nakládáním veškeré táborové výbavy na náklaďák, který nám tyto věci převezl na místo tábora - na louku v Rozněvicích u Pernarce. Jako každým rokem nás při příjezdu na ono místo zasáhl záchvěv obav ze spousty práce, ale nad tím jsme si již nelámali hlavy, jelikož jsme tým a náš tým jen tak nějaká překážka nezastaví. Pracovat v neobvykle vysokých teplotách je sice vyčerpávající, ale nedali jsme na sobě nic znát a večer jsme mohli ulehat s úžasným pocitem z odvedené práce.

 

Následující večer jsme byli podrobeni neočekávané akci. Náš úkol zahrnoval zabalit si věci potřebné na noc mimo tábor v časovém úseku osmi minut, poté nasoukat do batohů jídlo, jež nám bylo přiděleno, a následně se odebrat na místo viditelné z tábora, zhotovit si ohniště a udělat si večeři. Když jsme vše splnili, byli jsme vysláni na určité místo do nedalekého lesa, kde jsme se měli uložit ke spánku. Kolem půl druhé nás však naprosto nečekaně přepadli starší vedoucí, zavázali nám oči a vedli nás v nekonečných smyčkách, aby nás zmátli. Poté jsme byli posazeni do vozidel a odvezeni na místa, kde nás vysadili po dvojicích, dali nám mapu a dopis, na jehož základě jsme měli jednat po odjezdu auta. V dopise byly pokyny k návratu do tábora. Já a Jenkýs jsme byli vyloženi u vesnice Blahousty. Nebyl pro nás však žádný problém se vrátit do tábora a po dlouhé noční cestě jsme se svítáním ulehali do svých stanů.  Ze splnění této nelehké výzvy jsme byli nabiti skvělými pocity, které nás motivovaly do další práce i přes náhlé dešťové přeháňky. Ale jak jsem již uvedla, pro náš tým jsou jen zřídkakdy překážkou nepříznivé přírodní podmínky.

 

Jsme sice pracanti, to se ví, ale i náš supertým si občas musel dát trochu pauzu a rozptýlit se hrami. Proto se ze stolu jen málokdy uklízela šachovnice a softové pálky svištěly o sto šest. Na rádcák nám přijela i výjimečná návštěva v podobě nejstaršího žijícího skauta z Tlučné, bratra Ladislava Nocara, který nám vyprávěl o svých skautských zážitcích.

 

Náš pracovní týden utekl jako voda, my jsme si ho náramně užili, odvedli jsme skvělou práci a s pevnými nervy a úsměvem jsme čekali na příjezd dětí, které nám náš doposud poměrně klidný tábor opět oživí.

 

Fotogalerie: Tábor R&R 2015

Tábor 2014 (Zaklínač) 5. – 19. 7. 2014

Tábor R&R 28. 6. – 5. 7. 2014

Na rádcák jsme se vypravili v sobotu 28. června a hned v 8 ráno jsme začali nakládat na kamion. Nakládat podsady a bedny s různými věcmi byla pěkná fuška, ale vše jsme rychle zvládli a odstartovali směr Rozněvice. Potom, co jsme přijeli, jsme začali vykládat, stavět hangáry a natírat podsady, aby byly krásné, jako nové. V následujících dnech jsme stavěli stany a další vybavení, ale abychom jen nepracovali, vedoucí si pro nás připravili skvělý výlet. Rozdělili jsme se na dvě skupiny, dostali jídlo a vyrazili pro další informace. V řopících jsme našli jídlo pro nás, další skupinu a šli dál a po náročné cestě jsme dorazili na Krasíkov. Na Krasíkově na nás už čekala druhá skupina, která pro nás měla pro změnu spacáky. Na Krasíkově jsme znaveni přespali a druhý den se vydali zpět do tábora. V průběhu následujících dní jsme dodělali tábor a všichni jsme se, utahaní ale spokojení se svou prací, těšili na příjezd dětí.

Fotogalerie: Tábor R&R 2014

Tábor "Dead wood" 2013

Letos se náš tábor přesunul do dob indiánů a kovbojů na divokém západě. Naším úkolem bylo najít dávný aztécký poklad, který je ukryt kdesi v okolí. Rozdělili jsme se do družin a povolání, která jsme se museli řádně naučit. Hledali jsme různé odpovědi a vodítka k tomu, abychom mohli nálézt poklad. Naštěstí byla s námi v našem městě Deadwood indiánka, která nám řekla, že je v lesích indián Waupee, který nám pomůže s hledáním pokladu. Prozradil nám, že poklad najdeme, pokud složíme starou mapu a že budeme potřebovat kouzelná pera k tomu, abychom vešli do jeskyně na nedaleké hoře, kde snad zjistíme, kde se poklad skrývá.

Dlouho jsme usilovali o to najít mapu, až nadešla sobota. Tento den se bojovalo v našem Deadwood o nadvládu nad městem. Ve městě byla banka, ve které si šlo vzít půjčku s mastným úrokem, jak to bývá i v našem světě. Taky jsme nosili do zlatého dolu křemeny (zlato), abychom dostali nějaký ten dolar. Mohli jsme chytat koně lasem, hrát v kasínu, prát košile od "krve", pracovat na úřadě pozemků, prodávat v obchodě se zbraněmi nebo popíjet v místním salónu.

Číst dál...

Tábor R&R 2013

Ještě ani pořádně nezačaly prázdiny a skupina roverů a rangers ze střediska Krokodýl Tlučná již vyrazila na svůj každoroční rádcovský tábor do Rozněvic u Pernarce, kde ve starém indiánském území ležel zakopaný starý aztécký poklad. Ale naším úkolem nebylo ten poklad najít, nýbrž připravit prostor k obydlení pro opravdové hledače pokladů. A tak jsme několik dní stavěli naše obydlí a další místečka, kam jsme se mohli schovat před pálivým slunkem divokého západu. Jenže nic nebylo tak lehké, jak jsme si zpočátku mysleli. Pozdější průzkumy odhalily, že okolí tábora není bezpečné, a proto se muselo postavit dodatečné opevnění, brána a pozdějí i sherifská strážnice. A pak přišlo to, co nikdo nečekal. Tuto část země obývali staří indiání, kteří nechtěli, abychom žili na jejich prastaré půdě a rušili duše předků z jejich spánku. Proto jsme museli vyrobit čtyři velké totemy, aby duše uklidnily a oni mohli dále odpočívat. Přesně ve chvíli, kdy byl jeden z posledních totemů položen do země, přišli hledači a honba za pokladem mohla začít.