Podrobnosti

Kategorie: Veřejnost

Vytvořeno: 1. 10. 2000 2:00

Napsal Šárka Leitlová (Bačová)

Kdo by neznal jeden z nejočekávanějších akčních sci-fi filmů roku 1999, neboo něm alespoň neslyšel. A právě na prvního dubna se tlučenští skauti a skautkyprobudili ve “skutečném světě”. Tak začínala velkolepá hra v ulicích města,která vznikla ve spolupráci s Plzeňským 36. oddílem.

Takto ji viděli sami účastníci:

Aniž by si to obyčejný člověk uvědomil, je součástí virtuálního světa. Našemysl není svobodná jako dřív. Jsme zajatci počítačové techniky. Lidé se nerodíjako dřív a mrtví jsou zkapalňováni, aby mohli proniknout do těl novorozenců.Svět vypadá úplně jinak, ale nikdo si to neuvědomuje. Nebe není modré, snadžádné a slunce? Kam se ztratilo?

Jsme v klubovně v Plzni a právě se rozhoduji, kterou pilulku si mám vzít.Modrá mě vrátí zpět a s červenou poznám pravdu. Rozhodla jsem se pro červenou– stejně jako ostatní. Musím si zavázat oči a už mě někam vedou. Nasedám světším davem do auta, kde se později mačkáme jako sardinky. Cestou kdosi testuje,jak se sedí na mé hlavě. A to už je konec cesty. Mišák nás odvádí do nějakébudovy – do sklepení. Zjišťuji, že jsem ve skupince s Terkou. Později k námdodají i tři tlučenský kusy a potom pár plzeňských. Následovalo seznamování.Po dalším čekání jsme vypuštěni do chodeb a jdeme přímo za vedoucím. Jsme vmístnosti, kde je fialové světlo a modře mžourající televize. V tomto prostoruje nám připomenut strašný obraz světa. Jsme dovedeni k jakési malé, úzké chodbičce.První leze Pavel, za ním se plahočíme my. Je tam tma – musíme čekat, jelikožse Bambulák snaží nadzvednout víko kanálu. Lezeme ven a kolemjdoucí se nestačídivit, co to děláme. Následuje sestavení hlavolamu, poté dostáváme instrukcea už se ženeme k první návštěvě počítače. Musíme jít za vědmou, ale máme nato pouhých 10 minut, proto běžíme. Naší skupince vévodí Pavel, který běží jakos větrem o závod a poslední se za námi plazí Máťa. K vědmě dorazíme na minutupřesně, ale musíme čekat. Konečně jsme vevnitř a usedáme k počítači. Za malouchvilku je k nám přivolána moudrá žena – na co se ji máme ovšem zeptat? Přivymýšlení otázek si valná většina odskočí na záchod a Bobr se stává hlavnímzájmem vědmy, která si ho chtěla nechat doma a pořádně vykrmit – jako prasátko.Na cestu dostaneme sušenky a knížku, ve které je šifra. Tu luštíme už při cestě.Máme se dostavit k Šílenému Eddovi – nejdřív však jdeme za Zurfusem Suritou.Ten nám zadal úkol. K jeho splnění jdeme za usměvavým agentem Píďou. Ten násdovede na místo, kde čeká další hodný agent. A jelikož náš zrak spatří zléa bídné agenty, vezmeme nohy na ramena a utíkáme. Pár členů našeho družstvaje zastřeleno. Zboží pro Zurfuse Suritu však nakonec doneseme a s úsměvem nartech se řítíme za Šíleným Eddem. Jsme v blázinci. Jakási chorobná osoba micvaká kulíkem u nohy, další se vozí v kočárku a jiný zas jezdí na tříkolce.Všichni vykřikují pro nás důležitá slova a na zdi je nalepen plakát s adresouMaxe. Tam později také směřují naše kroky. Sedáme opět k počítači. Také sedíváme do krabičky, kterou Max zanechal – je v ní papírek, ale bohužel našimzrakům utekly důležité informace. Jak jsme zjistili měli jsme jít za “Bílýmkrálíčkem.” To jsme však neučinili, jelikož jsme nenašli správnou telefonníbudku. Později byla naše chyba napravena a mohli jsme se také podílet na zničenípočítačového systému Matrix. S klidnou myšlenkou, že lidstvo je zachráněno,jedeme domů.

a takto jeden z organizátorů:

Asi v 8:00 dorážíme na konečnou stanici trolejbusu č. 16 na Doubravce. Čekámena spojku. Po chvíli přichází mladý, černě oděný muž: “Jaké je dnes počasí?”,ptá se. “Děkuji vyspal jsem se dobře”, zní naše odpověď. Kontakt byl navázán.

Nastává brilantně organizovaný přesun organizátorů.

Asi za 4 hodiny jsou už připraveni zlí agenti na svoji práci. První skupinadoráží. Vybíhám s Radkem zpoza auta. Ve vhodný okamžik zahradíme únikovou cestuneomylnou palbou z pistolí. Skupina se vrací od překupníka, vchází na schody.Vyrážíme. “Bacha agentííí!” Utíkají jedinou možnou cestou, která jim zbyla,přes bláto, podél řeky. Jenže to jsme právě potřebovali. Druhá část agentůnaprosto nečekaně střílí ze zálohy. Akce perfektně vyšla. Tři “zastřelení”jsou odváděni do skladu. Vše se vrací na původní místo, past je opět připravenasklapnout. Druhá skupina je však až příliš rychlá, málem jsme se prozradili,než jsme se stačili schovat. Past sklapla – další “mrtví” putují do skladu.Třetí skupina si dává načas. Když konečně doráží a smrtelná léčka se uzavírá,prochází kolem civilista s poznámkou: “ No, vy teda ale máte zábavu!”, navícjeden z plzeňských agentů neodhadl situaci, vyrazil dříve než my, a tak jsmetřetí skupinu sevřeli do kleští a “totálně” ji zmasakrovali. Poslední skupinasnad ani nedorazí. Dlouhou chvíli však nemáme. Rozruch, který se tu děje zpozorovalmalý chlapec rómského původu. Asi si myslí, že jsme opravdoví mafiáni a dělánám vyzvědače, tedy alespoň se o to snaží. Neustále totiž stojí na křižovatcea zběsile na nás mává rukama, jakmile se cokoliv pohne. Nemáme sílu mu vysvětlovat,jak se takový vyzvědač má chovat, a tak ho raději posuňky posíláme hlídat odvě křižovatky dál. Samozřejmě ho musíme na dálku stále chválit za jeho služby.Všichni jsou spokojeni. Konečně doráží Jaroušova skupina a náš úkol končí.