Podrobnosti

Kategorie: Bílý vlk

Vytvořeno: 3. 5. 2016 9:35

Napsal Muffin

Letošní velikonoční prázdniny se tlučenští roveři a rangers rozhodli strávit v přírodě, se základnou v hájovně Na Dědku nedaleko Rožmitálu pod Třemšínem.
Ve čtvrtek, krátce po poledni, na autobus do Rožmitálu nastoupilo celkem devět členů a členek výpravy. Cesta ubíhala vcelku rychle a brzy jsme již vystupovali na rožmitálském autobusovém nádraží. Než jsme se ale vydali do hájovny, museli jsme ještě vyčkat na předávku klíčů, což si někteří z nás ukrátili nákupem v místních potravinách. Když byly všechny potřebné zásoby doplněny a klíče předány, mohli jsme konečně vyrazit směrem k hájovně.
Po dvou hodinách chůze a překonání mnohých překážek jsme byli odměněni pohledem na malebné stavení, stojící zdánlivě mimo civilizaci (tento dojem však trochu kazila nedaleká autobusová zastávka a fakt, že auta kolem projížděla frekvencí minimálně dvě za půl hodiny). Následovalo zabydlení se a poté se až do večerních hodin bavil každý podle svého. Za posledních paprsků slunce se rozezněly kytary, doprovázené sborem nadšených zpěváků. Po necelé hodině tóny umlkly a my rozehráli Černé historky, které nás zabavily až do pozdních nočních hodin.
Druhý den si každý vstával podle svého, takže na plánovaný výlet jsme vyráželi až po jedenácté hodině. Rozhodli jsme se zajít podívat na kopec Třemšín a pravděpodobné pozůstatky tamější rozhledny (jeden stavební kámen). Na půli cesty jsme se krátce zastavili u kapličky Třemšínská bouda. Příjemně nás překvapila přítomnost sněhu, proto výstup na kopec pozdržela ještě krátká koulovačka. Na třemšínském vrchu jsme se pak pokochali výhledem do okolní krajiny, krajně omezeným všudypřítomnými mraky, a vydali se zpět do hájovny, abychom stihli včas přivítat dva pozdě dorazivší - Kubičku a Festrovou. Cestou jsme ještě navštívili partyzánský úkryt a poněkud nefunkční studnu s děravým vědrem. Pak ale začalo pršet, a tak jsme po příchodu do hájovny už nikam nespěchali a radši zůstali v teple u kamen. Po příjezdu oněch dvou posledních „účastníků zájezdu“ následovala živější verze předešlého večera, ovšem většina z nás šla spát dřív, aby nabrala síly na celodenní výlet, který byl v plánu na následující den.
V sobotu se však počasí nechtělo umoudřit. Ocelové nebe nás nechávalo hádat všechny možné varianty počasí, takže jsme naši původní trasu změnili, aby výsledná výprava zabrala o něco kratší dobu. Navštívili jsme přírodní park Třemešný vrch, odkud jsme došli překrásnou přírodou až na kopec Hengst, na jehož vrcholu se nacházel malý „kráter“ a propůjčoval tak jinak nevýraznému vršku nevšední vzhled. Z Hengstu jsme sešli do přírodní památky Hřebenec, kde jsme, mimo jiné, viděli kamenné moře a prolézačku z menších skalek, a obloukem jsme se vrátili přes kopce Hengst a Třemšín zpět do hájovny. Náročnost terénu a nepřízeň počasí nás sice vyčerpaly, ale přesto nám ještě zbývalo trochu sil. Poslední večer v hájovně jsme tedy strávili objasňováním zbylých příběhů z Černých historek.
V neděli nás již žádný výlet po okolí nečekal, neboť jsme ve 14 hodin měli předávat hájovnu zpět do rukou rožmitálských skautů. Čekal nás tedy důkladný úklid celé budovy, a jelikož konečně vysvitlo slunce, poslední hodiny pobytu jsme trávili rozesazeni venku před hájovnou. Někteří hráli karty, jiní se slunili na pláži (přilehlém pískovišti) a další si povídali. Po příjezdu majitelů jsme předali klíče a vydali se do Rožmitálu, abychom stihli ve čtyři hodiny autobus do Plzně. Cesta zpět, jak už tomu bývá, ubíhala velmi rychle, a než jsme se stihli nadát, přijížděli jsme na plzeňské autobusové nádraží.
Za sebe mohu říct, že jsem si tento prodloužený prázdninový víkend velmi užila a ráda bych si ho někdy zopakovala.

Fotogalerie: Bílí vlci Na Dědku 24. – 27. 3. 2016