Klubová herní chata 2018

O víkendu 9. – 11. 11. 2018 vyrazili roveři a rangers z oddílu Bílý vlk na klubovou herní chatu do obce ležící nedaleko Kdyně s názvem Mezholezy. Místní chata byla naším víkendovým herním doupětem již před dvěma lety. Nic nás tedy nepřekvapilo a hned po příjezdu všech 15 účastníků a roztopení kotle jsme se mohli pustit do deskohraní. Kromě několika novinek došlo i na prověřenou klasiku jako Clank! nebo Krycí jména.

Na přelomu sobotního rána a dopoledne se skupina odvážlivců vydala na výpravu na nedalekou rozhlednu Koráb. Motivací pro zdolání nečekaně značného převýšení byla mizivá naděje ve zlepšení pozorovacích podmínek, k čemuž, jak je vidět na fotografiích, bohužel nedošlo. Po zdolání vrcholu jsme se tak pokochali výhledem zobrazeným na informační tabuli a jelikož se blížil čas oběda, začali jsme pozvolna klesat zpět k chatě. Po výtečném obědě se opět rozjela zábava v podobě hraní deskovek a ta nám vydržela až do pozdních nočních hodin. Ve stejném duchu se vzhledem k nepřízni počasí nesl i nedělní den. Část dívčího osazenstva se, stejně jako předešlý den, věnovala přípravě oběda a po něm již nezbývalo nic jiného než si sbalit věci, uklidit a předat chatu a pak už vyrazit směrem domů.

Tak co podnikneme příště?

Fotogalerie: Klubová herní chata 2018

Vánoční klub 2017

22. prosinec byl výjimečný hned z několika důvodů. Některé věci byly standardní – byl pátek, a proto se v klubovně začali scházet roveři a rangers k pravidelnému pátečnímu klubu. Jenže oproti jindy jsme se měli sejít až v 19 hodin, účast bylo nutné nahlásit dopředu a požadované společenské oblečení taky napovídalo, že na účastníky čeká nějaké překvapení.

Skoro úderem 7. hodiny se otevřely dveře klubovny a čekající více než 20členný dav se nahrnul do potemnělé místnosti se slavnostně prostřeným stolem, kterou osvětlovaly jen svíčky. První úkol byl jasný – nandat si na talíř co hrdlo ráčí z nabízených dobrot a vybrat si místo u stolu. Orientovat se jen v omezeném světle bylo náročnější, ale všichni to úspěšně zvládli, a tak jsme mohli zahájit večeři slavnostním přípitkem. Popřáli jsme si vše nejlepší do dalšího roku a každý měl za úkol ostatním říct, co ho v nadcházejícím roce čeká a na co se těší. Dozvěděli jsme se spoustu mnohdy nečekaných informací, takže jsme alespoň měli co probírat během večeře, do které jsme se vzápětí pustili.

Po jídle na přítomné čekal další program ve vedlejší klubovně, ale propustkou na toto místo bylo splnění úkolu. Nic jednoduššího, než dát si kulatou sušenku na čelo a jen za pomoci mimických svalů ji dostat do pusy, aniž by spadla na zem. Sledovat všechny možné i nemožné výrazy všech bylo k popukání. Nakonec se ale všem úkol podařilo zdolat, vylosovali si speciální kartičku a mohli se přemístit do vedlejší místnosti. Ta se proměnila na provizorní čajovnu, kde byly 4 stolečky s drobným občerstvením. Každý z nich byl označen jiným slovem a účastníci na svých kartičkách měli pořadí, ve kterém mají jednotlivé stolky po určité době vystřídat. Na každém stolku pak čekala sada zajímavých otázek, na které se mohl rozhovor stáčet. Před prvním střídáním si někteří vyměnili drobné dárečky, které si pro ostatní připravili, a pak se všichni opět usadili ke stolkům a pokračovali v debatování. Klub se protáhl do pozdních večerních hodin, z čehož lze soudit, že program se nejspíš líbil. Na závěr nezbývalo než vše poklidit a ještě jednou si popřát veselé Vánoce! Tak co říkáte, příští rok znovu?

Fotogalerie: Vánoční klub 2017

Expedice Karlovy Vary

„Kde že jsme to měli ten sraz?“ honilo se mi hlavou chvilku před pátou hodinou v pátek 24. 11., zatímco jsem bloudila po autobusovém nádraží. Jediné, co jsem věděla, bylo, že se jede do Karlových Varů a že autobus odjíždí v 17:10. Chtěla jsem se aspoň v hale podívat, odkud to jede, a ukázalo se, že ostatní měli stejný nápad. Super!

Společně jsme vyrazili na nástupiště číslo 2, kde již čekala pěkná skupina lidí. Zde se k naší hvězdné výpravě připojil poslední nejmenovaný dobrovolný hasič, který na CAN dorazil přímo z výjezdu. I přes menší problémy s místenkami jsme tak v celkovém počtu 10 lidí nastoupili do autobusu směrem Karlovy Vary.

Po příjezdu už začal první bod programu – každý z nás dostal 2 obálky. Jedna byla určena pro něj a druhou měl za úkol předat určitému člověku. Ale aby to nebylo tak jednoduché, měl každý určeného ještě někoho, komu měl předávku překazit. Předání tedy muselo proběhnout v maximálním utajení.

Samozřejmě jsme také byli zvědaví, co obálky obsahují. Naštěstí jsme si obálku určenou nám mohli rovnou otevřít. Našli jsme v ní adresu a označení týmů. Zatímco jsme nad těmito informacemi přemýšleli, vydali jsme se do Přístavu Orion – na základnu vodních skautů, která se měla na víkend stát naším domovem. Cestou jsme se ještě stavili v místní Penny, po jejímž opuštění bylo odstartováno předávání obálek. Během večera, kdy jsme se ubytovávali, vařili večeře a hráli hry, našly všechny své právoplatné majitele.

Přestože nám bylo doporučeno, abychom šli spát brzy, sobotní budík v 6:15 nás nemile překvapil. Nikomu se moc vstávat nechtělo, ovšem když nám bylo oznámeno, že adresy, které jsme našli v obálkách, jsou místa srazu, na kterých máme být v sedm, změnilo se naše tempo vskutku zázračně. Po sedmé hodině jsme již byli na určených místech. Vyšlo najevo, že týmy jsou celkem 2 a co že to vlastně ukrývají obálky, jež měly být předané. Na zahradě střediska se ukrývalo dalších 10 obálek na tým, které se nám „měly hodit“ a do 8:00 jsme měli čas na sbalení věcí na výpravu, včetně jídla, lékárničky, zkumavek a mapy od organizátorů. Poté se mělo středisko zavřít.

Kvapem jsme vyrazili zpět. Část našeho týmu se vydala balit a druhá část sbírat obálky. Když jsme měli všech deset, byl odhalen náš denní cíl – obálky obsahovaly kolem 30 míst značených souřadnicemi. Dostali jsme za úkol navštívit jich minimálně 15, z toho aspoň jednu rozhlednu a 4 prameny, z kterých jsme měli nabrat vodu. U všech destinací jsme se měli vyfotit. Vrátit jsme se směli až kolem 17. hodiny.

Jakmile jsme měli do mapy zakreslená všechna místa, dál jsme neotáleli a vyrazili na cestu. Asi po 500 metrech nás kontaktoval druhý tým a společně jsme se vydali směrem první zastávky – vyhlídky nad Doubím. Nutno podotknout, že někdy v tu dobu se spustil déšť a celou cestu lesem nás zavlažoval.

Po návštěvě vyhlídky jsme se vydali ke zřícenině kostela sv. Linharta. Cestou jsme se zastavili na pozorovatelně obdivovat jeleny a pak už se nám ukázaly kamenné zbytky kostela a kaple. O kus dál jsme narazili na oboru s daňky, kde jsme se zdrželi akorát tak dlouho, abychom z pozorovací lávky viděli, jak je majitelé krmí. Za dalším ohybem cesty nás uvítal první pramen – lesní vřídlo Podševcovská. Zde se po nabrání vody odehrálo drama – jeden člen výpravy si vzpomněl, že na pozorovatelně jelenů nechal důležitou součást naší denní diety – adventní kalendář!

Zármutek jsme zajedli sušenkami a jali se stoupat k chatě Kazatelně, kde jsme v zájmu ulehčení našim zádům spořádali většinu přiděleného jídla. Pak nás čekala cesta dolů na vyhlídku Rusalčina chata. Cesta k ní byla zapadána stromy, což naší výpravě dodalo nádech adrenalinu. Ten se nám hodil, když jsme znovu stoupali, tentokrát na rozhlednu Diana. Byli jsme dokonce tak pošetilí, že jsme si dali nahoru závod s výtahem.

Pak jsme v serpentinách sestoupili do samotného lázeňského centra Karlových Varů. Zde jsme se přesvědčili, že je možné, aby se uživila troje hodinářství vedle sebe, nechali jsme se zahalit parou z Vřídla, dali si oplatky, prošli jsme si (a někteří i ochutnali) místní prameny, obdivovali ve výloze figurínu Iron Mana a zjistili, že už je nám vlastně docela zima. Vydali jsme se tedy zpět do střediska, kde na nás čekaly boloňské špagety a teplá sprcha. Večer jsme opět strávili hraním her a probíráním zážitků.

V neděli jsme se rozdělili na dvě skupiny – jedna zůstala ve středisku a hrála hry a druhá se vydala hledat ztracený adventní kalendář. Byla větší zima než v sobotu, dokonce i sněžilo, ale to nás neodradilo. I únava byla znát, přesto jsme se ale vyškrábali až k pozorovatelně jelenů… Abychom zjistili, že kalendář už někdo vzal. Ztrátu jsme oplakali, ale kvůli hladu a zimě jsme se urychleně vydali zpět.

Ve středisku jsme se naobědvali, něco málo si zahráli a už nastal čas úklidu, odchodu a závěrečné fotky. Zpáteční autobus do Plzně v 17:30 jsme s přehledem a zasněžení stihli.

Tak končí dlouhý zápis z příliš krátkého víkendu. Chtěla bych poděkovat organizátorům – Andy a Leošovi – a myslím, že nebudu mluvit jen za sebe, když řeknu, že jsem si výpravu maximálně užila a doufám, že nebyla jejich poslední.

 

Fotogalerie: Expedice Karlovy Vary

Korbo 2017

Poslední týden v září jsem se jako jediná z našeho střediska zúčastnila akce Korbo, která se konala v archeoskanzenu Nasavrky. Korbo je koncept akce, kde nejsou žádní organizátoři a veškerý program připravují sami účastníci. Programem tak může být absolutně cokoliv - společná snídaně, noční koupání, seznamovací hry, nebo třeba lakros. V programu si tak najde každý své, a nebo se klidně nemusí účastnit žádného programu a trávit čas s bratry a sestrami, například v čajovně. Já sama jsem si připravila jako program procházku - Bosky po keltské naučné stezce. Konalo se tu také promítání filmů, diskotéka, nebo koncert elektronické hudby.  

A jak vypadal takový jeden den na korbu?

 

0.00     Vycházíme na nedalekou rozhlednu Boika. Asi osm z nás se totiž rozhodlo, že chceme vidět východ slunce, ale jsme příliš líní ráno na rozhlednu dojít…

1.00     Uleháme na vrcholku rozhledny a zabaleni ve spacácích doufáme, že nás vítr v noci neodnese.

6.30     Je taková zima, že se ani nenamáhám vylézat ze spacáku. Pijeme právě uvařený čaj a na obzoru se začíná objevovat skupina lidí, kteří se také přišli podívat na východ.

6.45     Slunce vychází. Celá rozhledna to mlčky sleduje…

8.00     Dorazili jsme zpět do areálu Korba. Sedám si k ohništi, kde se zrovna někdo dělí o jídlo.

9.45    Rozbíhám se za skupinou lidí, která míří do centra Nasavrk na program Křídový úsměv. Tam si rozdáme křídy a rozebíháme se do ulic v okolí náměstí, kde máme jediný úkol - psát po zemi nejrůznější motivační citáty a pozitivní hesla.

11.30   Jsme zpět v areálu a já mířím rovnou do čajovny na hrnek jasmínového čaje.

12.00   Sedíme na našem náměstíčku mezi stany a společně si vaříme oběd a u toho rozmlouváme o všem možném i nemožném.

14.00   Půjdeme se vykoupat, navrhuje mi sestra.

14.10   Skáčeme do vody. Přeplavat jezírko jednou tam a zpět a pak zase ven. Voda je jako led!

15.00   Stojím bosa na meeting pointu - přichází na řadu můj program - Bosky po keltské naučné stezce. S asi 15 bosými bratry a sestrami vyrážíme na procházku.

17.00   Vracíme se zpět do areálu. Je nás o něco méně, než kolik nás vycházelo, ale snad se všichni vrátí...

18.00   Účastním se programu Big talk. Dostáváme otázky a ve dvojicích diskutujeme o životních plánech, vlastnostech a hodnotách.

20.00   Spolu s bratrem jdeme do velkého stanu, kde se promítá nějaká komedie.

23.00   Začíná poslední program, který mám dnes v plánu. Sedíme v jednom z velkých stanů v kruhu a hrajeme hru, jejíž průběh nechám jako tajemství poznané jen zúčastněnými.

23.45   Dnes je tak překrásná obloha, že si stelu svůj spacák před stan a usínám tam.

 

 

Tábor R&R 2017

Byla sobota, 1. července, a na malou louku u Rozněvic dorazilo, doprovázeno letní přeháňkou, několik aut, z nichž vyskákaly skupinky teenagerů a začaly se dožadovat kamionu.

Podivná scénka? Ale vůbec ne. To právě začínal tábor střediska Krokodýl Tlučná. V kamionu bylo naloženo to, v čem jsme měli následující část měsíce přebývat.

Obvyklým zpestřením prvního dne bylo zpoždění kamionu, tentokrát však neobvykle nebylo na vině bahno u brodu, nýbrž chyba v navigaci. Hlavní ale bylo, že kamion dorazil, a my se jali vykládat náklad, což jsme zvládli rychlostí blesku.

Konečně došlo na stavbu – jako první jsme vztyčili hangár-jídelnu a hangár-kuchyni, pak jsme se vrhli na záchody a hangár-sklad. Posledním úkolem dne se stala stavba teepee. Na neděli tak zbyly jen menší dodělávky, jako výkop bio-jámy, vybalení kuchyně a jiného harampádí.

Pondělí byl odpočinkový den, tedy aspoň částečně – ti z nás, kteří měli být na navazujícím dětském táboře součástí družin, se rozdělili do skupin a dostali za úkol stvořit stěžně na bodování. Provedení bylo plně v naší režii, pouze jsme museli zachovat výšku 3 metry plus nějaké drobné na zakopání.

Úterý proběhlo ve znamení stavění stanů. Úsměvy z dobře vykonané práce nám poněkud zmrzly na rtech, když nám bylo oznámeno, že máme 20 minut na sbalení 15 věcí včetně oblečení na sebe. Po uplynutí lhůty jsme znovu byli rozděleni do skupin, ve kterých jsme odcestovali na různá místa mimo tábor, kde jsme strávili noc pod hvězdami. K našemu štěstí byla noc opravdu jasná, a tak jsme se následující den vrátili do tábora bez újmy na zdraví. Celý zbytek středy jsme se pak těšili na večer, na tradiční grilování všeho možného i nemožného.

Ve čtvrtek jsme se naposledy rozdělili do skupin a tvořili lanové překážky, ke kterým jsme pak dostali zpětnou vazbu, hlavně ohledně bezpečnosti. Nové informace jsme pak vstřebávali společně s tortillami u večeře.

Na pátek již žádný program nebyl, jali jsme se tedy poklízet tábor. Odpoledne pak někteří dodělávali stěžně, jiní hráli hry a další se připravovali na sobotní příjezd dětí.

Letošní tábor se skvěle vyvedl a už teď se těším na další rok.

Fotogalerie: Tábor R&R 2017

Přípravy na tábor

Jednou za čas je potřeba obnovit nebo dodělat táborové vybavení, a tak jsme letos o víkendu 17. a 18. června obsadili zahradu u Šikyho, abychom z dovezeného dřeva vyrobili nové podlážky, postele, podlahy do sprch, lávku a také 2 kadibudky. Práce bylo dost, ale nedělní pohled na novotou zářící kousky za veškerou námahu stál. Díky všem Bílým vlkům, kteří se zapojili!

Fotogalerie: Přípravy na tábor

 

Obrok 2017

Bojiště v Trutnově se ve dnech 7. až 11. června stalo centrem českého skautingu. Ptáte se proč? Konalo se tu totiž celostátní setkání více než tisícovky roverů a rangers z celé republiky známé pod názvem Obrok. Na takové akci samozřejmě nemohli chybět ani členové a členky Bílého vlka, a tak jsme ve středu v počtu 16 osob úspěšně dorazili ke vstupu. Dostali jsme šátky, pásky na ruku, postavili jsme stany, dodělali společný plakát a pak už jsme se ocitli ve víru nekončícího programu.

A co všechno pro nás bylo nachystáno? Samozřejmě nechyběl zahajovací ceremoniál, společné ranní a večerní nástupy, čtvrteční Služba a Živly, páteční Krinspiro a Velká hra, sobotní VaPro aneb přednášky osobností dle našeho výběru nebo závěrečný ceremoniál. Kromě toho bylo možné každý večer zajít na nějaký koncert (na výběr byl např. Voxel, Fast Food Orchestra, battle skautských kapel či skautská Discoutheque) nebo si zazpívat u táboráku, zavítat na nějakou aktivitu do DoPro stanu, zajít na zajímavý film do promítacího stanu, zastavit se na něco dobrého v krčmě, čajovně, kavárně nebo se zajít zvěčnit do fotokoutku. Zkrátka bylo pořád co dělat, těch pár dní rychle uteklo a v neděli jsme nemohli uvěřit, že už je čas zabalit a vyrazit domů.

Společníkem na cestu nám byly při odjezdu rozdávané Obrokové noviny, které celou akce takhle výstižně shrnuly: „5 880 minut. Přesně tolik času jsme měli na to vytvořit si nová přátelství a odnést si z Obroku, co to jde. Během čtvrtka jsme pomáhali v 54 službách, užili jsme si 1 920 minut inspirace a zajímavých aktivit v rámci Krinspira, naběhali nespočet kilometrů při stavbě nového Trutnova ve Velké hře a setkali se s více než 50 zajímavými osobnostmi. Během 4 večerů se nám podařilo spálit 1 955 polen dřeva a u každého ohně nás sedělo více než 200 dlouho do noci ...“

A nám teď nezbývá než se těšit za 2 roky na další Obrok a do té doby se snažit maximálně využívat energii a inspiraci, kterou nám tahle akce bezpochyby přinesla.

Fotogalerie: Obrok 2017