Podrobnosti

Kategorie: Aktivity

Vytvořeno: 8. 5. 2006 18:13

Napsal Lucie Hambergerová (Lucka)

Psalo se dne 5.5.2006, když naše družina Sněženek vyrazila na skautský závod s názvem Exzod. Když skautský, tak se ho účastnili jen skauti a skautky a už název vypovídal o tom, kdo se ho účastnil.

Vyjely jsme v pátek odpoledne z tlučenského nádraží, ale poněvadž se vlak zpozdil, tak jsme absolvovaly i pozdní příjezd do Plzně, díky němuž nám ujel rychlík. Nezbývalo nám nic jiného než nastoupit do osobáku jedoucího do Horažďovic. Jak jsme tak chvátaly nastoupit do vlaku, nekoukaly jsme kolem sebe, a proto se nám stala jedna nepříjemná situace. Po nástupu do vlaku se Miry podívala jestli jsme všechny. "Kde je Inuš a Romča?", zeptala se nás. "My jsme je viděly obě nastupovat", potvrdily jsme všechny.. Miry tedy Inuš zavolala a zjistila, že jsou jen v jiném vagónu, přičemž jí spadl kámen ze srdce. Po nějaké době se k nám Inuš s Romčou dostaly a postupně jsme se nastěhovaly do ,,kupíčka“.

Cesta probíhala celkem v klidu, akorát o nás lidé museli mít zajímavé mínění při pohledu na nás jak s sebou táhneme koloběžku, čtyři auta z papírových krabic a Maty-pat zakrývala taškou z batohu vyčnívající vzduchovku. Když jsme konečně dorazily na horažďovické nádraží, s hrůzou jsme zjistily, že nám ujel vlak do Hrádku u Sušice. Jelikož jsme se dopravily na nádraží v šest hodin, musely jsme čekat hodinu a čtvrt na náš vlak. Zprvu jsme Miry nechtěly ani věřit: "Miry, to snad nemyslíš vážně, že tady na nádraží budeme trčet hodinu!" Holky si po čase ale našly zálibu v automatu na žvýkačky. Po utracení všech drobných Very zahrála, jako že se počůrala. "Jéé!" Konečně už jsme se dočkaly našeho vytouženého vlaku. Bohužel tenhle vlak jel jen do Sušice, a tak nám nezbývalo nic jiného než jít pěšky 6 km s těmi nepředstavitelně těžkými krosnami. Už se stmívalo a my se konečně blížily k Hrádku u Sušice, odkud už nám zbýval jen kousek cesty k tábořišti, kam jsme nakonec ani nedošly, jelikož se ručička hodinek blížila k desítce a my jsme nechtěly rušit noční klid. Došly jsme tedy asi kilometr a půl od našeho plánovaného tábořiště, postavily stany, opekly si buřty a hurá do spacáků, poněvadž už bylo půl dvanácté. Náš noční klid ovšem rušilo houkání sov, bučení krav a ukvákané žáby.

Ráno jsme se sbalily a vyrazily směrem k našemu předepsanému tábořišti, kde na nás všichni zírali jako na zjevení. Obeznámili nás s pravidly naší cesty do Velhartic. Uvařily jsme si oběd - gulášovou polévku (původně to měl být buřtguláš, ale nakonec z toho vznikla polévka). Daly jsme ochutnat ostatním družinám a oni nám a vyrazily jsme na naší 15 km dlouhou cestu do Velhartic.

Každá z naší družiny měla nějakou roli. Very - kosmetička, Niki - zdravotník, Lucka - digiťák, Maty-pat - průvodce, Pírko - listonoš a Kulička - spiderman. Cesta nebyla žádná rovinka. Jen co jsme zdolaly  jeden obrovský kopec, už na nás číhal další. Zezačátku se nám šlo celkem v pohodě, ale po nějaké době už polovina z nás nemohla, a tak jsme musely s Maty-pat děvčata trochu popohánět. Ke konci se Kuličce udělalo špatně, a tak jsme musely volat SOS. Kuličku odvezli do Velhartic a my jsme ten zbytek cesty došly, i když jsme se stihly ještě jednou ztratit. Do Velhartic jsme dorazily s dvouhodinovým zpožděním.

Byly jsme ubytované ve škole. Čekala na nás večeře, i když všichni už měli plné žaludky. Večer se hrály seznamovací hry a potom nás  po tomhle náročném dni čekaly už jen spacáky. Další den, tedy v neděli dopoledne jsme absolvovaly závod podobný Svojsíkáči, odpoledne nás čekal outdoorový závod. V tomto závodě se jezdilo na kolečkových bruslích, koloběžce, střílelo vzduchovkou, lezlo po lanech a běžel se přespolní běh. Bylo to dost fyzicky náročný, přesto jsme ho všechny zvládly. Ještě před večeří jsme musely hrát hru s vysílačkami, i když nám kručelo v břiše. Každá družina se snažila dobýt co nejvíce vysílaček a my jsme samozřejmě neměly ani jednu. Po večeři se vyhlašovaly celkové výsledky ze všech soutěží a my jsme se umístily na krásném posledním místě.

Jako cenu útěchy nás obdarovali bedýnkou banánů. Večer se na školním hřišti konala pouť. My jsme měly autodrom. Za atrakce se muselo platit stříbrňáky a za ně se mohly koupit brambůrky, tyčinky a sušenky. Po pouti jsme šly do hajan a další den, v pondělí, nás čekalo jen balení, prohlídka hradu Velhartice a cesta domů.