Výprava za historií

Dne 6. 10. 2018 se uskutečnila chlapecká oddílová výprava. Jméno výpravy bylo Za bunkry a vedl ji Martin a jako jeho pomocník jel Kubička. Sraz byl na vlakovém nádraží v Tlučné. Na nádraží byly každému rozdány suroviny a materiály pro výpravu. Vlakem jsme dojeli do Stříbra, zde jsme měli hodinu čas, tak jsme se koukli do centra na bunkr a najedli jsme se. Když přijel autobus, tak měl Bohouš již první konflikt, narazil se svou "Alicí" do nějakého pána a skoro jej uzemnil. Autobus zastavil v Trpístech a náš báječný pochod započal. Martin rozdal povely a hodil do davu mapu. Směr cesty začal vést Zedník, který měl mapu, a radil mu Bohouš. Nalezli jsme první bunkr a Martin nám sdělil, že si musíme zapsat souřadnice. Na začátku cesty bylo asi 6 bunkrů kousek od sebe, takže to nebylo tak strašné, ale to jsme nevěděli, co nastane potom… U šestého bunkru zvolil Martin „stopaře“ a jím byl Strig. Strig nás musel stopovat až na místo setkání a nesměli jsme jej vidět. Aby to neměl lehké, tak dostal každý z nás barevné šátky na různé části těla a ty měl Strig na místě srazu nahlásit Martinovi. Po cestě na místo setkání jsme shlédli dalších cca 5 bunkrů. U každého bunkru byla zastávka, a když jste poprosili Martina, tak vám o tom něco řekl. Poslední bunkr před místem srazu byl velice pěkně přestavěný, byl proveden ve stylu víkendového sídla. Na místě srazu jsme Striga neviděli, už jsme mysleli, že se vyplní Kubičkovy pesimistické věštby o tom, jak Strig zahynul a jak může sníst jeho přidělené potraviny. Strig na nás za chvíli zahoukal a prozradil nám svou pozici, seděl na kopci. Nastala cesta na Šipín, kde jsme měli obědvat a mít delší pauzu. Začalo být vidět, jak cesta všechny zmáhá a jak se kdo připravil na výlet, hlavně zavazadla. Bohouš se svou "Alicí", které začal přezdívat Mařena, vypadal, že se každou chvilku zaboří do země, ale také to mohlo být tím, že jeho Mařena vážila pomalu víc než on. Strig se svou taktickou vestou a sportovní taškou taky nevypadal, že je spokojen s výběrem zavazadla. Na Šipíně byla pauza. Bylo zajímavé mít oběd v pět hodin. Ze Šipína jsme sešli do údolí, kde se nacházely u potoka dva bunkry. Jeden docela pěkně zachovalý a druhý tak nějak jako ostatní. Zde přišla zrada. Celou cestu jsme mysleli, že místo táboření je pod Gutštejnem, ale povely od Martina byly jasné – jdeme na místo tábora u Rozněvic. Před námi byla stavba přístřešku. Měl to být přístřešek pro všechny, až na Kubičku, který nechtěl trávit noc s Bobry a Káňaty napěchovanými pikantním buřtgulášem a fazolemi. Přístřešek se povedl na výbornou, byl fakt úžasný. Zedník s Tomasem proklínali své pravé tvrdé kožené a nepříjemné kanady. Hodinu po postavení přístřešku přijel Kubajs s kotlíkem. A vaření započalo… Bobři do guláše naházeli co nejvíce chilli papriček a Káňata si uvařila svou porci fazolí na lihovém vařiči. Noc již v podvečer zaváněla. Nastal čas na Martinovu noční aktivitu. Každý byl povolán, aby našel baterkou barevné šátky na určitou vzdálenost. Všichni se na konci pochlubili, kolik jich kdo viděl. Ranní klepání do ešusu bylo slastné pro zmrzlé uši. Dostali jsme zadání „šifry“, kterou jsme rozlouskávali pěkně dlouho, nakonec s pár popostrčeními jsme ji zvládli. Šifra nás dovedla k odměně. Po dokončení zbylých povelů od Martina jsme, jak se patří, sklidili naše místo přespání a vydali se na cestu na autobus. Díky zkratkám jsme autobus stihli parádně. Do autobusu jsme naskákali a frčeli jsme do Stříbra. Cesta ubíhala rychle, protože se nás Martin s Kubičkou ptali na hodnocení. Ale… náš autobusový řidič hornomaďarského nářečí omylem najel před nádražím do patníku a nezapomněl to velice slušně okomentovat, citovat nemohu. Vlak jsme stihli a spokojeně jsme dorazili do Tlučné. Tento krásný víkend se nám zaryje do paměti a budeme na něj vzpomínat dlouhou dobu.

Fotogalerie: Výprava za historií

Výprava za řopíky

Dne 13. 5. 2018 se vydal tlučenský chlapecký oddíl na další ze svých již skoro pravidelných výprav. Naším cílem bylo prohlédnout si vojenské opevnění z druhé světové války v Holýšově. Sraz jsme měli v 8:15 na tlučenském nádraží, kde jsme následně v počtu přibližně 20 účastníků nastoupili do vlaku a vyrazili směr Holýšov. Po výstupu z vlaku nás Eddie seznámil s plánem celé výpravy a lehce nastínil historii a vznik opevnění. Následně jsme vyrazili do nedalekého lesa, kde jsme s obtížemi našli první „řopík“. Ještě že existuje technologie, která ho dokáže přesně zaměřit, jinak bychom tam stáli ještě dnes. Měli jsme možnost si prohlédnout bunkr jak zvenčí, tak zevnitř s následným vyprávěním a diskusí o tom, jaké to asi bylo bránit příjezdovou cestu, u které byl bunkr vystaven. Po chvilce jsme se vydali hlouběji do lesa hledat další bunkry. Celkem jsme našli 4 bunkry, které jsme si taktéž náležitě prohlédli. Dále nás čekalo posilnění v podobě svačinek, které nám připravili naše hodné maminky na cestu a my jsme tak získaly další síly na cestu do starého muničního skladu. Poté už nás čekala jen cesta domů a další příběhy o tom, jaké to v té době asi bylo. Výpravu jsme si užili a už se těšíme na další takovou, ideálně s přespáním.

Fotogalerie: Výprava za řopíky

Po stopách historie skautingu

3. prosince se kluci z Bílé růže sešli ráno v klubovně. Ráno bylo mlhavé a deštivé. V klubovně jsme se rozdělili na menší skupiny a vydali jsme se po stopách za fáborky. Cestou jsme nacházeli různé úkoly, jako najít schovanou mapu a zapisovat naši cestu, pomocí spolupráce dosáhnout na vysokou větev pro fáborek, jít podle rýže (ano, rýže) a napsat dopis vůdcům oddílu. U každého úkolu byl papír s určitou částí skautské historie. Po ukončení posledního úkolu jsme došli na ostrůvek na střelnici, tam jsme si uvařili čaj a opekli buřty. Po lehkém obědě jsme ještě zašli do klubovny se ohřát a přečíst si texty o historii skautingu. Po přečtení jsme papíry svázali a dali každé družině jeden. Pak už byly dvě hodiny, a tak jsme oddílovku ukončili.

Fotogalerie: Po stopách historie skautingu

Povídání o občanské válce v Americe

Ráno 16. září bylo deštivé a chladné. A právě na tento den si pro nás připravil přednášku o občanské válce v Americe Jan Lonský spolu s Vladislavem Duškem. Zatímco mladší kluci předělávali klubovnu tak, aby se mohlo promítat na plátno, pár starších roverů pomáhalo panu Lonskému nosit věci, co si pro nás připravil, například pušky, šavle, kytaru a další zajímavé předměty.

Přesně v devět hodin pak oba nastoupili v uniformě 9th Illinois Cavalry (9. Illinoiské kavalerie), všichni jsme si posedali a přednáška začala. Probrali jsme důvod, průběh a konec války, vynálezy, které se zde poprvé objevily, i výzbroj armád. A to byl asi největší zážitek pro všechny - vzít do rukou revolver, šavli nebo dokonce i karabinu, vidět náboje i dobové věci. Na závěr nám ještě zazpívali písně z doby války. Na konci přednášky jsme jim dlouhým potleskem poděkovali.

A ještě jednou zde děkuji pánům Janu Lonskému a Vladislavu Duškovi za zajímavou a poučnou přednášku.

Fotogalerie: Povídání o občanské válce v Americe

Prostřeno aneb i na ohni to jde

Protože se blíží prázdniny a s nimi i spousta výletů a spaní pod širákem, řekli jsme si, že by bylo super naučit naše skauty uvařit něco lepšího než instantní polévku, nebo opéct buřta. A proč z toho rovnou neudělat soutěž o nejlepší bramboračku, hlavní jídlo a dezert, že? Tak se taky stalo a my se v neděli 4. června vydali na tlučenskou střelnici připravovat naše skvělé pokrmy.

Každá družina se měla na své schůzce domluvit, co bude vařit a přinést si na to potřebné suroviny. Po vykopání ohnišť a přinesení dřeva začala opravdová magie. Bramboračku pojal každý úplně jinak a tak vznikly tři odlišné polévky na stejném základu, každá chutnala jinak a každá měla své kouzlo. Jako hlavní jídlo jsme dostali na ochutnání těstovinový salát a buřtguláš. Sladkou tečku na závěr měl tvořit dezert, se kterým se kluci poprali přímo delikatesně. Káňata připravila palačinky na milion a dva způsoby, ať už klasicky s Nutellou nebo s rozmačkanou müsli tyčinkou. Bobři připravili banány v čokoládě a Rysové ovocnou mísu. Abychom kluky naučili něco nového, ukázali jsme jim, jak s pomocí toaletního papíru a plechovky tuňáka uvařit v ešusu rýži. Musím uznat, že jsem si moc pochutnal a věřím, že ostatní účastníci taky, hlavně tedy na palačinkách, protože po těch se vždy jen zaprášilo.

Fotogalerie: Prostřeno aneb i na ohni to jde

Okresní kolo Svojsíkova závodu 2017

Dne 22. a 23. 4. se konal skautský závod zvaný Svojsíkáč. V sobotu v 8:20 byl sraz na tlučenském nádraží, odkud jsme jeli do Plzně. Tam jsme přestupovali na vlak, který jel do Chrástu u Plzně. Od tohoto nádraží jsme šli 1,7 km do kempu u Dolanského mostu. Zde jsme si postavili stany a do nich jsme dali naše věci. Pak následoval nástup, kde jsme se dozvěděli potřebné informace. Po nástupu jsme šli na start, kde byla malá scénka a pak jsme si opisovali stanoviště na naši mapu. Když jsme měli opsaná stanoviště, tak jsme vyrazili. Byla tam zajímavá stanoviště, např. šplhání po skále nebo jízda s lodí po vodě. Po návratu do kempu jsme si museli vařit. Udělali jsme si buřtguláš a dopadlo to docela dobře.

Po mrazivé noci ve stanech jsme se vzbudili, dali jsme si snídani a v 9:00 se otevřela stanoviště, takže jsme opět vyrazili na trať. Přes koleje jsme nemohli, takže jsme šli skrz viadukt, a proto jsme nestihli tolik stanovišť. Když jsme se vrátili do kempu, tak jsme balili stany. V balení nás přerušil další nástup, kde jsme zjistili, že jsme předposlední. To ale nikomu nevadilo, protože nejde o to vyhrát, ale jde o to si to užít a to jsme splnili. Po nástupu jsme si dobalili a vyrazili na vlak.

Družina Bobrů se zúčastnila ve složení: Matýs, Milan, Pavel, Bohouš, Strig, Šmates, jako doprovod jel Kapr a Maty.

Fotogalerie: Okresní kolo Svojsíkova závodu 2017

Operace Křížový vrch

1. 4. 2017 jsme se s chlapeckým oddílem sešli na vlakovém nádraží, abychom prozkoumali a zmapovali okolí měst Chotěšov a Stod s cílovým bodem Křížový vrch, ze kterého je vidět na míle daleko. V počtu krásných 21 lidí jsme nastoupili do vlaku a započali naši epickou výpravu.

Po výstupu z vlaku jsme obdrželi mapu a souřadnice místa, kam se máme vydat. Společnými silami jsme nejenom zjistili, kam dojít, ale také jsme naučili všechny ostatní členy orientovat se v mapě, aby nás poté mohli dovést do cíle. Cestou jsme si vyzkoušeli, jaké to je být pod velením nespokojeného generála, a tak jsme různě skákali, pochodovali či běhali indiánským během. Také jsme viděli obrovskou žabí rezervaci s miliardou žab.

Po tom, co jsme došli na Křížový vrch, jsme dostali za úkol dohledat spisy, které zde byly zanechány jednotkou před námi. Tyto dokumenty byly ovšem hlídány, a tak jsme se museli oblastí proplížit neviděni a neslyšeni. V dokumentech byly informace o Křížovém vrchu, které jsme si přečetli u ohně, kde jsme si udělali oběd. Následně už nám nic nebránilo v tom vylézt na samotnou rozhlednu a splnit tak úkol prozkoumat okolí. Výhled to byl úchvatný, Eddie si s sebou dokonce vzal dalekohled a díky tomu to dostalo úplně novou úroveň. Dole nám ještě pan správce poskytl přednášku o tom, co všechno jsme mohli vidět, doporučil nám dobít síly na nabíjecím místě a následně se s námi rozloučil, protože my už jsme měli nejvyšší čas vyrazit zpátky na vlak. Ten jsme nakonec v pořádku stihli, a tak jsme včas po náročném výšlapu dorazili domů, kde jsme mohli pořádně odpočívat a dobít síly na další výpravu.

Fotogalerie: Operace Křížový vrch