Články

Svojsíkáč 2007

Je sobotní ráno 28.4.2007, sluníčko sluní ptáčci zpívají a do toho cinká vlak. Je něco po sedmej a já rychlým krokem docházím k nádraží. Tady už čekají skoro všichni účastníci svojsíkáče. Hned se dozvídám, že Romča zaspala a tak pro ni Týna zaběhla. Vlak už brzdí, ale přibíhá jen Týna.

Vystupujeme na hlavním a šestnáctkou drandíme do kluboven pod Chlumem. Ještě si pročítáme historii a probíráme zdravovědu. Hurá! Romča dorazila ještě před nástupem. A to už zaznívá píšťalka a my se řadíme. Organizátoři nám vysvětlili vše potřebné. Teď se přihlásit. Naši kluci a holky byli rychlí, a tak první poběží Varani, po nich Sněženky a za nimi Puštíci. A pak ještě čtrnáct dalších hlídek.

O průběhu závodu jsou tu zápisky sněženek:

Odcházíme od rakety a hledáme stanoviště. „Doprčic, kde to další stanoviště může být? Docházíme na nějakou křižovatku, asi jsme měly jít od druhýho stanoviště 365° šikmo jako od prvního. Potkáváme kluky „Taky jste se ztratili?“ „Cože?“ „Jestli jste se taky ztratili?“ „Jo.“ „Hm, my taky, tak to je výborný.“ Jdeme dál nacházíme další cestu a jdeme zase špatně. Bloudíme takhle asi tak půl hodiny. Potkáváme další skupinu: „Taky jste se ztratili?“ „Jo taky.“ „Tak to už sou druhý.“ Najednou: „ A hele tamhle jsou naši klucí.“ Vidíme kluky jak něco dělají s mapou a vedle nich stojí nějaká slečna. „Hurá, konečně máme to třetí stanoviště!“

Pírko

„Tak jo, tak to riskneme!“ Tak jsme se vydaly po asfaltové cestě, kde byl největší pařák. Šly jsme, šly a furt jsme šly až jsme nikam nedošly. Tak jsme se vrátily zpátky. Jenže ta asfaltka byla nedaleko brány, kde už organizátoři měli úsměv na rtech. Pak jsme si to ale rozmyslely, vzaly mapu a šly zase zpátky dolů. Jenže to už jsme asi po čtvrté procházely okolo brány a organizátoři se smíchy mohli potrhat.

Very

Jdeme špatně sakra! Ne vlastně ne. Tady je raněná dívka a u ní krásnej kluk a holka co mluví francouzsky. Vůbec jim nerozumíme. Very s Niky by jim rozumět měli umět aspoň něco, ale nic moc. Byly jsme v prekérní situaci, to se nedá vylíčit. Romča rychle zareagovala, vzala mi z batohu KPZku a vrhla se k zraněné dívce a ošetřila ji zraněnou nohu. Já jsem mezitím vzala telefon (mobil) z drátu omotaného okolo stromu a vyťukla číslo. Z telefonu se pochvíli ozvalo: „Haló!“ a teď jsem musela popsat cestu (sanitce), aby mohla přijet pro zraněnou. No můj popis zněl asi takhle: „Jsme v Plzni v lese a nade mnou visí sedadlo.“ No trapas, hlavně předtím krásným klukem co mluvil tak super anglicky. Pak si telefon vzala Very a vyřešila to. Po chvíli přišel nějaký pán a dívku si vzal do svých rukou. Pak jsme se soustředily na Angličana a snažily jsme se mu porozumět. Po chvíli Very s Niky konečně něco porozuměly! On povídal něco o nějakym pinu. Že ho máme najít. Našly jsme ho v bedně, která děsně blikala a svítila. Ještě než jsme odešly, tak se nás ten krásnej kluk ČESKY zeptal, jaké máme číslo družiny. No a potom, když jsme odcházely tak (no vždyť mě znáte) jsem mu řekla: „Najednou umíš česky!“ No bomba, všechny jsme se do něj zabouchly, byl ÚŽASNEJ!!!!!!!!!!!!!!

Týna & Romča

„Tak co holky pudete to taky zkusit?“ „Jasný“ říkám a už se šněruju do sedáku. Tak ještě nastavit přilbu a jde se na to. Vypadá to jednoduše. Ale lanovej žebřík se kynklá sem a tam. Je to dobrý, už jsem nahoře. Ale kde jsou oka? A to už se zespodu ozývá: „ Seš moc vysoko, ruce musíš mít na žlutým provazu.“ Slejzám níž a pak zápasím s devíti oky. „Uff“ už jsem na konci a spouštěj mě dolů.

Miry

„250°“? Ozývá se všude kolem. Musíme se dostat ke druhému stanovišti. Když v tom nám Týna vnucuje její, podle ní originální zkratku. Celé vyčerpané jsme dorazily k fakt krásnýmu klukovi. Týjo, já ho žeru, on je tááák nádhernej. Chci jeho číslo a to hned. Koukám na něho jak na zjeva a v tom na mě promluví. Pecka! Mluví nádherně anglicky. Když v tom si všimnu holky pod stromem. Má poraněnou nohu. Pusou utěšuju tu holku, zatímco očima sem koukala na toho kluka… Nádhera...

Pak na mě začal mluvit, byla jsem úplně vedle. Chtěl po mě nějakou informační kartu. Koukala jsem jako,  no tak radši PŠŠŠT… pak nás odvedl k rozbouraný raketě. Pak jsem stála u blikající bedny. Když ten nádhernej, božskej kluk řekl: „OPEN!“ Ty vole, to, že je hezkej neznamená, že kvůli němu mi bouchne bedna v ruce. Tak jsem to otevřela a vyndal 256 megovou kartu. Tak jsem to zase zavřela a šly jsme pryč...

Niky

Po návratu obou našich chlapeckých družin, se kluci s Jarrym balí a jedou domů vlakem. Holky stále nikde a hodiny zběsile letí. Nakonec i Sněženky dobíhají do cíle a plní poslední úkoly. Hurá, hotovo. Tak teď rychle na autobus ať nám neujede. Sice nás doveze jen do Vejprnic, ale aspoň něco. A tak se ještě závěrem vydáváme pěšky přes les do Tlučný.

 

Výsledky Základního kola Svojsíkova závodu 2007:

 

Pořadí
Družina Oddíl Kategorie – Holky/Kluci
1 Ještěrky Vločka H
2 Lasičky Vločka H
3 Lišky Hiawatha H
4 Zvonky OOKENANIS H
5 Vydry Jižní kříž H
6 Slunečnice Kytka H
7 Sněženky Bílý Bůvol H
    
1 Lišky Červený blesk K
2 Bobři Severka K
3 Bobři Hiawatha K
4 Káňata Vločka K
5 Vikingové Zelená střela K
6 Lenochodi Pardi K
7 Lišáci Vločka K
8 Puštíci Bílá růže K
9 Rysové Černý lev K
10 Varani Bílá růže K